Najednu stranu je šťastná na druhou smutná a nešťastná.
Věřila svým kamarádům, ale ty ji ji sklamali.
Kamarádi ji ničí život...
Jmenuji se Nikola Vítová...
Probudil mě ten nejotravnější zvuk, budík. Vyhrabala jsem se z postele a šla rovnou do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu. Vlasy jsem si nakulmovala a na sebe si vzala toto...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Popadla jsem kabelku. Naházela jsem si do ní věci do školy, vzala mobil a šla dolů do kuchyně. V kuchyni seděl jen brácha a sestra, snídali. Jen jsem na ně kývla jako na pozdrav. Ke svačině jsem si do kabelky hodila jablko a banán. Do pusy jsem si dala žvýkačku a mohla vyrazit do tý nehorší budovy na světě, školy...
Už sedím ve třídě v lavici. Projíždím si všechny sociální sítě. Když už jsem se hodně nudila, začala jsem přemýšlet, jaký by to asi bylo kdybych si s Danem promluvila atak. Ale nejhorší věc na tom je, že já mu prostě nevim co říct a ještě k tomu to už je dlouho co jsme se nebavily, prostě nevím.. ... Ve škole se nic zajímavýho nedělo. Kuba dneska nebyl ve škole, tak jsem aspoň neposlouchala zase ty jeho kecy. S Danem se nadále ignoruju a ostatních si taky nevšímám. Už jsem skoro doma. Zabouchla jsem za sebou dveře, všechno jsem hodila na gauč. Šla jsem k ledničce z ní jsem si vytáhla salát ze včera, vidličku a šla si stim lehnout na gauč. Zapla jsem óčko a jedla. Když jsme dojedla měla jsem celkem chuť na cigaretu, což se u mě moc nestává. Tak jsem napsala Kláře zprávu... Já: Čus, hele nemáš dneska čas?❤ Po chvíli mi přišla zpráva.. Kláry: Jo mám. Ve 4 odpoledne ve městě, tam jako vždycky.❤
Tak super mám 20 minut. Vypla jsem televizi. Nádobí jsme po sobě umyla. Šla jsem do koupelny si natřít rty červenou rtěnkou a pročístnout si vlasy. Když jsme byla připravená, obula jsem si bílý tenisky od Nike a bundička. Zamkla jsem dveře a vyrazila jsem. ... Klára: No nazdar holka. Já: Ahoj.
Obejmuli jsme se a šli jsme za nákupní centro jako vždycky.
Já: Máš cígo? Klára: Jo mám a svoji krábu dokonce. Já: Jakto? Kde ti ji prodaly? Klára: Kámoška mi řekla, že ti je prodaj u Vietnamců. Já: Aha. Klára: Chceš?
Podala mi krabičku s cigaretami. Vzala jsem si jednu a zapálila si ji. Kecali jsme a kouřili. Zase ten úžasný pocit uvolněnosti. Když jsem pomalu dokuřovala zahlídla jsem v dálce Dana.. Já: Tyvole. Klára: Co je? Já: Támhle je ten Dan, o kterým jsem ti vyprávěla. Na vem si to cígo a dokuř to. Klára: Ani náhodou. Bože tak tě uvidí jak kouříš toho se stane.
Pomalu se blížil směrem k nám. A doprdele. Prostě jsem dál koukala do země a kouřila. Když už jsem chtěla cigaretu hodit na zem a tipnout ji, přišel k nám..
Dan: Niki, můžu stebou mluvit?
Já jen zvedla hlavu, hodila cigaretu na zem a típla ji nohou. Koukla jsem na něj a čumela na něj jak na debila.
Klára: Já si dojdu na záchod a vy si zatím promluvte.
Odešla a já i Dan jsme mlčeli, ale po chvíli konečně promluvil...
Dan: Prosím, neubližuj si. Já: To už je trošku pozdě. Dan: Co si všechno děláš? Já: Proč tě to zajímá? Dan: No tak Niki, odpověz mi. Já: No tak kouřím jak tak vidíš no a.. Dan: Co Já: Někdy si i vezmu do ruky žiletku.. Dan: Cože? To ne.. Niki, prosím neděj si nic, už. Hlavně ne kvůli mě. Já: Už se stalo. Dan: Já.. Já: Ne, prosím mlč. Vím už všechno. Dan: Jak to myslíš? Já: Prostě vím, že ten polibek byl z donucení a že si to nechtěl udělat a že si mě nejspíš vážně miloval a já jsem prostě kráva, že jsem tě ani nevyslechla.. Dan: Já tě pořád miluju a.. Já: Nic prosím neříkej. Už se to nedá vrátit a já chci začít od znovu. Dan: Jasně, takhle? Já: Jak takhle? Dan: To že kouříš, řežeš se..? Prostě si jen ubližuješ a já na to nebudu jen koukat. Já: Hele asi budeš muset, protože stim nic neuděláš a je to můj život. Dan: Chápeš co ti tady říkám? Miluju tě Nikolo Vítová a vždy budu, takže je mou povinností stim něco udělat.
Tak nová kapitolka. Doufám že se vám bude líbit. Omlouvám se že dlouho žádná nevyšla. Co myslíte, co na to odpoví Niki..?
