D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

3-díl

„Kam to vůbec jdeme ?."Otázala jsem se.

„Uvidíš."Odvětil s úsměvem na tváři,ani trochu jsem s ním někam nechtěla jít.Jenže...musela.

„Proč to děláš?."Povzdechla jsem si a stáhla si víc šaty dolů,když mě začal hladit na stehně.

„Jsi moje,mám na to právo."Usmál se.

Odstrčila jsem mu ruku,a propálila ho pohledem.

„Ty moc dobře víš,že k tobě nic necítím.A nikdy nebudu ano jsem ti vděčná za všechno ale tím to končí.Tím že mě do tohohle sňatku nutí otec nemá nic společného s tím že k tobě něco cítím."

Nechápala jsem když se začal smát.

„Takže mě nesnášíš ?."Nadzvedl obočí.

„Tak to není...jen...mám tě ráda,jen ráda." 

„Tak prosím,chovejme se aspoň na tuto chvíly jako dobří přátele."Dodala jsem.

„Dobrá,jak si přeješ."Kývl na souhlas.

Pak se dál se věnoval řízení,byla jsem ráda že to pochopil.Takhle bych snil nevydržela ani minutu.

Asi po půl hodince zastavil,a auto zaparkoval.Následně jsme z něho vystoupily a já se rozhlédla.

„Brooklyn botanic garden ?."Usmála jsem se na něho.

„Je tu pěkně,pojď."Usměv mi opětoval.Šly jsme tedy vedle sebe,a já nemohla uvěřit očím.Nikdy jsem si pořádně neuvědomila jak je příroda krásná a okouzlující.

Byli tu poměrně dost lidí,ale vůbec mi to nevadilo.Bylo toho tady tolik,samé rostlinné sbírky ,další tři rostlinné  pavilony zaměřené na zobrazení klimatickým pasem,pavilon s vodními rostlinami,bahenními rostlinami,a uměleckou galerii.Bylo to krasné.

„Je tu krásně."Odvětil.

„To je."Kývla jsem na souhlas.Nikdy bych si nepomyslela že ho zajímají takové věci.

„Vím...že jsme spolu nezačali nejlíp...ale mohu tvému tátovi nějak vysvětlit že-."Nestihl do doříct protože jsem mu do toho skočila.

„Nevysvětlíš,dal ti slib a ten slib splní i kdybych měla nevím jak trpět."

„Jen...mi dej trochu čas."Dodala jsem

„Víš...že nechci abys byla nešťastná,dám ti času kolik budeš chtít."Odvětil.

Kývla jsem mu na souhlas a pousmála se.Procházeli jsme všechny rostlinné pavilony.Po dlouhé době jsem si připadala volná.Nemusela jsem poslouchat otce který mluvit jen o svatbě,nemusela jsem se přetvařovat.Několikrát jsem mu řekla že s tím nesouhlasím,jenže...je mu je ukradený můj názor.Nechápu proč se tak chová.Jeden čas je na mě tak chladný,pak zase hodný.

Snažila jsem se dlouho abych poznala co mi chybí,ten pocit je tak divný.Mám ho každý den,vím že mi někdo chybí no nevím kdo.

Nadzvedla jsem svou ruku a podívala se na malé jizvy.

„Zdálo se mi o tom."Vyhrkla jsem,hned na to se na mě zděšeně podíval.

„A co ?."Otázal se.

„Právě...to si už nepamatuji,vím že se mi o tom zdálo ale nemohu si vzpomenout."Povzdechla jsem si.

„Nemysli na to."Křivě se usmál.

„Jacksone ?."

„Ano?."

„Můžeš mě prosím obejmout?."

Nevím proč jsem řekla zrovna tohle,asi jsem se zbláznila.Jenže...potřebovala jsem v tuhle chvíly objetí.

Ani na chvíly nezaváhal a objal mě.Zavřela jsem oči a nadechla se jeho kolínské.Byl to příjemný pocit,příjemný a cizí.

Po chvilce jsem se od něho odtrhla a usmála se.

„Děkuju."Zamumlalaa jsem.

„Pojď,něco ti ukážu."Usměv mi opětoval.

Pohled Jimina

„Museli jsme udělat někde chybu,a něčeho si nevšimnout."Vyhrkl docela nervně Jungkook.

„Hledali jsme všude."Povzdechl si Suga.

„Měl by jsi to vzdát,je to už rok."Odvětil Taehyung.A já osobně měl v tuhle chvíly chuť ho proplesknout.Co to mele...

Pohled jsem věnoval Jungkookiemu který po něm hned začal řvát.

„Nikdy to nevzdám! Najdu jí! I kdyby byla na konci světa."

Za jiných okolností bych se zastal aspoň jednoho jenže teď...to nemělo cenu.Jungkook byl už tak celý vynervovaný a měl svou hlavu,chápu i Taehyunga nemyslel to tak.

„Nekřič na mě! My jí snad nehledáme? Nepomáháme ti ? Tak o co ti de ?! My děláme vše co je v naších silách jenže nestačí to! Prostě...vyzkoušeli jsme všechno tak nevím co chceš dělat dál."Zařval tentokrát Taehyung.Každý z nás seděl v tichosti.

„Přestaňte oba dva! Hádkami nic nevyřešíte."Vykřikl tentokrát Jin.Viděl jsem na Jungkooka jak se pomalu uklidnil.Jenže...tenhle pohled znám až moc dobře.Výčitky jsou znovu tady.

Všechny jsme přesměrovali pohled na Namjoona který zrovna přišel do obýváku.Za ním však někdo stál.Vykulil jsem oči když jsem zjistil kdo.Co ten tady dělá.Než jsem stačil něco říct předběhl mě Jungkook.

„Co tady dělá?."Zařval.

„Uklidni se,přišel ti pomoct."Odvětil Namjoon.To nechápu,jak může on pomoct.

„Dělaš si srandu ?."Zasmál se.

„Vyslechni mě."Vložil se do témy Yugyeom.

„Proč bych měl?!."Zavrčel Jungkook.

„Mohu ti pomoc."Mykl ramenama.

„Ty ?!."Uškrnul se Jungkook.

„Vím kde je,řeknu ti všechno."

Hi,přínáším další část doufam že se bude libit :))