"Kolik je?" zeptala jsem se nervózně, když už jsme čekali asi deset minut na naší alkoholovou objednávku.
"Uklidni se, každou chvilkou tady bude," uchechtl se Marcus. Hned, jak to ale dořekl, zpoza rohu vyšel mladík, kterému nemohlo být víc jak 20 let a v ruce držel dvě tašky plné alkoholu.
Volnou rukou si plácnul s Marcusem, který mu následně podal bankovky na zaplacení toho všeho.
"Koukám, že jsi sebou vzal i svoji dívku," zkonstatoval při pohledu na mě. Tváře mi okamžitě nabraly červeně a přešlápla jsem z jedné nohy na druhou. Všimla jsem si, že i Marcus si mě prohlížel, ale tomu na tváři zářil takový úsměv, který jsem u něj snad ještě neviděla.
"No, já budu muset jít, děcka," oznámil nám po chvíli ticha, "mám ještě jinou práci."
Marcus od něj převzal ty dvě tašky a rozloučili se dalším plácnutím.
"Doufám, že se zase brzy ozveš a můžeme pak někam i s tou tvojí slečnou vyrazit," mrknul na nás a usmál se. "Myslím, že vám dvoum to vydrží dlouho... Už jen od pohledu vypadáte jako skvělý pár."
"Uvidíme, každopádně děkujeme za všechno" odpověděl za nás za oba Marcus, protože já nebyla schopná slova.
.
"Moc děkuju za pomoc," ozvala jsem se po cestě plné ticha. Chtěla jsem převzít tašky a vzít je domů, ale Marcus s nimi záměrně uhnul tak, abych hrábla maximálně po prázdném vzduchu.
"Jestli chceš, můžeme to schovat u nás a pak ti to s Martinusem pomůžeme odnést, protože to není až tak lehké," nabídnul mi zdvořile Marcus.
"Já nevím, už takhle jsem tě otravovala dost."
"Prosím tě... Sám jsem se ti nabídnul, tak mě od sebe neodstrkuj."
Poraženecky jsem svěsila ramena a následně mu to odkývala, nacož se Marcus zatvářil spokojeně a vydal se dovnitř svého domu.
"Přece nebudeš stát mezi dveřmi, pojď dovnitř," zatáhl mě za sebou. Když jsem si sundala boty, všimla jsem si, že tu několik párů bot přibylo a tak jsem usoudila, že se vrátili jeho rodiče s dvojčetem a sestrou.
I na moje prostesty o tom, že nechci nijak otravovat, mě zatáhnul do svého pokoje a mezitím stihnul oznámit své matce, že u nich zůstanu na večeři.
Mojí ruku, která byla tak rozpálená po jeho dotyku, pustil až když za námi zavřel dveře. Bez varování si přes hlavu přetáhnul tričko a tím se mi vyskytnul pohled na jeho obnaženou hruď. Ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem od něj odtrhnout oči, ale Marcus nevypadal, že by mu to zrovna nějak vadilo.
Přešel ke skříni, ze které vytáhnul čisté černé triko a odhodil ho na postel. Vzápětí se otočil zpátky ke mě a než jsem mrknula, stál znovu přede mnou a stále bez trika.
Přišlo mi to jako dlouhá doba, když nikdo z nás neřekl ani jedno slovo a on mě neustále skenoval pohledem.
Najednou mu zajiskřilo v očích a o sekundu později mě celým svým tělem přimáčknul na chladné dveře za mnou. Podíval se mi přímo do očí, nahnul hlavu blíže ke mě a po době, která se jevila jako nekonečná, přiložil svoje rty na ty moje.
Tak jsem to přece jenom stihla a máte tu další kapitolu 🎉❤ doufám, že se líbí😏🌸
Xx Terez💞❤
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
