Uběhly 3 dny od našeho menšího incidentu s Marcusem. Od té doby jsem s ním naštěstí nemluvila a ani to nijak neplánuji. Sice je to teď mezi námi ještě divnější než předtím, ale jemu může být upřímně jedno, co dělám a co ne. Snažím se si od něj držet odstup, protože to poslední o co stojím, jsou ty jeho vyčítavé pohledy a frustrované výdechy.
Myslím si, že si toho Marcus všiml, jak jsem pořád v určité vzdálenosti od něj. Rozhodně ale můžu říct, že mě opravdu pořád pozoruje a začíná mě to celkem štvát.
Párty, která se bude konat u Kenzie by se měla odehrát za 4 dny, tak jsem na to všechno zvědavá. Rozhodně se tam chystám jít. Sice minulá párty nedopadla úplně nejlépe a tak jsem si slíbila, že teď to bude snad všechno jinak. Minimálně zase neskončím u Gunnarsenů v jedné posteli s Marcusem. Tentokrát bych měla zůstat u Kenzie, která mě nechá přespat v jednom z pokojů pro hosty.
"Alexis, posloucháš?" ozval se mi najednou u ucha Leo. Trhla jsem sebou a všimla si, že mě tu všichni pozorují. "Promiň, co jsi říkal?" zeptala jsem se, protože jsem je opravdu neposlouchala a netušila, o čem se tady teď baví. "Jestli bys mohla zajistit alkohol na tu párty?" přeměřil se mě pohledem a následně se usmál. Bylo mi jasné, že tentokrát asi víno a pivo z obchodu stačit nebude, ale upřímně jsem neměla nejmenší tušení, kde bych mohla vzít tvrdý alkohol, o který tu tyhle lidi stojí. "Ehm... jasně?" spíš jsem se zeptala, než abych mu odpovídala. "Tak super" odpověděl Matthew s Leem jednohlasně.
Pak už jsme se jen rozloučili a každý se vydal jiným směrem.
Došla jsem domů a podle očekávání tu klasicky nikdo nebyl. Z ledničky jsem vytáhla jogurt a i s ním se posadila ke stolu. Vůbec netuším, co si teď s tím alkoholem počnu, ale na vyřešení mám 4 sny, za které to snad nějak stihnu. Z mého hlubokého přemýšlení mě vytrhnul mobil, na který mi přišla nová zpráva a moment na to další.
Marcus: 176 859 374
Marcus: To je číslo kluka, kterému se většinou volá ohledně alkoholu.
Já: Ehm...děkuju
Marcus: Podívej, jestli chceš můžu ti s tím pomoct. Můžeme mu spolu zavolat a pak ti klidně pomůžu ten alkohol vyzvednout... Ale jen jestli o mojí pomoc stojíš, samozřejmě
Já: Proč jsi ke mě tak milý najednou?
Marcus: Cože?
Já: Myslela jsem, že nechceš, abych se bavila s Kenzie a ostatními... možná protože jsem otravná nebo tak něco, ne?
Marcus: Je to složitější, ale rozhodně nejsi otravná, ale být s těmihle lidmi není dobré
Já: Vždyť ty jsi s nimi taky
Marcus: To ano... každopádně to neznamená, že tě nenávidím a tak se tě chci jako kamarád zeptat, jestli s tím nechceš pomoct
Já: Možná malou...
Marcus: Klidně se můžu postarat o všechno
Já: To zase ne, pořád to chci udělat já! Ale asi by bylo lepší mít tě po svém boku, protože toho někoho s alkoholem ani neznám
Marcus: Tak dobře. Zítra přijď ke mě a spolu mu zavoláme
Já: Fajn
Omlouvám se, že minulý týden nevyšla ani jedna kapitola, ale ve škole toho bylo moc a tak jsem to prostě nestihla 😳 navíc i dneska je kratší, ale slibuji, že příště bude delší 😏😅 k tomu ještě zítra odjíždím do Itálie, takže další nejspíš vydám až o víkendu 💖
Ale chodí mi celkem dost random dotazů na úplně všechno, tak jsem se chtěla zeptat, jesti byste nechtěli něco jako "Ask me" ❤ takže kdo by o to stál a měl nějakou otázku (ohledně mě nebo mých příběhů), klidně mi je napište tady do komentářů a já je zodpovím příště 💞
Xx Terez 🌸
ČTEŠ
Try Me | FF Marcus&Martinus
Fiksi Penggemar#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych p...
