Sad girl

28.

Uběhlo už 14 dní od Patrikova odjezdu a já jsem na tom pořád stejně. S Danem jsem nemluvila, protože se bojím a taky nevím co mu mám říct. Ve škole se bavím jen s Kubou, ten už se mě několikrát ptal co mi je, ale já jsem mu to neřekla a ani neřeknu. Každý den se řežu, pokaždý na jiný místo. Zůstávají mi po tom jizvy, ale to nijak neřeším. Za ten týden jsem se seznámila s celkem fajn holčinou. Jmenuje se Klára. Zná se s Lucii, i když se sní baví, tak jí říkám málem všechno i ó ní.

Dneska je sobota. Je dopoledne a já už se nudím. Vzala jsem do ruky telefon a napsala Kláře zprávu...
Já: Kláry, nechceš dneska něco podniknout?❤

Po chvíli mi přišla zpráva..
Klára: Jasně, moc ráda. Ve 13:00 u obchoďáku.❤

Koukla jsem se na všechny sociální sítě. Na Messengeru jsem měla jednu nepřečtenou zprávu..
Kuba: Ahoj Niki, nechtěla by si někam zajít. Dlouho jsme spolu nebyly a když říkám dlouho tak to už bude tak měsíc. Nevím co se stebou děje, ale já jsem tady takže mi kdykoliv napiš nebo klidně zavolej.

Bože, on si nedá pokoj...
Já: Čau, hele nic mi není a nemůžu už mám plány. :)

Bohužel na něj nemám poslední dobou náladu. Ani na Adélu, tý jsem taky mrtě dlouho nezavolala ani nenapsala. Já nevím čím to je, ale teď jsem jedině s Klárkou a nebo jsem doma s mojí kamarádkou žiletkou...

Mamka mě zavolala k jídlu. Říkala jsem jí, že nechci jíst, ale ona ne. Měli jsme bramborovou kaši s řízkem. Vzala jsem si jednou sousto a už jsem to chtěla odnést...
Mamka: Co myslíš, že děláš?
Já: No, jdu to odnést. Už jsem plná.
Taťka: Sedni si.

Poslušně jsem si zpátky sedla ke stolu a jen na ně nechápavě koukala.
Mamka: Niki, už nás to s tátou přestalo bavit. Už je to 14 dní co Patrik odjel a ty ses pořád nedala do kupy. Vůbec nejíš, do školy chodíš jak mrtvola. Například s Kubou jsi už dlouho nikde nebyla. Vůbec nevíme kam chodíš. Jen tak se sebereš a odejdeš a přijdeš až třeba za 6 hodin. Dali jsme ti prostor kvůli tomu s Patrikem, ale už toho máme dost, takže to laskavě sněz.

Chtěla jsem nějak odporovat, ale nakonec jsem si to rozmyslela. S nechutí jsem to jídlo nakonec snědla.
Já: Stačí?!
Taťka: Nemluv, takhle snama!

Odnesla jsem talíř do myčky a šla do pokoje.
Za 40 minut mám být u obchoďáku, to mám co dělat. Na sebe jsem si hodila toto...

Vlasy jsem si nechala rozpuštěný. Make-up jsme nijak neřešila jen si na rty nanesla růžovou rtěnku. Do kapsa jsem si dala mobil, klíče a nějaké ty peníze. Seběhla jsem shody dolů a hned mě zarazila mamka...
Mamka: Kam jdeš?
Já: Ven?
Mamka: To mi nestačí. Kam, s kým a za jak dlouho přijdeš?
Já: Ježíš, to je jak výslech. S kámoškou, prostě ven a nevím v kolik přijdu.
Mamka: Ty máš kamarádku, že ses nezmínila..
Já: Nemusím ti všechno říkat. Jdu, čau.

Zabouchla jsem za sebou dveře a šla směrem k centru města..
Když jsem přišla před obchoďák, tak už jsem viděla jak na mě Klárka čeká. Nasadila jsem rychlejší tempo a šla k ní...
Klárka: No konečně. Ty prostě nikdy nepřijdeš včas.
Já: Taky tě ráda vidím.

Obejmuli jsme se a šli si sednou dovnitř obchodního centra.
Bavily jsme se tak o všem. Když najednou přišlo téma tráva...
Klára: Já bych ji chtěla mrtě zkusit.
Já: Já taky. Chtěla bych sama sebe vidět jak by to na mě působilo.
Klára: Hele sehnat ji tady není problém, ale horší je že neumíme ani normálně kouřit na to hulit trávu.
Já: To je pravda.
Klára: Zkusíme nejdřív kouřit cigarety a pak uvidíme. Pojď, jdeme.
Já: Kam?
Klára: Sehnat si cíga.
Já: Vážně to chceš zkusit?
Klára: Niki, hele začneme cigaretama a uvidíme. Nemůžeme si dát hned trávu když ani nevíme jak se to kouří neboli hulí.
Já: Nojo.

Šli jsme za ten obchoďák kde jsou vždycky lidi, kteří kouří. Vždy tam jsou takový ty ,,smažky".
Klára: Tak koho se mám zeptat jestli mi dá?
Já: Zeptej se toho kluka co támhle sedí. Zrovna kouří.

Ukázala jsem na jednoho celkem mladýho kluka.

Klára: Dobře, ale pojď semnou.

Překvapivě ji dal rovnou dvě cíga.

Já: Vole, ale dyt mi nemáme zapalovač.
Klára: Ajo. Kde ho budou mít?
Já: V trafice?
Klára: Ok, takže ho jdeme koupit.
...
Už jsme zase venku. Už máme zapalovač i cígo.
Klára: Na, ty první.

Podala mi zapalovač. Jako vůbec neschopná jsem si vzala do ruky cígo a zkoušela jsem ho zapálit. Klepali se mi ruce jako nikdy. Když už se mi to snad podařilo zapálit tak jsem zapalovač předala Kláře. Kláře to taky trvalo, mrtě se jí klepali ruce. Dala jsem cigaretu k puse a popotáhla do sebe. Nejdřív jsem se totálně zakuckala a začala kašlat, to samý Klára. Po chvíli jsme už zkoušeli moc se nezakuckávat. Celkem se nám to i dařilo. Když jsme dokouřili tak Klára šla pro cíga k někomu jinýmu. Takhle jsme asi vykouřili 4 cíga, celkem se nám motala vždycky hlava, ale ten pocit uvolněnosti. Prostě jakoby byste vyply mozek a jen popotahovaly z tý cigarety. Úžasný pocit. Na všechno nachvilku zapomenout.
Pochvíli k nám přišel jeden kluk, asi kamarád Kláry. Seděl tam snami. Já už nekouřila, ale Klára pořád ano...
Kluk: Kláry, ty to kouříš špatně. Ty to nevdechuješ do sebe. Když to takhle budeš dělat dál tak můžeš mít rakovinu jazyka.
Klára: A jak jinak bych to měla kouřit?
Kluk: Dej mi to a já ti to ukážu.

Ukázal nám to. Pochopila jsem to hned. My jsme to nevdechovaly do sebe ten dým. Když odešel, tak mi to Klára zkoušela vysvětlit a ukazovat jak to mám pořádně dělat. Bylo to horší. Nemohla jsem vůbec dýchat a pořád kašlala. Nejhorší na tom bylo to štípání v krku.
...
Bylo asi 9 večer když jsem přišla domů. Nikoho jsem neviděla, díky bohu, tak jsem rychle zalezla do koupelny. Osprchovala jsem se, oblíkla do pyžama a vyčistila zuby.

Já: Konečně, postel!

Řekla jsem si pro sebe a zachumlala se do peřiny ještě víc. Pochvíli jsem usla...

Nečekaný zvrat. Niki se poškozuje ještě víc, ale nebojte dopadne to sní dobře. Nebudu vám tady prozrazovat co plánuju dál, ale můžu vám říct, že takhle si ubližovat dlouho nebude, čeká ji ještě hodně hezkých chvil.