Když jsme se všichni usadili u Matthewa (?) v pokoji, chtěla jsem zkusit napsat jednomu z Gunnarsenů, protože mě opravdu překvapilo, že vlastně víceméně odešli dobrovolně. Ale když jsem vytáhla mobil z kapsy a pokoušela se ho neúspěšně zapnout, zjistila jsem, že je naprosto vybitý.
"Nemá tady někdo nabíječku?" zeptala jsem se po chvíli, ale dostalo se mi ode všech pouze záporné odpovědi.
"Stejně mobil nepotřebuješ, tak na co by ti byla nabíječka..." zkonstatoval Leo a nevinně se usmál. Bylo mi jasné, že tu minimálně Matt musí mít nabíječku a jen mi jí nechce půjčit, ale za dnešek toho bylo opravdu dost a tak jsem se rozhodla to nechat být.
Nejdřív jsme se všichni naskládali na prostornou postel a pustili si nějaký film, o kterém jsem až dodneška neměla ani nejmenší ponětí. Navíc to rozhodně nebyl jeden z těch filmů, které bych se chystala si pustit znovu. A jelikož mě to opravdu nebavilo, začala jsem jezdit pohledem a po celém pokoji a zkoumala i ten nejmenší detail, jen abych se nemusela koukat na televizi. Ale i tuhle činnost přerušila ruka, která se mi najednou objevila na koleni a následný horký dech, který mě nepříjemně hřál na krku.
"Koukám, že tě ten film nebaví," zašeptal mi do ucha Matthew a svou ruku posunul o kousek výš. Rychle jsem se kouknula po ostatních, jestli nás náhodou nikdo neposlouchá, ale k mé úlevě byl Leo naprosto vtáhnutý do děje, Kenzie spala na rameni Tay, která také napnutě sledovala obrazovku.
"Ne, že by mě nebavil, jen jsem nějaká unavená a tak se nedokážu pořádně soustředit," vylítla ze mě první věc, která mě napadla a snažila jsem se nějak dostat Mattovu ruku z mé nohy.
"Tak s tím dokážeme něco udělat," ušklíbnul se, což mi na dobrém pocitu zrovna nepřidalo, a následně vypnul televizi, čímž si vysloužil ošklivé pohledy od ostatních.
"Proberte někdo Kenzie, ukážeme Alexis, co děláme, když jsme unavení moc brzy," oznámí jim okamžitě, načež se ozve spokojené zamručení.
Když si všichni sedneme na zem do kroužku, Matthew vyndá ze dna skříně menší krabičku a postaví ji před nás. Ostatní na ní už hledí s úsměvem a natěšením v očích, jen já absolutně netuším, co očekávat. Netrvá to dlouho a Matt otevře tu svojí krabičku, ze které následně vyndá tenký list složený z několika malých čtverečků, který vypadá jak jedlý papír s barevnými obrázky. Tázavě nadzvednu obočí, protože mi opravdu nepřijde, že když jsou unavení, jí jedlý papír o velikosti poštovní známky s obrázkem. Každému z nás podá jeden kousek a následně znovu krabici uklidí.
"Co s tím mám dělat?" zeptám se nedůvěřivě.
"Nech to rozpustit na jazyku nebo pod jazykem," uchechtne se Kenzie, jako by to bylo nadmíru jasné, následně si to sama vloží na jazyk a ostatní to po ní zopakují. Já si to ještě jenou prohlédnu ze všech stran, ale když si nevšimnu ničeho zvláštního, i já to dám na jazyk. Čekala jsem, že to bude chutnat nějak sladce, ale k mému překvapení to nemá žádnou specifickou chuť.
"A co teď?" zeptám se, když se mi celý papírek rozplyne v ústech.
"Teď musíš chvilku počkat, začne to působit až za chvíli..." zkonstatuje Tay.
"Ale účinky to má potom celkem dlouhé."
A až v tuhle chvíli, kdy to nemůžu vrátit, mi dojde, co jsem to vlastně nevědomky provedla...
A jak jsem slíbila, i dneska je tu nová kapitola ❤️ má někdo nějaký typ, co to Alexis "snědla"? ❤️
XX Terez
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
