Sad girl

6.

Ráno mě probudilo otravný pípání mýho budíku, neochotně jsem ho vypla a vylezla z postele. Jako každý ráno jsem si udělala mojí ranní rutinu, na sebe jsem si vzala úplé džíny na kolenou roztrhaný, k tomu obyčejné bílé tričko a na to si hodila svetrový cardigan. Vše jsem to zakončila bílými teniskami. Vlasy jsem si vyžehlila.

Když jsem byla hotová tak jsem běžela ze schodů do kuchyně na snídani. Mamka nám udělala lívance se šlehačkou. Vše jsem snědla, poděkovala mamce a vyrazila jsem do školy. Když jsem dorazila před školu tak Dan na mě čekal, ale né sám. Stál tam s Luckou, Melisou a tou jejich partou, bylo mi divný, že jsem tam neviděla Kubu, ale nějak jsem to víc neřešila. Vyhla jsem se jim obloukem a vešla do školy. Seděla jsem v lavici když ke mě přišel Dan.
Dan: Ahoj Niki, čekal jsem na tebe před školou. Proč si za mnou nešla?
Já: Byl si tam stou partou..
Dan: Hele já vím, že je nemáš ráda, ale já se můžu bavit s kým chci...
Já: Já je přímo nenávidím víš a ano můžeš se snima bavit, ale tím pádem mě nech na pokoji.
Dan: Ale Niki, přestaň dyť ti nic neudělali.
Já: Myslíš? Ty vůbec nic nevíš, ale víš ty co běž si za nima a nech mě bejt.

Nic mi na to neodpověděl a odešel. Bylo mi to líto, ale když chce být snima tak já stím nic neudělám..
Ve škole se nic zvláštního pak nedělo. Čekala jsem jestli si to třeba Dan nerozmyslí a nepřijde za mnou, ale nic.
Když jsem přišla ze školy, tak jsem sebou flákla na gauč, rozezněl se mi telefon, byl to Dan tak jsem to vzala.
Dan: Ahoj..
Já: Čau, potřebuješ něco?
Dan: Jo potřebuju, chci aby si za mnou za hodinu přišla.
Já: Fajn, kam?
Dan: Na naše místo.
Já: Dobře.
Dan: Budu na tebe čekat, ahoj.
Já: Ahoj.

Jsem ráda, že se chce Dan sejít, ale zároveň se bojím co mi chce říct, třeba chce ukončit naše přátelství, to bych asi nedala, protože ho mám moc ráda. No nic nebudu nad tím přemýšlet a rači se půjdu chystat.
Vlasy jsem si nechala vyžehlený, make-up jsem si taky nechala jen jsem si pusu přetřela červenou rtěnkou. Na sebe jsem si vzala rychlý outfitu a pomalu jsem mohla vyrazila.

Když už jsem se blížila k našemu místu tak jsem si to chtěla rozmyslet a vrátit se domů, ale nakonec jsem šla dál. Když jsem tam dorazila Dan už tam čekal a nervózně přešlapoval z místa na místo.
Já: Ahoj, tak jsem tu.
Dan: Ahoj, moc ti to sluší.
Já: Děkuju, tak co jsi mi to chtěl říct?
Dan: Niki moc mě to mrzí v tý škole. Nechtěl jsem se stebou pohádat a rozhodně nechci o tebe přijít. Jsem stebou a budu. Já tě totiž..no..
Já: Co?
Dan: No..asi jsem se zamiloval..
Já: Cože? Dane, jako do mě?
Dan: Jo...
Já: Dane, já tě mám moc ráda, ale nevím jestli můžu říct to samý.
Dan: Aha, to nevadí. Necháme tomu čas jen chci aby si to věděla a že budu stebou.

Hned jsem ho musela obejmout. Nevím co k němu cítím, ano mám ho hrozně ráda, ale nevím noo. Byla jsem strašně ráda, že jsme zase vpohode.

Dan: Niki?
Já: Ano?
Dan: Řekni mi, co ti udělala Lucka a Melisa, že je tolik nenávidíš?
Já: No to je na dlouho..
Dan: Já mám času dost, povídej.
Já: Dobře. Řeknu ti to nějak zkráceně. Prostě já a Melisa jsme vážně byly takový ty BFF, ale ona mi celou tu dobu ubližovala, ale já si to neuvědomovala. Pak přišla Lucka a byly jsme mi tři nejlepší kamarádky, ale oni dvě si začali říkat ségry a mě měly jako tu třetí. Vždy jsem se trápila tím, že mě maj u prdele jen se přetvařujou. Když se oni dvě přestaly bavit, tak já byla ta za kým šly, ale obě dvě. Já byla ta, která si musela vybrat aby to nebyl ten trojúhelník. Vybrala jsem si Lucku, ale po chvíli kdy se začala zase Lucka bavit s Melisou mě odkopla, chovala se ke mě jak k hovnu a chtěla mi zničit život. Uvědomila jsem si, že oni mě nikdy neměli rádi jen mi chtěly takhle ubližovat. No a takhle to jde pořád dokola, když si najdu nějakyho kamaráda a mám ho vážně ráda tak mi ho přeberou, nevím jak to dělají, ale je to tak.

Když jsem domluvila takovej proslov, tak se mi hrnuly slzy do očí. Dan nic neříkal jen mě pořad objímal a hladil mě ve vlasech a šeptal, že on mě nikdy neopustí. Byla jsem sním vážně ráda. Když už mi byla vážně zima a začalo se stmívat, tak Dan promluvil
Dan: Zlatíčko moje už nebreč, nestojí ti za to a já tu budu stebou pořád, slibuju ti to. Mám tě rád a teď už pojď už je zima.
Já: Děkuju za tebe, že tě mám.
Dan: Neděkuj a pojď, doprovodím tě domů.

Když už jsme stáli před našim domem, tak se semnou Dan rozloučil a řekl mi, že mě ráno vyzvedne a půjdeme spolu do školy.

Já: Jsem doma!!
Zakřičela jsem přes celý barák a šla do kuchyně si udělat něco k jídlu. Když už jsem byla najedena, šla jsem do koupelny si dát rychlou sprchu, odlíčit se a převléct se do mého pyžamového overelu. Zalezla jsem do postele, vzala si do ruky mobil. Projela jsem všechny sociální sítě. Nakonec jsem ještě napsala Danovi zprávu:
Já: Děkuju moc za dnešek. Mám tě ráda.
Dan: Neděkuj pořád princezno, nemáš za co. Taky tě mám rád a ty to víš.
Já: Dobře❤ Dane víš co je zítra?
Dan: Ne, copak je?
Já: Zítra je pátek a po pátku je víkend a já mám plán co budeme dělat, doufám, že nemáš jiný plány.😘
Dan: Ne nemám, těším se. Zítra mi všechno řekneš. Jdu spát tak dobrou noc princezno moje.💞
Já: Dobrou noc.❤

Strašně se těším na víkend, vymyslelala jsem pro nás super plán. Uvidím co na to řekne, doufám že bude souhlasit.
Po chvilce přemýšlení jsem usla.

Tak dneska máme přes 1000 slov. Děkuju za každé přečtení.❤