Když už jsem se nějak dostala domů po tom incidentu s Marcusem, radši jsem o tom nechtěla ani přemýšlet a rovnou si vlezla do sprchy, kde jsem strávila dobrou půl hodinu jenom mytím vlasů. Mezitím mi ale stihla napsat Tay, že je sraz ve 13:00 v parku. Netušila jsem, jestli tam bude jenom Kenzie s Tay nebo jestli se tam tentokrát sejdeme všichni - včetně Marcuse. Na jednu stranu jsem se s ním dneska už nechtěla setkat, protože jsem po tom, co mi objasnil včerejší noc, od něj vlastně v podstatě znovu utekla, ale na druhou stranu bych se mu stejně nemohla vyhýbat do nekonečna.
Už oblečená, učesaná a obutá rychle sáhnu po mobilu a namířím si to do parku za ostatními. Snažila jsem se cestu tak nějak pořád prodlužovat, ale stejně to nepomohlo, protože ani ne za 10 minut už jsem stála před parkem a pohledem hledala kohokoli z naší party. Nakonec se mi oči zabodly do Kenzie, která stála na druhém konci parku, ale i přes to na mě s úsměvem mávala a tak mi nezbylo nic jiného, než se vydat za ní.
Na přivítanou jsme se obejmuly a chvilku po mě dorazila i Tay. Usadily jsme se do trávy a holky mi začaly sdělovat jejich zážitky z předešlé noci, Samozřejmě přišla řeč i na to, kam jsem se poděla s Marcusem. Jen jsem pokrčila rameny a řekla jim, že mě Marcus doprovodil domů, protože jsem to trochu přehnala s alkoholem a tak bych domů bez jeho pomoci nedošla. Najednou přišla řeč na to, že už je půlka prázdnin za námi, což mě celkem překvapilo, protože jsem dny úplně přestala počítat a tak mě přibližující se škola celkem vyděsila.
"Ahoj," ozvalo se za námi a moment na to si k nám do kroužku přisedli i kluci. Marcus se okamžitě snažil se mnou navázat oční kontakt, ale já se mu záměrně vyhýbala a dělala, že hrozně poslouchám Lea, který se snažil vymyslet nějakou aktivitu na zítřek. Netrvalo to dlouho a já se znovu ztratila v myšlenkách, které tentokrát nelibě táhly ke škole a věcem okolo ní.
"Já to ale neudělám," probral mě z mého přemýšlení Martinusův hlas. Zmateně jsem zvedla hlavu a překvapeně pozorovala Martinuse, který naštvaně stál naproti Leovi. Netušila jsem, co se tady zase děje, ale podle výrazů všech jsem usoudila, že to nebude nic dobrého.
"Jestli to neuděláš, nemáš tu s námi co dělat," pronesl nekompromisně Matthew a zabodl do něj své oči. Martinus na něj chvilku vyjeveně koukal, ale pak zakroutil hlavou a pokrčil rameny.
"Fajn," vyprsknul Martinus a otočil se k odchodu, ale ještě ho zastavil Leův hlas.
"Jestli teď odejdeš, už se k nám nevracej." Na to Martinus nic neřekl a s dalším pokrčením ramen odešel.
"Jestli jde on, jdu i já," postavil se za svého bratra Marcus a okamžitě se rozběhl za ním. Všichni jsme tam zůstali vyjeveně sedět a bez jediného slova jsme koukali, jak se nám jejich záda vzdalují.
"Idioti," procedil skrz zuby Matthew a Leo mu to souhlasně odkýval. Pak už nikdo z nás dlouhou dobu nepromluvil. Jen jsme si v tichosti vyměňovali pohledy, ale jinak jsme si každý hleděl svého.
"Nepůjdeme k nám?" ozval se po chvíli Matthew a když jsme mu to všichni odkývali, vydali jsme se k němu domů. Kdybych ale jen věděla jejich úmysly, nikdy bych tam nevkročila...
A po další stovce let je tu nová kapitola... 😅🙋 každopádně jsem vám chtěla popřát jen to nejkrásnější a nejlepší do roku 2018 ❤ zítra bych sem chtěla dát ještě jednu kapitolu, protože jak na Nový rok, tak po celý rok... 😂❤ a jelikož je moje vydávání opravdu příšerné, tak se to snad v příštím roce nějak srovná a já se polepším ✋
Snad se vám kapitola líbila 🌸
Xx Terez 💖
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fanfiction#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
