Sad girl

23.

Ráno mě probudil ten otravný zvuk mého budíku. Neochotně jsem ho vypla a sedla si. Patrik ještě tak sladce odchrupoval, nechtěla jsme ho vzbudit tak jsem si vzala věci a šla rovnou do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu, nalíčila jsem se a nakonec jsem si nakulmovala vlasy. Šla jsem zpátky do pokoje. Patrik ještě spal...
Potichu jsem si vzala ze skříně oblečení a oblékla jsem se...

Měla jsem ještě dost času tak jsem si řekla, že udělám snídani. K snídani jsem udělala vafle s ovocem. Sama jsem si udělala dvě a hned jsem ještě snědla, moc se mi povedli, ano musím se pochválit. Patrikovi jsem taky dvě připravila, dala je na stůl se vzkazem ,, Dobré ráno. Doufám, že ses dobře vyspal. Tady jsem ti připravila snídani. Dobrou chuť!"
Poklidila jsem, koukla na hodiny a už bylo celkem hodně. Obula jsem se, vzala jsem si kabelku s věcmi a vyrazila jsem.
...
Kuba mě asi před školou vyhlížel tak jsem na něj mávla a on šel ke mě.
Pevně jsem ho objala...
Kuba: Jak ti je?
Já: Už líp.
Kuba: Ses ani neozvala..
Já: Promiň, včera jsem jen spala nebo brečela a pak přijel Patrik..
Kuba: Aha, tak to chápu.
Já: Kubo, já tam nechci..
Kuba: Neboj, to vydržíš.
Já: Musím, ale nejhorší je že sním sedím..
Kuba: To dáš, jsem tu pro tebe.
...
Sedla jsem si do lavice kde už seděl Dan. Jen jsme se na sebe koukli a celou hodinu jsme mlčeli. Až 2. hodinu se mi omluvil a řekl, že to chce vysvětlit, ale to je pořád stejný a já mu nevěřím. Celý den jsem ho zkoušela ignorovat. Když jsem, ale viděla Lucku nahnali se mi slzy do očí, zase jsem si to připoměla. Slzy jsem si hned setřela aby je nikdo neviděl. Dál ve škole se nic nedělo.
Po škole jsem se rozloučila s Kubou stím, že si napíšeme.
...
Já: Jsem doma!
Patrik: No konečně, byla tady nuda ještě k tomu sám..
Já: Taky tě ráda vidím.
Patrik: Já tebe víc.
Já: Co snídaně?
Patrik: Byla výborná, moc děkuju. A co škola?
Já: Ani mi o ní nemluv...
Patrik: Dobře, jak chceš. Co budeme dělat?
Já: Já budu dělat školu, nevím jak ty..
Patrik: Ani náhodou, něco budeme dělat spolu.
Já: Patriku, já se vážně musím učit.
Patrik: Fajn uděláme kompromis. Ty mi teď pomůžeš něco udělat k jídlu a já ti naoplátku pomůžu se školou a pak něco podnikneme.
Já: To se mi líbí.
Patrik: Běž si dát věci nahoru a pak přijď do kuchyně. Já zatím vymýšlím k tomu jídlu.
Já: Dobře.

Běžela jsem do pokoje, hodila jsem kabelku na postel. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku, na sebe jsem si vzala legíny a košili.
...
Patrik: Udělali jsme to dobrý.
Já: Dobrý? Snad výborný?!
Patrik: Ano, výbory. Jsme dobrá dvojka.
Já: My vždy.
K jídlu jsme si udělali špagety Carbonara. Dojedli jsme a uklidili. Patrik mi pomohl se školou, i když ta jeho pomoc byla stejně k ničemu. Celou dobu se buď smál nebo mě zkoušel provokovat. Přes všechno namáhání se mi to podařilo všechno udělat, takže jsem měla volno.
Já: Už to mám.
Patrik: No hurá!
Já: Hele jo, kdyby si mi vážně pomohl tak by to bylo rychlejší.
Patrik: Nojo, ale ono bylo strašně vtipný tě pozorovat.
Já: Hahaha, moc vtipný. A co budeme teda teďka dělat?
Patrik: Co se jenom válet v posteli a koukat na filmy?
Já: Hele moc ráda, ale to by si byl celý den zavřený doma a to ani náhodou, takže jdeme na zimák a pak do parku a možná nakonec se budeme válet a koukat na filmy.
Patrik: Co na zimáku?
Já: Uvidíš.
...
Došli jsme k zimáku. Patrik se celou dobu ptal co tam budeme dělat, ale co by ste asi řekl..co tam budeme dělat, asi plavat ne žejo..
Došli jsme dovnitř a já na recepci nahlásila, že potřebuju dvoje brusle a plus naše velikosti.
Patrik: Vážně? Bruslit?
Já: No..?
Patrik: Já tě zbožňuju!
Nasadili jsme si brusle, které jsme si zapůjčili. Patrik mě chytl za ruku a už začal dělat kolečka...
Zkoušeli jsme dělat různý pirulety, všechno možný pak jsem ještě chtěla ukázat něco z hokeje. Takhle jsme blbý asi před 2 hodiny i když mi to tak vůbec nepřipadalo.
...
Patrik: A co v parku?
Já: Fotky?
Patrik: Jo!

Naším zvykem bylo, že vždycky když jsme byly spolu venku jsme šli do parku udělat fotky. My se vždycky u toho zabavili tak na hodinu, blbly jsme atak.
A i dneska to tak bylo, nafotili jsme hromadu fotek a asi ani jedna normální, kde bychom se tvářili normálně..
Bylo 6 večer když jsme přišli domů. Najedli jsme se večeře, která byla zacmse výborná samozřejmě od maminky. Měli jsme zapečené brambory. Při večeři jsme si povídali všichni, co bylo dnešek atak. klasika...

Po sprše jsme si zalezli do postele a na notebooku jsme si pustili film Rychle a zběsile 8. Mezitím jsem napsala Kubovi zprávu..
Já: Je mi dobře, když je tu Patrik semnou. Vůbec na to nemyslím. Akorát se mi tedy nechce zítra do školy, ale to vydržím jako dneska. Bude pátek, takže super.♥
Kuba: To jsem moc rád. Ano, konečně!! Kdy půjdeme vůbec mi ven, dlouho jsme nebyli... Zanedbáváš mě Vítová!🤔
Já: Vynahradím ti to!! Mám tě ráda. Zítra, dobrou noc Kubiii.♥
Kuba: Tobě taky dobrou noc, krásné sny!❤
...
Během filmu jsem asi usla, protože když jsem trošku otevřela oční víčka tak notebook byl vypnutý na stolku a Patrik spal, byl tak sladký. Pak už si nic nepamatuju, protože jsem upadla do říše snů..