Všechny chodby byly prázdné, což značilo můj pozdní příchod. Ale tentokrát mi to bylo jedno, protože jsem stejně neměla namířeno do své třídy. Rukávy od mikiny jsem si stáhla ještě níž, což eliminovalo viditelná poškozená místa mé kůže pouze na obličej, kde nebyla žádná šance na zakrytí. Ale vzhledem k mým kruhům pod očima, rozcuchaným vlasům a naprosto mrtvolnému výrazu to nejspíš nebylo tak hrozné.
Udělala jsem si malou zastávku na záchodech, kde jsem si opláchla obličej studenou vodou a vlasy si rychle projela prsty, abych nevypadala jak nějaká mumie, která se právě vyhrabala z hrobu.
"Vstupte," ozvalo se zpoza dveří po mém jemném zaťukání. Naposledy jsem se pořádně nadechla a s výdechem jsem otevřela.
Marcus
Nechtělo se mi vůbec nikam. Nejradši bych jen ležel v posteli s upřeným pohledem do bílého stropu celý den, ale bohužel jsem si musel počkat do víkendu, který se zdál být tak daleko. Bezmyšlenkovitě jsem na sebe něco oblélnul, umyl jsem se a bez snídaně s taškou přehozenou přes rameno se nějak dostal do školy.
Celou dobu byl můj zájemo o okolí nulový a moji pozornost nedostal nikdo, až někdy v průběhu první hodiny mě vytrhlo z tranzu moje a Martinusovo jméno vycházející z úst naší učitelky. Vyměnili jsme si zmatené pohledy, ale i tak jsme se na přání učitelky zvedli a vydali se do ředitelny.
Ani jeden z nás nevěděl, co se děje. Nervozita v mém těle stoupala s každým schodem a Martinus na tom nebyl zrovna dvakrát lépe. Nic jsme neprovedli, ale v mé hlavě se vynořila malá obava, že si na nás mohl Leo nabo Matthew něco vymyslet nebo udělat a schytali bychom to my. Došli jsme do třetího patra, kde byla ředitelna, ale k mému překvapení vedle dveří už někdo stál.
Alexis se opírala o zeď s pohledem upřeným do země, přičemž si nechala vlasy volně padat do obličeje. V tu chvíli jsem už opravdu nechápal nic. Najednou však zvedla hlavu, jako by vycítila, že ji pozoruji. Nemohl jsem si nevšimnout modro-fialové podlitiny na pravém líčku a nespočet začervenalých škrábanců snad po celém obličeji. Navíc nevypadala na to, že by toho v noci nějak moc naspala. Když jsem pohledem zklouznul zpátky k jejím očím, naše pohledy se setkaly, ale tentokrát jsme se ani jeden nepodíval jinam. Najednou jí po tváři sjelo několik slz, ale i přes to se na mě chabě usmála a kývla hlavou. Vypadala tak zlomeně a unaveně.
Když se dveře rozrazily dokořán, všichni jsme sebou vylekaně trhli. Alexis obrátila pozornost zpět k podlaze a my jsme po vyzvání vkročili dovnitř místnosti nechávajíc Xis znovu samotnou.
Ředitel se na nás přívětivě usmál snažíc se trochu uvolnit napjatou atmosféru.
"Jak dlouho to trvá?" zeptal se najednou, čímž si vysloužil náš nechápavý výraz. Povzdechnul si a postrčil před nás mobil, na kterém se okamžitě začalo přehrávat video, na kterém se se mnou Leo nacpal do záchodové kabinky a o několik vteřin později mi strkal hlavu do záchodové mísy.
Nejprve mi nebylo jasné, kde to video vzal, ale pak mi došlo, že to Xis vlastně všechno natáčela a po pečlivém zkouknutí toho mobilu, jsem se ujistil, že je její.
"A teď chci, abyste mi řekli o tomhle úplně všechno."
"Už jsme se o to pokoušeli několik let zpátky a nic jste neudělal, tak proč by to mělo dopadnout tentokrát jinak?" ozval se Martinus.
"Už teď jsou obviněni za drogy - jejich užití a přinesení na pozemek školy, takže tentokrát to neskončí lépe než vyloučením ze školy, pokud se to prokáže."
Jste pro happyend nebo sadend? 💖
Názor?💕
Xx Terez❤
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
