Najednu stranu je šťastná na druhou smutná a nešťastná.
Věřila svým kamarádům, ale ty ji ji sklamali.
Kamarádi ji ničí život...
Jmenuji se Nikola Vítová...
Probudila mě nehorázná bolest hlavy. Pomalu jsem otevřela oči a hned jsem je vytřeštila... Já spala na Tobiáši a hned vedle mě Kuba, ostatní leželi na zemi. Šla jsem potichu do kuchyně abych nikoho nevzbudila. V kuchyni jsem si nalila pomerančový džus do sklenice. Vzala jsem si prášek proti bolesti hlavy. Sedla jsem si s džusem na barovou židli a zkoušela si vzpomenout na včerejšek.. Pamatovala jsem si jen jak jsem viděla.. Panebože to né. On Kuba se vyspal s Áďou, to nebyl sen a kurva. A já volala Danovi, panebože já mu řekla, že ho miluju. Pak už si nepamatuju vůbec nic ani to jak jsem mohla usnout na Tobiášovi a hodně blízko Kubovi.. Musela jsem si dát hodně ale vážně hodně studenou sprchu. Šla jsem tedy do koupelny, vslikla jsem se ze špinavého oblečení a hodila do pračky, vlezla jsem do sprchového koutu a pustila na sebe ledovou vodu. Nejdřív mi naskočila husí kůže, ale nakonec to byla příjemná a uklidňující sprcha. Vylezla jsem ze sprchy, osušila jsem se a na sebe si vzala toto
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy jsem si nechala volně uschnout, make-up jsem nijak neřešila a šla zpátky do kuchyně. Když jsem přišla do obýváku byly už všichni vzhůru. Přemýšlela jsem nad tím jestli se mám jít zeptat Tobiáše jestli si nepamatuje aspoň trochu včerejšek, protože by mě vážně zajímalo jak jsme mohli takhle usnout. Dál jsem přemýšlela jestli to říct Kubovi nebo Áďe o tom včerejšku, jestli vůbec jim to mám říkat...
Áďa: Dobré ráno, bolí tě taky tak hlava? Já: Ani už ne, vzala jsem si totiž už asi před hodinou prášek jo a koupelna je volná. Měla by si tam jít dřív než se tam nahrnou kluci. Áďa: Jojoo už jdu.
Ke snídani jsem si udělala jen jogurt s müsli. Vzala jsem si misku s jídlem a mobilem v ruce a zamířila jsem si to na gauč do obýváku kde seděl zrovna Tobiáš.. Rozhodla jsem se ho zeptat.. Já: Dobré ráno. Tobiáš: Dobré, krásko. Já: Hele mohla bych se tě zeptat co se všechno včera stalo, jak jsme mohli takhle usnout..? Tobiáš: Vážně to chceš vědět? Já: Jo! Tobiáš: Dobře. Prostě jsme se spolu vyspali a bylo to krásný, no a co se týče jak jsme se probudili tak to já ano nevím.
Sedli si blíž ke mě a hladil mi stehno. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já a vyspat se s Tobiášem, zrovna sním? Já nejsem panna..no do háje. A co Dan..to je v prdeli. Nic jsem mu neodpověděla, dala jsem mu ruku z mýho stehna a odešla jsme ven na vzduch. To snad není pravda to nemůže.. Sjela jsem zádama po dřevěný jakoby štěně a dopadla jsem na zem. Nemohla jsem tomu uvěřit, já..to ne! Já: Doprdele!! Zakřičela jsem si pro sebe, totálně jsem to posrala a co Dan já ho vážně miluju a místo toho abych mu byla věrná tak se vyspím zrovna s Tobiášem a ještě k tomu moje poprví. Panebože, ani si to nepamatuju. Takhle jsem si to nepředstavovala. Dan se to nesmí dozvědět, nikdo. Zvedla jsem se ze ze země. Došla jsem k Tobiášovi... Já: Hele, byl to úlet a já bych stebou nikdy nevyspala! Takže to nikdo nemusí vědět. Díky. Tobiáš: Ále kotě, to si řekne někomu jinýmu. To si bylo včera bylo úžasný a může to být i znovu. Já: Ne! Nikdy! Zapomeň!
Sakra neměla jsem se opíjet. Šla jsem nahoru do pokoje. Seděl na posteli Kuba a koukal do blba... Já: Kubo? Jsi vpohode? Kuba: Ani ne... Já: Chceš o tom mluvit? Kuba: Niki, promiň ale ne o tomhle vážně ne. Já: Ty víš o včerejšku? Kuba: Jo.. Já: Jak? Jak ses to dozvěděl?! Kuba: Tobiáš mi to řekl, nemůžu tomu uvěřit.. Já: Kubo, já si to vůbec nepamatuju a byla jsme opilá a nevěděla jsem co dělám a... Přerušil mě a koukal na mě nechápavým pohledem. Kuba: O čem to tady mluvíš? Já: No o včera, to co ti řekl Tobiáš ne? Kuba: No to já taky, ale ne o tobě, ale i mě a Adéle... Já: Jo tohle.. Kuba: Jak to víš?! Já: No já tě nachytala s Tobiášem.. Kuba: Panebože. To se nemělo stát. Co teď Adéla, co si myslí? Já sní nechci asi nic mít.. Já: Tak to já vůbec nevím, ale můžu ti říct když jsem jí ráno viděla tak mi přišla vpohodě, takže podle mě si to nepamatuje, jako já... To poslední jsem si zamumlala pro sebe, ale očividně to Kuba slyšel.
Kuba: Jak jako ty? A ó čem si to vůbec mluvila předtím ty, když né ó mě a ó Áďe? Já: Noo.. nevím jak to říct, já prostě.. Kuba: No tak Niki, řekni to! Já: Nejsme panna, stačí?! Kuba: Cože? Já: Jo slyšel si moc dobře.
Chvíli bylo hrobový ticho, ale pak se Kuba začal nehorázně smát, nechápala jsem ho. Já: Můžeš mi říct, čemu se tady směješ? Kubu: Promiň, ale mě přijde vtipný, že jsme všichni v jednu noc přišli o panenství a ještě k tomu si to buď vůbec nebo málo pamatujeme..
