Sad girl

10.

Ráno mě probudil můj zvonicí mobil. Volal mi Kuba a plus jsem měla 7 zmeškaných volání od Dana. Zvedla jsem to Kubovi..
Kuba: Niki, děje se stebou něco, že nejsi ve škole..
Já: Cože? Kolik je hodin?
Kuba: Bude 12:10, odpadla nám některý hodiny...
Já: Cože, tolik? Takže já jsem prospala celou školu..
Kuba: Nejspíš jo.
Začal se smát.
Já: Je tu něco k smíchu?
Kuba: Celkem jo, že si prospala celou školu.
Já: Hahaha. No nic pak ti ještě zavolám, jdu ze sebe udělat člověka, děkuju že si mě zbudil. Ahoj.
Kuba: Jojoo, pa.
...
Když už jsem byla po sprše, hodila jsem si na sebe toto

Šla jsem do kuchyně, udělala si silný kafe do termohrnku. Vzala jsem si tenisky, zamkla jsem vchodové dveře a vyrazila jsem k Danovi domů. V půlce cesty jsem si uvědomila, že jsem vůbec nenapsala ani nezavolala Danovi že jsem vpohodě a, že jsem na cestě k němu, tak jsem mu to tedy až teď napsala a šla jsem dál.
Už stojím před jeho vchodovými dveřmi a čekám než mi uráčí otevřít.
Po asi 5 minutách se konečně otevřeli dveře, stál tam Dan celkem měl naštvaný pohled, ale mrtě mu to slušelo měl na sobě úplně dokonalý outfit..

Já: Ahoj, copak ti je?
Dan: Čus, nic mi není, proč tady jseš?
Já: Psala jsem ti sms, že jdu za tebou.
Dan: Já vím, četl jsem ji, ale ptal jsem se co tady chceš?
Já: Jen jsem chtěla pokecat a ujasnit ti proč jsem nebyla ve škole, myslela jsem že ses o mě bál..
Dan: Hmm, tak pojď dál no.
Já: Než začnu vysvětlovat, tak mi nejdřív řekni co ti sakra je?!
Dan: Říkal jsem, že nic!
Já: Dane, já poznám když ti něco je, tak mluv!
Dan: Neříkala si, že se s Jakubem nebavíš, hm?!!
Já: Bavím se s ním teprve od chaty. Omluvil se mi tak jsem mu odpustila, co má bejt?!
Dan: Hm, nic.
Já: Ále Dane, nežárli. S Kubou se nebavím to co dřív a hlavně byl to jen kámoš...
Dan: A já jsem co?
Já: Jsi..noo, já ani nevím jsi můj kamarád, ale..
Dan: Ale co?
Já: Ale asi k tobě cítím víc než ke kamarádovi..
Dan: Aha a to je co?
Já: Dane, já sakra nevím, kdybych věděla sama tak ti to řeknu.
Dan: Aha, dobře. Ale ty víš co já k tobě cítím...
Já: Ano vím. Já už to nechci řešit prosím. Doufám že mi rozumíš a chápeš mě.
Dan: Dobře, chápu. Tak proč si nebyla ve škole? Víš jak jsem se bál ani si mi nebrala mobil..
Já: Promiň, já si včera zapomněla nastavit budíka a jak jsem byla mrtě unavená tak jsem měla asi vazně tvrdý spánek.
Dan: Aha.
Začal se nehorázně smát, on má tak dokonalý smích, že mě vždycky rozesměje taky..
Po asi 2 hodinách povídají u kafe, jsme se rozloučili a šla jsem směr domů. Někdo mi volal tak jsem to zvedla..
Kuba: Ahoj Nikuško, nemáš chvíli čas? Jsem zrovna ve městě, tak jestli nechceš někam zajít.
Já: Ahoj moc ráda. Kde a kdy?
Kuba: U Afi za půl hoďky, ok?
Já: Budu tam.
...
Sedla jsem na bus a jela 3 zastávky. Stála jsem před Afi a čekala na něj. Byla jsem tu o pár minutek dřív. Konečně přišel...
Já: No konečně, ahoj.
Kuba: Ahoj.
Objali jsme se a šli do Cross café. Dala jsem si domácí, jahodovou limonádu a dortík. Kuba si dal to samé, akorát malinovou limonádu.
...
Kuba: Moc si mi chyběla Niki!
Já: Ty mě taky.
Kuba: Ještě jednou se moc omlouvám za to, že jsem nezůstal stebou, vím že jsem tě tím dost zradil, ale chci ti ten čas nějak nahradit. Proto, každý středy budeme spolu jo?
Já: Dobře. Ale pamatuj nejsme to co dřív, už ne po tom všem, nemůžu ti věřit jako dřív a hlavně mám taky Dana..
Kuba: Aha, tak to joo.
Já: Ty máš jako něco proti Danovi?!
Kuba: Ále nic. Nebudu to řešit.
Já: Fajn
...

Asi v 17:15 jsem přišla domů, udělala jsem si čas, na sebe si vzala mojí oblíbenou teplákovou soupravu.

Zalezla jsem si do postele s hrníčkem čaje, pustila jsem si můj oblíbený film LOL(a).
...
Zaklapla jsem notebook a šla do kuchyně na večeři. K večeři bylo rizeto. Poděkovala jsem mamce za jídlo, po sobě jsem si uklidila nádobí a šla jsem si napustit vanu. Ve vaně jsem už usínala tak jsem z ní vylezla, osušila jsem se, oblíka si pyžamo. Vlezla jsem si do postele, nastavila jsem si budík na ráno a šla jsem spát.