Najednu stranu je šťastná na druhou smutná a nešťastná.
Věřila svým kamarádům, ale ty ji ji sklamali.
Kamarádi ji ničí život...
Jmenuji se Nikola Vítová...
Už jdeme z poutě domů. Dnešek byl krásnej. Jdeme směr ke mě domů... Já: Dane, přespíš u mě? Dan: Moc rád. Dáme společnou vanu? Já: Můžem.
V ruku v ruce jsme došli až k nám. Nikdo dneska není doma, protože všichni jsou u babičky a přespí tam. Takže volný barák. Dan: Zlato? Já: Ano? Dan: Mám objednat pizzu? Já: Jo!! Dan: Hawaii? Já: Samozřejmě. A až ji doobjednáš tak přijď za mnou do koupelny. Hned jak jsem to dořekla tak přišel. Dan: Jsem tady. Já: To už si ji objednal? Dan: Jo a teď jsem celý tvůj. Já: Tak na co čekáš, pojď za mnou. ... Po sprše nám přivezli pizzu k ní jsme si pustili film. Byla to další krásná chvíle sním... Já: Dane? Dan: Ano, lásko? Já: Miluju tě. Dan: Já tebe taky. Políbili jsme se. Když zkončil film jsme šli spát.
Ráno
Ráno mě zbudil ten otravný zvuk budíku, který nám oznamuje že musíme zase do toho ústavu, jak já to nesnáším. Až teď jsem si uvědomila že Dan tady přespal i když je škola. Chvilku jsem na něj jen tak koukala jak spí, byl tak roztomilej. Už jsem vážně musela vstávat i když nerada jsem musela Dana vzbudit, dala jsem mu pusu. Nevěděla jsem že ho to hned vzbudí. Poznala jsem to tak když pusu prohloubil v polibek.. Já: Zlato i když nerada tak musíme vstávat. Dan: Ještě ne. Já: Vážně musíme a ty hlavně musíš ještě k sobě domů, aby sis vzal věci, takže žádný lenošení a vstávat, zlato! Dan: Nojo, už vstávám. ... Když Dan odjel utíkala jsem do koupelny si udělat ranní hygienu, nalíčit se a převlíct se...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy jsem si nechala tak jak jsem je měla, rozpuštěné. Utíkala jsem do kuchyně. Do tašky jsem si hodila jablko a do termohrnku jsem si udělala kafe. Ještě než jsem vyšla jsem napsala zprávu Kubovi... Já: Ahoj brouku, nechceš jít semnou do školy? Nepřišla mi odpověď, takže jsem si vzala věci, obula boty na menším podpatku a zamkla za sebou dveře. Pípl mi mobil, byla to zpráva od Kubi... Kuba: Ahooj, moc rád. Za 5 minut u parku.♥ Já: Super, budu tam!
Hned jsem vyšla. K parku jsem přišla o chvilku později. Kuba už tam čekal... Já: No nazdar. Kuba: Taky tě rád vidím. Já: Já samozřejmě taky. Pojď už do školy, máme menší zpoždění za 15 minut začíná hodina. Kuba: Stíháme na pohodu. ... Došli jsme před školu a já viděla to co jsem nikdy vidět nechtěla a ani jsem to netušila... Jak mi to mohl udělat...
Moc se vám omlouvám přikládám dneska menší díl a až takhle pozdě. Dneska jsem měla nabitý den a nějak moc nestíhala, ale nebojte zítra vám přidám další část! Co myslíte, že se stali před školou a kdo tam vůbec byl? Děkuju za každý přečtení ♥
