Stála jsem před zrcadlem a koukala na svojí hubenou postavu, kterou jsem před chvílí navlékla do černých kraťasů a meruňkového trička. Pořád jsem přemýšlela, jestli si nemám vzít jiné, ale usoudila jsem, že jdu jen k Marcusovi a nemá cenu se starat o to co mám na sobě.
Učesala jsem si vlasy, ke snídani snědla jablko a byla jsem víceméně připravená vyrazit. Nakonec jsem ale stejně ještě odběhla si vzít jiné triko, protože mi přišlo, že na tomto jsem zahlédla skvrnu a myslím, že mě v něm Marcus viděl tak týden zpátky.
Na okamžik jsem se zastavila před jeho domem, abych si ho prohlédla. Narozdíl od toho mého vypadal, že v něm bydlí milující a starající se rodina.
Lehce jsem zaklepala na dveře a ani ne pět vteřin na to se v nich objevila blonďatá hlava s úsměvem od ucha k uchu. Poodstoupil a pozval mě dál.
"Chceš něco k pití nebo nemáš hlad?" zeptal se hned, jak jsem si sundala boty a věnoval mi zářivý úsměv - takový, který si nezasloužím, protože se k němu nikdy nechovám hezky.
"Ehm...asi ne," odpověděla jsem nejistě a pokusila se vytáhnout koutky úst nahoru.
"Tak já něco vezmu nahoru, kdybys chtěla později," zkonstatoval a odešel do kuchyně. Okamžitě jsem se vydala za ním, jestli nechce s něčím pomoc.
"Neměl bych mu zavolat já? Přece jenom vím, co ostatní chtějí a tak...," zeptal se nejistě. Poraženecky jsem přikývla o moment později už se smál a vtipkoval do mobilu, jako by mluvil s nějakým starým kamarádem a ne prodejcem alkoholu.
"Máme si to vyzvednout za 3 hodiny," řekl, když odložil mobil.
"Tak já se teda vrátím za 3 hodiny," stoupla jsem si okamžitě a chystala se odejít.
"Počkej! Vždyť tu můžeš zůstat se mnou," vyběhl okamžitě za mnou a omotal mi ruku kolem zápěstí. I tenhle nevinný dotek přinutil moje srdce zrychlit údery tak, že jsem si myslela, že mi vyletí z hrudi. Místo našeho dotyku jsem měla rozpálené do běla a nedokázala jsem vnímat nic jiného.
Když se naše oči setkaly, rychle mě psutil a nervózně si přejel rukou po zátylku. Uhnula jsem pohledem a rychle pokrčila rameny.
"Ehm...můžeme se kouknout na film nebo jestli ti nevadí trochu deště, můžeme jít ven na trampolínu nebo si zahrát fotbal," vychrlil ze sebe rychle, což mě donutilo k pousmání.
"Neumím hrát fotbal," zkonstatovala jsem.
"Naučím tě to," vyhrkl nadšeně a za ruku mě dotáhnul až ke vchodovým dveřím. Oba jsme si navlékli boty a než jsem si stihla zavázat tkaničku u druhé boty, Marcus už byl venku i s fotbalovým míčem. Vyběhla jsem za ním a okamžitě se mi ve vlasech usadilo několik kapek deště.
"Musíš mít hodně rád fotbal, že?" uchechtla jsem se při pohledu na něj, jak si se zájmem pohrává s míčem. Nevinně se usmál a skoro až zahanbeně pokýval hlavou na náznak souhlasu.
"Tak pojď, něco tě naučíme."
Jedna taková kratší, ale když to stihnu, hodím vám sem večer ještě jednu 💞😏🌸
Xx Terez ❤
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
