Try Me | FF Marcus&Martinus

°21°

"A nešlo by to nahlásit jako šikana? Třeba by je potom vyhodili..." pohlédla jsem na Marcuse, který jen záporně pokroutil hlavou.

"To už jsme zkoušeli předtím, ale neprošlo to..." pokrčil rameny, "Podle ředitele a školního řádu je můžou vyhodit jedině tehdy, až bude nějaký důkaz, že nás šikanují zrovna oni nebo když přijdou do školy pod vlivem alkoholu, omamných látek a nebo je přinesou sebou."

"Takže je to v háji," zkonstatovala jsem.

"Vůbec si s tím nelámej hlavu, ano? Ono se to nějak vyřeší," usmál se a následně mi vlepil malý polibek na špičku nosu.

"Tak to teda ne. Já něco vymyslím," zamumlala jsem, když si mě přitáhnul do pevného objetí.

"Ne, ještě udělají něco i tobě," vyhrkl hned a podíval se mi vážně do očí.

"Ale prosím tě..."

"A-"

"Každopádně teď musím domů, takže se uvidíme zítra," skočila jsem mu do řeči, políbila ho a bez čekání na nějakou odpověď odešla z jeho pokoje a následně i jeho domu.

Celou cestu mi mozkové buňky pracovaly na plné obrátky, ale stejně nic použitelného nevymyslely.

.

"Ahoj," pozdravila mě Soph, když si přisedla vedle mě. Zamumlala jsem něco na pozdrav a dál se přehrabovala ve svých myšlenkách.

"Viděla jsi Gunnarseny?"

"Bohužel... Takhle dobití byli už včera, když jsem s nimi šla ze školy," odpověděla jsem.

"Mám se ptát, co se stalo?"

"Radši ani ne." Hned na to vešla do třídy učitelka a tak jsme obě ztichly, aby nebyl problém hned druhý den.

Ale pravdou bylo, že jsem stejně její výklad neposlouchala. Předešlý večer jsem šla spát o něco déle, ale aspoň jsem dostala nápad, který by mohl nějakým způsobem fungovat. Marcusovi jsem o tom nic neřekla, protože by mě s tím poslal určitě do háje.

Když se učitelka otočila k tabuli, vytáhla jsem mobil a napsala první osobě, která mě snad hned neodmítne.

Me: Ahoj, myslíš, že bych se s tebou mohla sejít?

Netrvalo to dlouho a přišla mi odpověď.

Kenzie: Proč?

Me: Prosím, pak ti všechno řeknu

Kenzie: Fajn, po škole tě čekám na zadním dvorku školy

Sama pro sebe jsem se usmála a doufala, že i dál to půjde tak lehce jako teď.

.

"Půjdeme ke mě?" omotaly se mi kolem pasu dvě silné ruce a jeho horký dech mě zašimral na krku.

"Promiň, ale už mám něco domluveného," omluvně jsem se usmála.

"Beze mě?" zeptal se překvapeně.

"Kdyžtak se později zastavím, ale teď to prostě nepůjde," pokrčila jsem rameny.

"A co teda budeš dělat?"

"Se Soph jsme si něco naplánovaly." Sice ta o tom nic neví, ale tak nevadí...

"Hm... Tak až si na mě najdeš čas, přijď," vyhrkl a bez dalšího slova si to odkráčel pryč, urážlivec jeden.

Chtěla jsem jít za ním, ale už teď mě trochu zdržel a Kenzie na mě určitě čekala.

"Tak co se děje?" zeptala se hned, jak jsem se postavila před ní.

"Přemýšlela jsem, jestli bych nemohla zpátky."

"Zpátky?"

"No, teoreticky jsem ani neodešla... Ale chtěla bych se s vámi zase začít vídat, chybí mi to."

"Ti Marcus nestačí?" uchechtla se.

"O to nejde... Je moc starostlivý, není s ním žádná zábava a nic mi nedovolí. Hrabe mi z toho," protočila jsem oči.

"On byl takový vždy, to už nezměníš," zkonstatovala, "Ale zkusím o tom promluvit s kluky, celkem si tě oblíbili a navíc jsi byla pro každou špatnost, což zase vyhovovalo mě."

"Děkuju," věnovala jsem jí úsměv.

"Zatím nemáš za co. Pak ti napíšu, jak jsme se domluvili," odpověděla a s tím se otočila a odešla pryč. Já se vydala za Marcusem, jak jsem mu slíbila.

Už jsem stála před dveřmi, když mi na mobilu pípla nová zpráva, kterou jsem okamžitě otevřela.

Kenzie: Jak jsem říkala, jednohlasně bychom tě chtěli zpátky mezi nás

Me: Tak super

Kenzie: Ale bude tě to něco stát... Přece jenom potřebujeme vědět, že to myslíš vážně

Jsem zpět😏💖 jelikož minulou středu kapitola nevyšla, vydám vám ještě jednu zítra nebo v pátek (teda pokud někdo bude vůbec chtít😂)  💖
Snad se vám dnešní díl líbil❤

Xx Terez 💖