Sad girl

9.

Probudily mě kroky po místnosti, které patřily Áďe.
Já: Co se děje Adél?
Áďa: Nic nic. Jen mě strašně bolela hlava, tak jsem si šla vzít prášek.
Já: Dobře, taky mi jeden podej prosím. Po včerejšku mě taky strašně bolí hlava.
Áďa: Tady máš a hele co měl znamenat ten úkol..
Já: Co by?
Áďa: No, že mě zrovna Dan měl políbit, proč zrovna on, když to stim máš rozjetý nevím jak, ale podle toho jak se k sobě chováte tak nějak určitě ano. Hele jestli nechceš mít to říct, tak mi to neříkej já tě nutit nebudu, jen si pamatuj jsem tu pro tebe a vždy budu.
Já: Děkuju moc Áďo, jednou až to budu vůbec vědět sama, tak budeš první, který to řeknu. Neboj.
Áďa: Dobře. Jo a měla by si jít do sprchy než tam vlítnou ostatní..
Já: Díky za připomenutí, jdu rovnou do koupelny.

Vydala jsem se tedy do koupelny, dala jsem si pro dnešek teplou a dlouhou sprchu, protože jsem ji potřebovala. Make-up jsem nijak neřešila, vlasy jsem si sepla do culíku na sebe jsem si hodila toto

Vyšla jsem z pokoje a narazila na Dana..
Dan: Ahoj krásko a mimochodem sluší ti to.
Já: Ahoj, děkuju moc Daníku.
Dan: Hele neříkej mi tak.
Já: A proč ne Daníku?
Dan: Protože to je jak na psa a jestli mi tak ještě jednou řekneš tak uvidíš...
Já: A co uvidím?
Dan: To si ještě rozmyslím, možná tě zlochtam..
Já: Ne to je dobrý. Jo a Debílku přijď pak do kuchyně na snídani!

Rači jsem běžela dolů do kuchyně, než mě Dan vážně zlochtá za toho Debílka.
Když jsem přišla do kuchyně, tak už Áďa dělala k snídani obložený talíř. Pomohla jsem jí to dokončit. Když už bylo naservírováno, přišli všichni. Oni se tomu vždy vyhnou a přijdou si jen k připravenýmu, zabít je. Nebojte to není myšleny doslova. Všichni jsme se nasnídali, uklidili jsme nádobí a umyli. Když jsme byly hotový, šli jsme se kouknout na nějaký film.
Shodli jsme se všichni na horroru Očista 2, nejlepší horror. I když z toho pak mám špatný sny, tak stejně miluju horrory.
Asi v půlce filmu na mě šáhnul Dan, já jsem úplně nadskočila leknutím, protože jsem byla zažraná do filmu.
Dan: Ha a pak, že se nebojíš.
Já: Já se nebojím, jen jsem se lekla tebe..
Dan: No dovol, mě se nemáš bát. Já mám být tvůj idol, kterýho budeš zulíbat!
Já: Ále, ty si jsi vtipálek.
Začala jsem se nehorázně smát, když na mě hodil ten jeho ublížený obličej. Všichni na mě zařvali ať jsem sticha, ale nějak jsem to ignorovala a odešla do jiný místnosti. Dan hned běžel za mnou. Byla sranda před ním utíkat a skovávat se před ním, tedy až do tý doby než mě chytl a přehodil si mě přes rameno.
Já: Okamžitě mě pust Dane!
Dan: To by se ti líbilo co?
Já: Jo, dělej!
Dan: Pojďte se kouknout jak Niki letí do bazénu!
Já: Dane, to neuděláš?!!
...
Blížili jsme se čím dál víc k bazénu a tím pádem jsem víc škemrala, aby mě tam Dan neházel, ale marně..
Dane: Prosím tě aby si to nedělal, jednak tě stáhnu sebou!
Dan: Tak Niki doufám, že tě to osvěží.
Já: Fajn jak chceš.

Samozřejmě, že jsem ho stáhla sebou, i když to bylo vážně náročný tak nakonec se mi to vydařilo. Celkem to bylo vtipný, jak jsem hodila takový držkopád s Danem do toho bazénu..

Dan: To si vypiješ Vítová!
Niki: Nápodobně brouku.

Po chvíli cákání po sobě a blbnutí ve vodě mi už byla zima, takže jsem vylezla. Neohlížela jsem se na ostatní, prostě jsem se vslíkla do spodního prádla, protože z oblečení tekl proud vody. Mokrý oblečení jsem vzala do ruky a šla jsem do chaty směr koupelna. Oblečení jsem hodina do sušičky, na sebe jsem si hodila už oblečení v čem pojedu domů, ano už je neděle podvečer.

Tak nerada odtud odjíždím, ale zítra musíme zase do toho každodenního ústavu.
Začala jsem si balit věci zpátky do tašky, když jsem měla všechno zbaleno, šla jsem se kouknout dolů. Všichni seděli na gauči a povídali si o něčem, ale Dan tam nebyl tak jsem se zeptala kde je...
Já: Hej lidi, kde je Dan?
Nějaká ta holka myslím že Ema: Je ve sprše, on ti neuteče. Pojď si sednout k nám.
Já: A o čem se bavíte?
Áďa: O všem možným, ale hlavně kdy zase zopakujeme chatu..
Ema: Já ráda, dala bych ji až budou zimní prázdniny to budou tak 4 dny max, ale určitě stačí ne?
Já: Jo to by bylo super.
Áďo: Jo to by bylo. Mohli bychom udělat pořádnou párty, pozvat ještě další lidi. No domluvíme se až se to bude blížit, všem vám dám vědět.
Všichni: Dobře.
Ostatní se šli balit, jen mi s Danem jsme to měli už za sebou.
Dan: V kolik přijede ta tvoje mamka?
Já: Do hoďky by tady měla být.
Dan: Dobře. Jo a Niki děkuju že si mě vzala na tuhle chatu, bylo to užitý.
Já: Já taky děkuju bez tebe by tady nebyla taková sranda.
Dan: Říkám že já jsem prostě dokonalej.
Já: Nojoo, přiznávám jsi úžasnej!!!
Dan: Ohh děkuji mockrát, od vás to velmi potěšilo.
Začali jsme se oba naráz smát a objímat se.
...
Všichni už odjeli kromě mě, Dana a Adél, která tady je až do zítra, protože dneska za ní přijedou ještě rodiče a prý ve tmě řídit nebudou, tak tady přespí. Závidím ji, že nemusí v pondělí do školy.
Po chvíli přijela moje mamka, rozloučila jsem se s Áďou, to bylo celkem dlouhý objímání a loučení asi 15 minut jsme tam přešlapovaly. Po loučení jsme nasedli do auta a rozjeli se domů. V autě jsem nachvilku usla opřená o Danovo rameno. Zbudil mě až Dan když jsme už stáli před jeho barákem.
Dan: Nikuško, jsem moc rád že se ti spí na mím rameni dobře, ale už budu muset jít, zítra před školou bude na tebe čekat. Paa. Děkuju za odvoz paní Vítová.
Mamka: Nemáš zač Dane, měj se.
Já: Zítra, mám tě ráda. Pa.
Dan: Já tebe!
...
Když jsme přijeli domů tak jsem se, se všemi přivítala a byla jsem ráda že jsem došla do pokoje jak jsem byla unavená, šla jsem si vyčistit zuby a převlíct se do pyžama.
Já: Konečně postel!!!
Jsem si řekla pro sebe. Po chvilce jsem usnula únavou.

Děkuju moc za každý přečtení. Děkuju za 258. v pořadí Teen fikce. Za každou chybu se předem omlouvám, nebojte budu se to snažit opravit!♥