Sad girl

26.

Ráno mě probudil Patrik pusou na tvář. Dneska je poslední a celý den sním...
Já: Dobré ráno.
Patrik: Dobré.
Já: Kolik je?
Patrik: 7 ráno..
Já: Cože? To mě jako budíš tak brzo?
Patrik: Mám pro tebe překvapení, takže to musíš vytrpět. Teď se honem běž zkulturnit. Musíme brzo vyjet.
Já: A to mi nemůžeš říct aspoň kam jedeme?
Patrik: Ne. Jak jsem říkal je to překvapení. Já jdu zatím udělat snídani.
...
Dala jsem si sprchu. Vyčistila jsme si zuby, vlasy jsem si vyfoukala a udělala jsem si lehký make-up, který jsem zakončila výraznou rtěnkou. Na sebe jsem si vzala toto...
Než jsem se nazula do těch kozaček... To bylo za trest, ale jsou nádherný. A samozřejmě, že si přes to hodím ještě nějaký kabátek...

Sešla jsem dolů a už jsem cítila vůni omelet...
Já: Jee, omelety!
Patrik: A kdo řekl, že jdou pro tebe?
Já: Ále přeci by si mě nenechal hladovou.

Jednu jsem si ukradla dala na talíř, vzala si příbor a sedla si ke stolu.

Já: Děkuju ti. Je výborná.

Řekla jsem s plnou pusou. Viděla jsem jak dělá Patrik, že je naštvanej, ale přitom se chtěl smát, šlo to vidět.

Patrik: Hm. Měla bejt moje!
Já: Ale byla vážně moc dobrá. Tak už se nezlob. Udělám ti novou.
Patrik: To tak...
Já: Co?
Patrik: Ještě by si to tady podpálila.
Já: Ccc, já náhodou umím vařit.
Patrik: No něco možná, ale omelety vůbec.
Já: To víš jak, ty chytráku?
Patrik: Pamatuješ jak jsme spolu byly u babičky a byly jsme tam sami a ty si mi chtěla udělat radost, tak si mi chtěla udělat omelety..?
Já: Jo, ale to bylo nedorozumění. To..
Patrik: Žádný nedorozumění. Prostě si podpálila babičce kuchyň.
Já: Nojo přiznávám, ale to jsem byla ještě malá.
Patrik: A teď seš co?
Já: Už nejsem dítě!
Patrik: Hahaha, dobrej vtip.
Já: Ty si vůl!

Začali jsme se smát.
Patrik se najedl a šel se připravit a já zatím poklidila po něm.
...
Už sedíme v autě, Patrik řídí. Jedeme už tak dobrou hoďku a pořád nic..

Já: Tak už mi konečně řekneš kam jedeme?
Patrik: Říkal jsem, že je to překvapení tak nebuď nedočkavá.
Já: Tak mi aspoň řekni za jak dlouho tam budeme.
Patrik: No tak ještě 3 hodiny autem..
Já: C-cože?
Patrik: No, slyšela si dobře.
Já: No hezký. Jdu radši asi zkusit usnout. Mohl si mi říct, že pojedeme tak dlouho.
Patrik: A proč jako?
Já: Mohla jsem si vzít polštář..
Patrik: A rovnou peřinu ne?
Já: Tu taky.
Patrik: Ty si blázen. Prospi se máš ještě času.
...
Patrik: Vstávej lenochu!

Rychle jsem otevřela oči leknutím.

Já: Coje? Nemůžu spát?
Patrik: Už jsme tady.
Já: Vážně?

Koukla jsem se z okýnka auta. A cože..

Já: Jako vážně? Jsme na Slovensku?!
Patrik: Ano jsme.
Já: Co tady?
Patrik: Vždycky si chtěla jet sama a semnou na Slovensko když jsou tady vánoční trhy atak. A když se už zase moc neuvidíme tak jsem ti to chtěl nějak vynahradit.

Jen jsem ho děkovně objala.

Já: Tak kam jdeme?
Patrik: Přeci na vánoční trhy.
...
Došli jsme na náměstí. Nemohla jsme vůbec uvěřit co vidím. Je to tak nádherný a kouzelný. (viz. média)
Prošli jsme si všechny trhy, koupili jsme si trdelník, svařák a ještě takový ty sladký oříšky. Zatancovali jsme si na koncert co tam hrál. Prostě to bylo fajn. Asi ve 2 odpoledne jsme už měli hlad tak jsme si zašli na pozdější oběd. Já si dala těstovinový salát a Patrik nějaký steak. Pak jsme se šli ještě projít po centru Bratislavy. Když už se stmívalo to bylo nějak lehce po 5 odpoledne jsme vyleji domů.
...
Já: Konečně doma!
Patrik: Tobě se tam nelíbilo?
Já: Ale naopak. Hrozně moc a děkuju, že si mě tam vzal. Jen už je pozdě a jsem dost unavená.

Přiběhla k nám mamka a začala řvát..

Mamka: Můžete mi laskavě vysvětlit kde ste byly?!
Patrik a já: Na výletě.
Mamka: Jo jasně. Celý den?!
Já: Ježíš mami. Ano, byly jsme na výletě na Slovensku a bylo to tam tak kouzelný.
Mamka: To si ze mě snad děláte srandu?!
Patrik: Paní Vítová, jak tak vidíte tak ne. Nemusela ste se nějak bát. Já už jsem dospělej a Niki jsem chtěl trochu rozveselit a vynahradit to, že zítra už u vás nebudu. Takže buďte vklidu. Jsme živí a zdraví..!
Mamka: Neříkala jsem ti ať mi nevykáš, Patriku?! Nezlobím se jen ste mi mohli dát vědět. My tady s tátou šílely strachem. A ještě mi vysvětli jak to že tady zase nebudeš.
Patrik: Neboj teto, to bylo jen na zdůraznění a aby to bylo trochu vtipný. A proč musím jet, to je na dlouho.

Já na ně celou dobu jen koukala a chtěla jsem propuknout smíchy, ale zkoušela jsem být vážná.
Já: Tak dobrý zase. Nemůžu z vás. Jdu si napustit vanu a pak chci už jen ležet, protože zítra zase škola. Jo a mami ty mi udělej něco k jídlu i Patrikovi, prosím.

Tzv. jsem se otočila na podpatku a už jsem si to kráčela do koupelny. Sundala jsem ze sebe konečně to oblečení. Napustila jsem si vanu a během toho jsem se ještě odlíčila. Naložila jsem se do vany a relaxovala...

Pohled Patrika...

Teta: Tak mi řekni proč musíš dřív odejít.
Já: Prostě jsem se stavil za mým trenérem a ten mi řekl, že tréninky začnou o týden dřív plus zápasy a tím pádem dřív odjedem zase do Ameriky.
Teta: Aha a co na to Niki? Víš že ona tě má moc ráda a má k tobě takový zvláštní pouto?
Já: Teto, já vím, já k ní taky, ale já musím jet a ty víš proč.. když jsem jí to řekl, začala brečet a já se na ní takhle dívat nechtěl tak jsem se rozhodl, že jí splním jeden náš sen. Ani nevíš jak nechci od ní odejít, od vás ale musím.
Teta: Já vím, Patriku. Musíte to vydržet. Ještě 4 roky a budeš to mít za sebou.
Já: Já vím, ale i ty 4 roky jsou moc. Já už nechci i už jsem se zkoušel zeptat jestli stím nemůžu seknout.
Teta: Ty víš podmínky.
Já: Ano vím. Bohužel. Teto, hlídej ji jako do teď, vážně pro mě znamená všechno.
Teta: O tohle se vůbec neboj.

Pohled Niki...

Vylezla jsem z vany, osušila jsem se a oblíkla jsem se do pyžama.
Seběhla jsem shody dolů..

Já: Mami, udělala si nám něco k tomu jídlu?
Mamka: Promiň ještě ne.
Já: Co tady řešíte?
Patrik: Ale nic, Nikuško. Už můžu do koupelny, konečně?
Já: Jistě že, utíkej.
Mamka: Udělám vám něco rychlého nevadí? My už jsme jedli.
Já: Vůbec ne.
Mamka: Udělám vám zapečený toasty. A co vůbec škola, vůbec mi o ní nic neříkáš a co Dan?
Já: Vůbec žádný novinky.

Zalhala jsem, protože nechci aby mě litovala a rozhodně ji nechci nic vysvětlovat a říkat. Ani sama nevím jak to mezi námi teď je, co jsem se dozvěděla, že to dobrovolně neudělal. Zítra si sním možná promluvím, ale hlavně se zítra musím nějak správně rozloučit s Danem, ale možná ho ještě uvidím než zase odjede do Ameriky.
...

S Patrikem jsme si dali dva toasty. Pak jsme si šli vyčistit zuby. Já si ještě rychle připravila věci do školy a pak jsme šli spát...