Řekla jsem mu všechno, co se za posledních pár dní událo, a mezitím mu v náruči vzlykala do trika a máčela ho svými slzami. Začala jsem od toho, jak jsem se s ním rozešla kvůli ostatním, aby mě vzali zpátky mezi sebe. Jak jsem se snažila sehnat dost důkazů proti nim, aby je za to všechno mohli už konečně vyhodit - prostě všechno a to i s omlouvou za to, že jsem mu ublížila i já. Marcus mě bez jediného slova celou dobu poslouchal a jemně mi přejížděl po zádech, aby mě aspoň trošku uklidnil. Snažil se si to nějak urovnat, aby to aspoň trochu pochopil, ale podle jeho výrazu to nejspíš šlo celkem špatně.
Ale já jsem byla ráda, že už to ze sebe konečně můžu dostat a vypovídat se z toho, protože v posledních dvou dnech už to bylo kritické a já to neměla komu říct.
V tu chvíli jsme slyšeli na konci chodby hned několik párů bot a tak jsme se oba otočili tím směrem. Zpoza rohu vyšel Leo a hned za ním pár dospělých osob, podle mých předpokladů rodiče. Mezi nimi jsem poznala i Gerd- Annie, která nám věnovala zmatený pohled, protože neměla o ničem ani to nejmenší tušení. I s Leel vešli do ředitelny, načež se za nimi zavřeli dveře a my mohli doufat, že to pro nás dopadne dobře.
Chtěla jsem si hlavu opřít zpátky o Marcusovo rameno, ale ten mě od sebe lehce odstrčil, zvednul se a bez jakéhokoliv slova odešel. Odešel a mě tam nechal stát úplně samotnou.
.
Po dlouhé době se mi v noci spalo dobře a tak mi nedělalo tak velké problémy se dostat do školy včas. Vydala jsem se ke své skříňce, ve které se nacházely učebnice na další hodiny, ale před ní na mě někdo čekal. Z dálky jsem si nebyla jistá, kdo to vlastně je, ale při bližším pohledu a jednom úsměvu se ke mě rozběhla a pevně mě objala.
V první chvíli mi nedocházelo, co se vlastně děje, ale hned vzápětí mi Soph vysvětlila, že o vyloučení té čtveřice už mluví celá škola a jí všechno došlo. Neptala se mě na nic a ani nevyžadovala žádná vysvětlení a za to jsem jí byla opravdu vděčná.
Společně jsme se vydaly do třídy, kde jsme si i po dlouhé době spolu sedly. Moje oči se na okamžik zastavily na Marcusovi, který se na mě ani nepodíval.
Nevím jak, ale Sophie mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři hned několikrát za ten den. Pořád se snažila o něčem vtipkovat, aby mi trošku zvedla náladu - což se jí rozhodně povedlo. Měla v plánu jít i se mnou domů, ale to už jsem jí zatrhla.
"Ahoj," ozvalo se vedle mě tiché pozdravení, které mě vytrhlo z myšlenek. "Já... Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem včera od tebe utekl. Bylo toho nějak moc." Nevěděla jsem, co na to odpovědět a tak jsem jen kývla hlavou. Chvíli jsme šli jen tak v tichosti, než jsem si dodala odvahu se ho konečně zeptat na to, co mě trápilo celý den. Stejně nebylo už co ztratit...
"Jak to teď s námi bude?" vylétlo ze mě a on se okamžitě zastavil. Chvíli koukal do země, jako by hledal odpověď v ní, ale pak konečně vzhlédl a jeho čokoládové oči se vpily do těch mých.
"Víš, jsem ti za všechno opravdu moc vděčný, protože to co jsi pro mě s Martinusem udělala, je opravdu neuvěřitelné, ale upřímně nevím." Věděla jsem, že to dopadne nějak takhle, ale teď když jsem to slyšela vycházet z jeho úst, se mi to zabodlo do srdce. Musel si všimnout, co se mnou jeho slova udělala, protože ke mně přistoupil a s chabým úsměvem pohladil po líčku.
"Neříkám, že tě už nemiluji, protože to ani nejde a mám pocit, že už vždycky budeš mít kousek mého srdce, ale myslím, že pro nás oba bude lepší, když teď zůstaneme jen kamarády," dopověděl, ještě jednou mě přejel pohledem a s tím se otočil a odešel. Aspoň neviděl, jak si slzy znovu našly cestičku po mých tvářích.
A i když bych si teď měla vyčítat, že jsem to všechno udělala zbytečně, nebyla ve mě ani jedna pochybnost. A udělala bych to kdykoliv znovu. Protože pro osobu, kterou milujete, jste schopni všeho.
Konec🌹
A jsme u konce poslední kapitoly ✨Rozhodla jsem se to nechat takhle poměrně otevřené, takže epilog tu nejspíše ani neočekávejte💫
Každopádně jsem vám chtěla hrozně moc poděkovat, za tu neuvěřitelnou podporu, kterou jste mi během tohoto příběhu ukazovali😭 ani nevíte, jak moc pro mě každý komentář či hvězdička znamenají💖 což jde ruku v ruce s umístěním #5 ve FF, což je naprosto neuvěřitelné... Nechápu, jak se to všechno stalo, ale opravdu vám za to moc moc děkuji😭💖
Tahle knížka mi neuvěřitelně přirostla k srdíčku, že mi je pomalu až líto to ukončit💫 ale už je čas to tu zabalit😅
Nechci si tu nějak vylévat srdíčko (protože v tom nejsem dobrá) a tak ještě jednou za všechno moc děkuji a třeba se uvidíme u nějaké další knížky💖
🌹écrit avec amour🌹
Xx Terez💖
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
