Sad girl

22.

Otevřeli se dveře a tam stál...
Hned jsem běžela k němu a zkončila na něj..
Já: Tak ráda tě vidím, Patriku!
Patrik: Já taky moje Nikuško zlatá!

Abych vám ujasnila jak to mám s Patrikem... Už jsem se zmínila, že je to můj bratránek a taky můj nejlepší kámoš. Ale bylo mezi námi taky něco víc. Když jsme před těmi 3 lety než odjel byly na táboře tak jsme se až moc zblížili. No a jednou když zamnou přišel na chatku tak jsme se líbali, mazlili, málem jsme to spolu i dělali kdyby nás nevyrušila spolubydlící. Ale pak odjel a já si řekla, že je z rodiny a že sním nemůžu nic mít i když ho mám nehorázně ráda a jedna má část ho přímo pořád miluje...

Patrik mě položil zpátky na zem a dal mi na tvář pusu.
Já: Jak dlouho tady budeš?
Patrik: U vás tady můžu být tak max 14 dní, ale v městě zůstávám na měsíc.
Já: Jakto?
Patrik: No, protože pak tady máme turnaje s hokejem a přípravy. A přesně za měsíc odjíždím na vánoce zpátky.
Já: Aha..
Patrik: Úsměv zlato, celých 14 dní si spolu užijeme. Jsem celý tvůj.
Já: Aspoň to no.
Patrik: Kde budu moct spát?
Já: Pojď zamnou.
Mamka: Prosím vás musím ještě do práci tak si dojeste ty palačinky a k večeři bude těstovinový salát. Jo a Niki, omluvenku ti pak napíšu za dnešek. Zatím, pa!

Ani jsme ji neodpověděli, protože hned za sebou zavřela dveře. Došli jsme ke mě do pokoje...
Patrik: To budu 14 dní u tebe v pokoji?
Já: Vadí? Můžeš ještě spát na gauči.
Patrik: Mě to vůbec nevadí. Budu spát se svou sexy sestřenkou v posteli, co si ještě víc přát..
Já: Hahaha. Kdo říkal, že tě nechám spát na posteli a ještě k tomu vedle mě?
Patrik: To by si mi neudělala...
Přišel ke mě, chytil mi nohy tím pádem jsem byla ve vzduchu a dělal na mě psí oči.
Já: Nojo, ale nebudeš se rozvalovat!
Patrik: To ještě uvidím. Jo a Niki?
Já: No?
Patrik: Jakto, že si nebyla dneska ve škole?
Já: To neřeš.
Patrik: Ale já to chci vědět, protože ta moje stará Niki by jen tak školu nevynechala.
Já: Patriku, já se o tom nechci bavit.
Ukápla mi jedna slza když jsem si na to vzpoměla. Chtěla jsme ji rychle setřít, aby si toho nevšiml, ale on byl rychlejší..
Patrik: Proč pláčeš? Co se stalo?
Já: Ono se toho hodně změnilo za tu dobu co jsme se neviděli víš Patriku..
Patrik: Tak povídej. Máme času dost..

Sedli jsme si na postel a já mu to všechno řekla. Od Melisy po Lucku a teď až po Dana...

Patrik: Promiň..
Já: Prosimtě za co se omlouváš?
Patrik: Za to, že jsem tu pro tebe nebyl...
Já: Ále, ty za to nemůžeš.
Patrik: Můžu, kdybych tu zůstat tohle by se nestalo i kdyby stalo nebyla by si tady na to sama.
Já: To už je stejně jedno tak si to nedávej za vinu. Pojď někam já si tě chci užít a né, že ti tady budu fňukat a stěžovat si..
Patrik: Nech toho, jsem tu pro tebe ano? I když budu několik kilometrů dál!
Já: Já vím, děkuju a teď už vážně pojď, někam vyrazíme.
Patrik: Dobře a kam?
Já: Já ještě sama nevím. Dej mi minutku jen se převlíknu. Jo a Patriku, určitě máš po dlouhý cestě hlad tak si běž dát zatím ty palačinky, jsou výborný mamka mi je udělala na zlepšení nálady.
Patrik: Mňam palačinky!

Hned se rozeběhl dolů do kuchyně. Já si zatím vzala něco pohodlnějšího a teplejšího na sebe...

Vlasy jsme si rozpustila, navoněla jsem se a šla jsem dolů za Patrikem...
Když jsem přišla dolů nemohla jsem udržet záchvat smíchu. Patrik, byl tak vtipnej... Cpal se palačinkama, všude měl čokoládu a šlehačku.

Patrik: Čemu se směješ?
Já: Tobě, se na sebe podívej.
Patrik: Nojo, ale oni jsou tak dobrý.
Já: Já vím, ale takhle semnou nikam nejdeš, takže se běž umýt a převlíct. Já zatím tady uklidím.
...
Patrik: Můžeme vyrazit.
Já: Super já jen...
Nedořekla jsem to, protože jsem se na něj otočila a on.. byl tak nehorázně krásnej aww. Bože proč musí být můj bratránek..

Patrik: Co?
Já: Jen... Si dojdu pro kabelku.
Patrik: Dobře a mimochodem sluší ti to zlato.
Já: Děkuju, tobě to taky sekne.
...
Zrovna jsme šli městem když jsem uviděla Dana. Jako bych nemohla dýchat když ho vidím, všechno okolo se zastaví jen on se pohybuje. Je to strašný pocit. Chtěla jsem mu to nějak oplatit i když já taková nejsem, tak chtěla. Chytla jsem Patrikovi ruku a víc se k němu přimáčkla a pošeptala mu do ucha..
Já: Támhle je...
Patrik: Ten?
Já: Jo.
Patrik: Nojo, já jsem hezčí.
Já: Egoisto!
Patrik: Pocem, podráždíme ho trošku..
Ani jsem nestihla odpověď co, protože už moje rty byly na těch jeho. Zavřela jsem oči, ruce jsem si spojila za jeho krkem a opakovala Patrikovi pohyby. Bylo to úžasný zase po tak dlouhý době cítit jeho krásné rty. I když nerada museli jsme se od sebe odtáhnout, protože nám došel kyslík.
V ruku v ruce jsme šli dál. Já jsem jen zahlidla Dana jak nás pozoruje. Zahlidla jsem, že celkem posmutněl..
Já: Ukážu ti město, trošku se změnilo za tu dobu co si tady nebyl jo? A děkuju za tamto.
Patrik: Neděkuj já rád pomůžu. To by si mohla už si to tady celkem nepamatuju. A pak tě pozvu na tvůj oblíbený čokoládový dortík.
Já: Ty si nezapomněl..
Patrik: Cokoliv spojený stebou nejde zapomenout.
...
Doma jsme se ještě navečeřeli...
Já: Patriku, běž první do koupelny já si ještě udělám věci do školy ano? Jo a ručník a cokoliv potřebuješ tam je.
Patrik: Okey.

Já si bezitím udělala všechno do školy, mě se tam tak nechce a ještě k tomu stim blbečkem Danem sedím, no super. Jsem ráda, že přijel Patrik, protože kdyby nepřijel tak bych se zhroutila. Když přišel Patrik tak jsem si do koupelny zalezla já, udělal všechno potřebný. Vzala jsem si noční košilku, rány od řezání jsem si znovu zalepila, hodila jsem na sobě ještě župan, aby to nebylo vidět a šla do pokoje..
Já: No tak to ani omylem. Posuň se pěkně ke kraji postele a vem si svoji peřinu, tahle je moje!
Patrik: Nojo. Co si pustit film?
Já: Můžem.
Patrik: To rád slyším, protože jsem už vybral komedii.

Po filmu jsme šli spát. Usla jsem v náručí Patrika, nejkrásnější pocit bezpečí...