Sad girl

25.

Ráno mě probudili paprsky slunce dopadající na můj obličej přes mé otevřené okno. Otevřela jsem oči a porozhlédla se po pokoji. Nikde jsem neviděla Patrika, bylo to divný. Vzala jsem do ruky svůj mobil a zkontrolovala jsem si všechny sociální sítě. Na messu jsem měla 17 zpráv. Vykulila jsem oči. První dvě zprávy byly od Áďi...
Áďa: Nazdaar holka, se mi ani neozveš. Chtělo by to pokec!
Áďo: Zlato, děje se něco, že nejsi už dva dny aktivní prý nikomu neodpovídáš. Psala jsem si s Danem, co se prosím tě stalo???!

Další 6 zpráv bylo od Kubi...
Kuba: Ahoj Nikuško, zajdem ven?
Kuba: Proč neodpovídáš?
Kuba: Už je to divný, že nejsi tak dlouho aktivní..!
Kuba: Co bylo to u školy? Co Dan?
Kuba: Nechceš se vyspovídávat? Vím, že tam máš Patrika, ale tak na mě nezapomínej...
Kuba: Jsem tu pro tebe!!!

No a ostatní byly samozřejmě od Dana. Jen jsem to rychle skoukla. Byly to jen a jen omluvy a že si chce jen promluvit nic víc. Když tak uvažuju, ráda bych si sním promluvila a nadobro to sním ukončila. Když jsem projížděl zprávy na messu dál tak jsem.... Cože? Melisa mi napsala?
Mell: Hele, potřebovala bych stebou mluvit. Nemůžu ti to napsat a hlavně se to nemůže nikdo dozvědět tím myslím hlavně jednoho člověka, ty víš...

Nechápala jsem její zprávu proto jsem ji po 15 hodinách na ni konečně odpověděla...
Já: A co tím myslíš?

Pak jsem ještě napsala Kubovi...
Já: Ahoj Kubo, hele potřebuju teď chvíli klid, nechci o tom pořád mluvit. Potřebuju si to srovnat všechno do pořádku. Neboj se o mě. Patrik mě hlídá. V pondělí ve škole. Papa.

Tak to by bylo. Konečně jsem vylezla z postele a šla rovnou do koupelny. Jako každý ráno jsem si udělala ranní hygienu, rozčesala jsem si vlasy a rovnou jsem si udělala vysoký drdol. Šla jsem do pokoje ke skříni. Chvíli mi trvalo než jsem si konečně našla ten pravý outfit...

Nakonec jsem si udělala lehký make-up. Poklidila jsem si pokoj a konečně jsem šla do kuchyně. Když jsem koukla v obýváku na hodiny tak už bylo 11:24. Jako vážně? Už tolik, no super. Když jsem se porozhlédla tak jsem viděla mamku a sestru jak vaří.
Mamka: No konečně sněhurko, doufám že ses vyspala do růžova.
Já: Ano, vyspala jsem se dobře, ale už jsem vzhůru tak 2 hoďky, mami.
Mamka: Aha a to si neměla hlad?
Já: No mám, proto jsem tady. Co to kuchtíte?
Sestra: Co asi, oběd.
Já: A co bude k obědu?
Mamka: Kuskus s kuřecím masem, ale to bude až tak za hodinku zatím si vem třeba jogurt.
Já: Kde je brácha s taťkou?
Mamka: V dílně.

Vzala jsem si z ledničky jogurt a šla do obýváku na gauč.
Já: Mami? Kde je Patrik?
Mamka: Někam si musel zajet. Zachvili má přijed.
Já: Dobře.

Dojedla jsem jogurt, šla jsem kelímek od něj vyhodit do odpadu a lžičku dát do myčky. Šla jsem zase nahoru do svýho pokoje. Hupsla jsem na postel a vzala do ruky mobil. Blikala mi tam zpráva tak jsem ji otevřela...
Mell: Buď ve 12 v parku.

No super. Vážně se sní budu muset sejít. Celkem mě zajímá co chce. No nic, do parku to mám 10 minut tak bych mohla vyrazit. Obula jsem si černý vansky, hodila jsem přes sebe ještě bundu, vzala jsem do ruky mobil a klíče. Šla jsem dolů, mamce řekla že jsem zachvili zpátky a mohla jsem vyrazit.
...

Mell: Ahoj.
Já: Čau. Hele rovnou k věci, co mi chceš říct?
Mell: Ale musíš mi slíbit, že to nevíš?
Já: Podle toho co..?
Mell: Fajn. Hele já už se na to nemůžu dívat, i když si myslíš, že jsem tě nikdy doopravdy neměla ráda tak to není pravda a proto ti chci říct toto. Dan nepolíbil Lucku.
Já: Ale políbil. Viděla jsem to.
Mell: Ale tak jak ty si myslíš ne. Všechno to nasražila Lucka. Bylo to tak, že ona na Dana něco měla, vážně nevím co, ale Lucie ho tím donutila jí políbit no a ona si to načasovala tak aby si to viděla.

Nemohla jsem málem dýchat. Musela jsem vypadat jak kdybych byla mrtvá. Bílá jako stěna, vykulený oči a nemohla jsem popadnout dech. Asi po třech minutách ze mě vypadlo jen...
Já: C-cože?
Mell: Ano bylo to tak. Nemám už důvod ti lhát. Chtěla jsem ti to říct aby ste se nějak usmířili. Hodili ste se k sobě a já nechci aby si byla na dně. Takže to je vše co jsem ti chtěla říct. Hlavně nic nevíš! Tak čau.
Já: D-děkuju. Ahoj.

Melisa odešla a já tam určitě tak ještě 15 minut stála a zkoušela jsem to pobrat. Takže on za to málem nemůže a místo toho abych si sním normálně popovídali tak jsem ho pořád posílala doprdele. Jsem vážně kráva.
...

Mamka: No konečně. Můžeš mi říct kde si byla tak dlouho?! Říkala si chvilku! A né málem dvě hodiny!
A mimochodem už jsme jedli, nečekali jsme na tebe, takže si to ohřej. My jedeme nakupovat a pak na jeden hrad. Takže tady budeš sama s Patrikem až do neděle. Přespíme někde v penzionu.

Jen jsem ji na na to přikývla a rozloučila jsem se. Hodila jsem někam do botníku vansky, bundu jsem někam pohodila a šla jsem si ohřát ten kuskus, už mám příšerný hlad. Nechápu jak jsem mohla být tak dlouho v parku, jakoby bych byla v tranzu. Najedla jsem se a uklidila jsme po sobě. Patrik pořád nikde, ten taky říkal že bude zachvili doma a já ho od rána neviděla...
Šla jsem do obýváku, pustila jsem si na televizi óčko a rozvalila jsem se na gauč. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila číslo jediného člověka, který mi musí nějak poradit...
Áďa: No konečně zlato, si vpohodě?
Já: Přímo teď, ne.
Áďa: Povídej!
Všechno jsem ji to řekla a ona se zarazila při konci když jsme jí řekla, že on to nechtěl udělat, ale musel...
Já: Áďo, já vážně potřebuju pomoc. Já už vážně nevím. Nevím co se semnou děje, nevím co po mě chce pořád Lucie, nevím kde se to v Melise vzalo, že mi to řekla... Prostě nevim vůbec nic a potřebuju se z toho nějak vyhrabat.
Aďa: Hele zlato, to chce klid. Myslím si že to co řekla Melisa tak je pravda, protože by to Dan dobrovolně nikdy neudělal. Být tebou si sním normálně promluvím a uvidíš.
Já: No asi jo, ale já se bojím. Já jsem taková kráva.
Aďa: Nemáš se čeho bát. Prosimtě nenadávej si už se stalo no. Hlavně vklidu si to vyříkejte a já bych mu dala šanci. Uvidíš sama.
Já: Dobře. Děkuju za pomoc. Mám tě ráda.
Aďa: Já tebe taky.
Já: Hele už budu končit přišel konečně Patrik. Tak se měj papa.
Aďa: Ozvy se zase někdy, pa.

Patrik zrovna ke mě přišel a měl vzadu ruce...
Já: No nazdar. Můžeš mi říct kde si celou dobu byl?!
Patrik: Všechno nejlepší, Nikuško!

Ze zadu vytáhl kytici růží. Úplně jsem zapomněla, že mám svátek. Ajo je 20.11. já jsem trubka. Objala jsem ho a on mi dal pusu na tvář...
Já: Děkuju moc!
Patrik: Neděkuj.
Já: Ale pořád mi dlužíš vysvětlení kde si byl..

Kytici jsem dala do vázy s vodou a pak jsme si oba sedli na gauč...
Já: Tak povídej, kde si byl tak dlouho?
Patrik: No já...
Já: Co?
Patrik: Budu muset po víkendu od vás už odejít, začínají nám dřív tréninky a pak jsou hned zápasy, ale když budu mít čas tak půjdeme alespoň ven...
Já: To ne... Říkal si že u nás budeš 2 týdny a pak až půjdeš od nás. Já-já vím, že jen tak čas mít na mě nebudeš a pak mi zase odjedeš a já...

Začala jsem brečet. Vzal si mě na klín, objal mě a hladil mě po vlasech.
Patrik: Já ti slibuju že si na tebe čas nějak udělám ano?
Já: Dobře.
....

Celý den jsme se jen váleli, koukali na filmy, jedli a užívali jsme si každou chvíli spolu. Nechci aby mi zase odešel, ale musí a já mu v tom bránit nemůžu. Usli jsme až někdy k půl noci...

Dneska jsem se rozepsala, přes 1300 slov. Už dopředu se omlouvám za chyby. Budu to zkoušet postupně opravovat. Děkuju za každý přečtení i odezvu.