Sad girl

17.

Byla sobota odpoledne. Už jsme měli jet dávno, ale autobus nám ujel, takže pojedeme až v podvečer s mamkou. Moc se těším na Dana, ale zároveň se bojím. Hlavně mi celou dobu vrtá v hlavě to, že bych se vyspala s Tobiášem a ani bych si nepamatovala náznak, když si pamatuju ten telefonát a ještě k tomu Kubu a Áďu...on mi lhal, musel vážně musel. Šla jsem tedy za Tobiášem..

Já: Tobi?
Tobiáš: Jsem nahoře!

Já: Hele potřebuju si stebou vážně promluvit..
Tobiáš: O čem?
Já: Hele my jsme spolu nespali viď? Hele jestli si mi lhal tak se zlobit nebudu, ale teď mi řekni prosím pravdu.
Tobiáš: No...
Já: Dělej řekni pravdu!
Tobiáš: No, ne nespali. Sorry, ale když ses mě tak zeptala tak jsem to nemohl tak nechat..

Začal se smát, mě to tedy vtipný nepřišlo.
Já: Tyvole ty si idiot. Víš jak si mě vystrašil?!
Tobiáš: Ale prosim tebe kočko, náhodou to byl dobrej vtip.
Já: Si vážně vůl!

Odešla jsem rači zpátky dolů za Kubou. Mrtě se mi ulevilo, že to byl vážně jen vtip a né pravda.
....
Už jsme přijížděli domů, když mi zazvonil mobil, byla to zpráva od Dana..
Dan: Ahoj zlatíčko, těším se ne tebe. Čekám tě na zahradě u vás♥
Já: Já na tebe taky a moc! Už přijíždíme do Pardubic.
Dan: Super, ale pospěšte si tohle musíš vidět! Připomíná mi to tebe.

Vystoupila jsem z auta, rozloučila jsem se s Kubou, protože ho mamka ještě odváží domů. Rozeběhla jsem se na zahradu. Kde už stál Dan. Šla jsem k němu a objala jsem ho ze zadu..
Dan: No konečně.
Já: Taky tě ráda vidím.
Otočili jsme se čelem k sobě abychom na sebe viděli, koukali jsme si do očí, bylo ticho.
Musela jsem se zeptat...
Já: Co si mi to chtěl ukázat, že ti to připomíná mě?
Dan: Ajoo, koukej.
Natočil mě směrem k západu Slunci. Bylo to tak nádherný.

Já: Dane, proč ti to připomíná mě?
Dan: Protože tohle je tak krásný jako ty.

Jen jsem se usmála. On mě pochvíli objal ze zadu a takhle jsme tam ještě nějakou dobu stáli.

Já: Dane, pojď dovnitř.

Došli jsme k nám domů, šla jsem si sepnou vlasy do culíku, tašku jsem si hodila do pokoje a šla zpátky za Danem.
Dá: Kde jsou všichni?
Já: Mamka jela odvíst domů Kubu, taťka jel někam rybařit a sourozenci ty někde jsou.
Dan: Takže jsme tu úplně sami.
Já: Vypadá to tak. Dáš si něco k pití?
Dan: Klidně, něco mi nalej.
Já: Tady to... Dane, kde si?
Daníku??
Dan: Nahoře u tebe.
Já: Co tady sakra děláš?
Dan: Chtěl jsem vidět tvůj pokoj a hlavně jakou máš postel.
Já: No jasně, že mě to nenapadlo..
Dan: Co?
Já: Chceš mě dostat jen do postele?
Dan: Co to říkáš, vůbec ne. Mám tě moc rád a chci stebou být i klidně když spolu nikdy nebudeme spát.
Já: Dobře. Tady máš.
Dan: Děkuju, pojď ke mě si sednout. Hele co děláš zítra?
Já: Nevím, proč?
Dan: No, že máš zítra ty narozeniny a jestli nechceš zítra celý den strávit semnou.
Já: Ty sis vzpoměl. Moc ráda je stebou strávím.

Začal se ke mě přibližovat, chce mě políbit. Chci nebo nechci... Ty jeho úžasný rty se ocitli na těch mích a já musela spolupracovat. Začal snimi hejbat, já opakovala každý jeho pohyb. Byla to tak úžasná chvíli. Až nám došel vzduch tak jsme přestali i když jsem nechtěla, aby tahle chvíle zkončila. Celou dobu až do večera jsme byly spolu na posteli a povídali si, váleli se.
Dan: Tak já už budu muset jít. Zítra ti napíšu co a jak.
Já: Vážně musíš?
Dan: Zlato, zítra budeme spolu celý den ano?
Já: Dobře.
Políbili jsme se a já ho šla ještě doprovodit ke dveřím. Obejmuli jsme se a znovu se políbili. Pak už odešel a já jsem si šla udělat něco k jídlu. Mamka během toho co jsem byla s Danem nahoře tak přijela, ale zase odjela někam za kamarádama, takže jsem doma sama. K večeři jsem si udělala zapečený toasty. Poklidila jsem po sobě a i s toastama jsem šla nahoru do svýho pokoje. Vzala jsem si na sebe pyžamo, odlíčila jsem se a šla do postele. Zapla jsem notebook a pustila jsem si seriál, Útěk z vězení. Mezi tím jsem i snědla toasty.
...

Talířek jsem dala na stůl, notebook vypla. Koukla jsem se na mobil. Přišla mi zpráva od Dana...
Dan: Princezno moje, zítra čekej před domem, vyzvednu tě. Těším se na zítra, dobrou noc.❤
Já: Taky se moc těším. Dobrou♥

Po chvíli koukání do stropu jsem usnula.