Hned, co otevřu oči, mám pocit, že mi exploduje hlava. Přijde mi, že se kolem mě všechno točí a tak radši znovu oči zavřu a víčka přitisknu pevně k sobě.
"Už jsi vzhůru?" otevřou se dveře a kroky začnou mířit k posteli. Až teď si pořádně uvědomím, že vlastně nejsem ve své posteli.
"Jak ti je?" zeptá se znovu a já mám co dělat, abych na něj nevyjela, aby byl tižší.
"Mohl bys být trochu víc potichu, prosím?" vydám ze sebe, ale víčka nechám pevně přitisknutá k sobě.
"Je ti špatně, že," uchechtne se a vedle mě se prohne postel.
"Ani nevíš jak," zkonstatuju a chytnu si čelo, protože se mi nejspíš chystá mozek vyskočit z hlavy.
"Neměla jsi tolik pít."
"To už mi taky došlo..."
"Dojdu ti pro nějaký prášek a něco k pití," obeznámí mě a následně už slyším jen zabouchnutí dveří.
Nahlas zaskučím a v duchu se proklínám za celý včerejšek, ze kterého si stejně skoro nic nepamatuju. Příště žádný alkohol...
Až když se vedle mě znovu prohne matrace, rozhodnu se otevřít oči. V první chvíli si přijdu jak na kolotoči a vidím všechno kolem sebe rozmazaně, ale za okamžik se to uklidní.
Marcus ke mě natáhne ruku se skleničkou, ve které se ještě teď rozpouští šumivá tableta.
"Mělo by ti to pomoct s tou hlavou," zkonstatuje. Potichu poděkuju a celé to vypiju najednou.
"Prosím tě, řekni mi, že jsem včera neprovedla nic hrozného," zaskučím a konečně se na něj podívám. Okamžitě mu tváři začne růst úsměv a já si ani nejsem jistá, jestli chci něco vědět.
"Záleží na tom, co považuješ za 'hrozného'," ušklíbne se a poukáže na moje tělo, které je zabaleno v jeho přikrývce, ale hned v zápětí si uvědomím, že na sobě mám jen spodní prádlo. Co jsem, proboha, zase vyváděla?!
"Hej, hej, hej... V tomhle ohledu se nestalo nic," začně mě okamžitě ujišťovat, když si všemne mého pohledu.
"Takže... Ehm.. My dva jsme spolu...?" zadívám se mu do čokoládových očí, které mi pohled okamžitě opětují.
"Ne," v tu chvíli si aspoň v tomhle ohledu oddechnu, "teda zatím ne," dodá potichu, jako by doufal, že ho neuslyším a tak to raději jen pomyslně přejdu.
"A můžeš mi říct, co se všechno včera stalo?"
Flashback
Ani nevím, jak se to stalo a ani co to do mě vjelo, ale tentokrát jsem to byla já, kdo spojil naše rty v jedny. Zpočátku to překvapilo i Marcuse, ale po chvilce se usmál, za pas si mě přitáhnul blíže a naše polibky se staly víc naléhavé a vášnivé.
Jeho ruce mi začnou jezdit po celých zádech a já mu je zapletu do vlasů, za které následně trochu zatahám. Mezitím se nějak dosteneme k posteli, do které mě Marcus opatrně položí. Sám si lehne nade mě a jednou rukou se přidržuje, aby na mě nespadl celou vahou. Moje ruce mu zajedu pod tričko a začnou obkreslovat svaly, které se mu tam rýsují.
Netrvá to dlouho a jeho triko zmizí v nějakém rohu pokoje a chvilku na to ho následuje i to moje. Najednou se ale ode mě Marcus odtáhne a se starostlivým výrazem se na mě podívá.
"Tady bychom to měli ukončit, Xis," v první moment mě zaujme pouze to, jak zkrátil moje jméno, ale až pak si pořádně uvědomím, co vlastně řekl.
"Počkat, co?" vydám ze sebe po chvíli, protože nic nechápu.
"Půjdeme si lehnout... Bude to tak nejlepší," odpoví mi jen.
"Takže ty se mnou...ehmm...nechceš..." ani nestihnu doříct větu a Marcus mi do toho okamžitě skočí.
"Proboha, to ne... Jen to nechci takhle. Nejspíš si to nebudeš ráno ani pamatovat a když ano, mám strach, že bys mě za to nenáviděla. Ale to neznamená, že tě nechci, Xis, - spíš naopak. Jen to probereme, až budeš střízlivá," vyhrkne a pohladí mě po líčku, kam mi následně vlepí malý polibek.
Okamžitě se mu vrhnu do náruče, ve které mě pevně sevře a jednou rukou mě začne hladit po vlasech. Nikdy jsem netušila, jak komfortní to může být a tak to netrvá dlouho a s úsměvem na rtech se ponořím do říše snů.
End of flashback
A dneska vám to useknu tady, protože už takhle jsem se nějak rozepsala😂😏😅❤
Snad se líbí💖
krásnou druhou adventní neděli a nějak přežijte týden ❤
Xx Terez💖
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
