A je to tu zase.
První den prázdnin a já už teď nemám oficiálně co dělat. Ty předešlé prázdniny byly úžasné, ale letošní jsou první bez mého bratra.
~
Jsou to už 2 roky, co jsme se s mamkou a 2 bratry přestěhovali do malého městečka Trofors. Mamka chtěla po rozvodu někam mimo velkoměsto a tak jí napadl tenhle zapadákov. Prý tu žila jako malá, ale pak se kvůli škole odstěhovala. A tak byla úplně šťastná, když se sem vrátila o 25 let později. Já s bratry jsme tak nadšení nebyli, ale zároveň jsme jí to nechtěli nijak kazit.
No... A pak jsou tu ty loňské prázdniny, které neskončily tak šťastně, jak začaly.
Přišlo mi, že ani předtím jsme nefungovali jako klasická spokojená rodina, ale po tomhle se to ještě zhoršilo. Matka se uzavřela sama do sebe a Toby - můj druhý bratr, na tom není o moc lépe a i když žijeme v jednom domě, nevídáme se tak často... Navíc ho máma nechá si dělat co chce a myslí si, že ho to dělá šťastným. Takže jediný, s kým se já bavím normálně, jsou moje spolužačky (a zároveň jediné kamarádky) Sophia a Jenny. Ale obě bohužel odjely na celé prázdniny do zahraničí a mě tu nechaly na pospas nudě.
~
Oblečená, umytá a s náladou pod psa jsem došla do kuchyně s tím, že si udělám něco ke snídani. Otevřela jsem ledničku, ale jediné co jsem našla, byl týden prošlý jogurt. A tak jsem si do batůžku dala peněženku a klíče a vyrazila do obchodu.
S myšlenkami úplně někde jinde jsem procházela obchodem a pár věcí jsem hodila do košíku. Zastavila jsem se u regálu s čajem. Akorát jsem se chystala vložit jeden višňový do košíku, když se z druhé strany ozvaly hlasy, které se snažily šeptat.
"Notak... Prostě to vezmi a schovej to, idiote. Ale ne sem, proboha... Do toho baťohu!" Moment na to už bylo slyšet jen cinkání lahví a smích. I když jsem tušila, kdo to je, stejně jsem tam opatrně nahlédla.
Naskytl se mi pohled na školní 'gang', 'partu' - pojmenujte si to jak chcete, jak si cpou alkohol do tašky. Ani mě to nepřekvapilo, protože tohle je u nich na denním pořádku. Většina z nich je o rok starší než já. Jenom Marcus s Martinusem jsou stejně staří. Na to že s nimi chodím už 2 roky do třídy, ještě jsem s nimi nemluvila. A ani mě to nemrzí... Jsou to takoví ti miláčci a idolové, které má každý rád a holky po nich šílí. Dobře, možná nejsou zrovna oškliví, ale za to působí jak idioti.
S nezájmem jsem konečně vzala ten čaj a už jsem byla na odchodu, ale zastavil mě něčí hlas. "Alexis, co si sakra myslíš, že děláš?!" S nechápavým výrazem jsem se otočila zpátky. "Co myslíš?" zeptala jsem se Lea. "Nehraj blbou... Vím, že si nás viděla a teď nás jdeš určitě napráskat" řekl naštvaně. "Hele, já nikomu nic neřeknu, ano? Tak teď mě omluvte, ale ráda bych šla domů" odpověděla jsem klidně, protože jsem vážně nestála o problémy zrovna s nimi. Ještě by mi udělali ze života peklo... Nebylo by to poprvé ani naposledy... "Vážně si myslíš, že ti to uvěříme?" zeptal se s úšklebkem a ostatní se jen uchechtli.
"Dejte jí to do té tašky" rozkázal a ukázal na můj batůžek. "Cože?!" vykřikl někdo a tím dokonale vystihl moji reakci. "Když jí to dáme do tašky, nebude nás moct udat, protože by byla v háji s námi" uchechtl se a všichni mu to odsouhlasili s tím, že je to geniální nápad.
A je tu oficiálně první kapitola 🎉 možná už jsem to psala, ale vážně nemám ráda psaní první kapitoly...a hlavně mi to ani nejde 😂😂 tak můžeme doufat, že ten zbytek už bude povedenější a že se vám tenhle příběh bude líbit💖
No a vzhledem k vydávání kapitol... Budou vycházet tak 2-3 do týdne, protože rozhodně nebudu stíhat psát každý den 😳 Ale na druhou stranu bych je chtěla psát o něco delší, tak snad vám to nebude takhle vadit... 🙊💖
Xx Terez 💞
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfic#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
