D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

8-díl

Jednoho slunného rana,jsem seděl na velké terase a popíjel kávu.Vzpomněl jsem si na Marcuse,vtom momentě mě napadlo zajít do centra a koupit mu nějaký dáreček který by mu odnese zítra ráno Hobi jelikož se vrací zpátky.Před odchodem jsem oznámil Dianě kam jdu a otázal se jí jestli by nechtěla jít semnou ale nebylo jí dobře tak jsem jí nechal odpočinout.

Vydal jsem se tedy do centra sám,zaparkoval jsem v podjezdu parkovišti v centru.Vešel jsem do výtahu,a vjel do prvního patra.

Prohlížel jsem si obchody a napadla mě jedna myšlenka.Jaké by to bylo pěkné nakupovat společně s Tiffany a Marcusem jako rodina.Při té představě jsem se pousmál.

Zašel jsem do velké hračkárny  prohlížel jsi veškeré hračky,a soustředil se co mám vybrat.

***

Vešla jsem do hračkárny kde jsem měla objednané zboží pro dětskou charitu.Dnešek byl pro mě obzvlášť výjmečný.Udělat radost tím malým andílkám a vidět jejich usměv na tváři.Vtom momentě jsem však zahlédla postavu muže na kterém jsem poznala že jsi neví rady.Vypadl povědomě,zvědavost mi však nedala,proto jsem zamířila k němu.

Poklepala jsem mu na rameno a oslovila ho.

„Mohu vám nějak pomoct ?."

Otočil se,a já mohla zahlédnout jeho překvapený výraz.Díval se na mě jako kdyby viděl přízrak.Promnul jsi oči a znovu si mě celou prohlédl.

„Tiffany ?."Vykřikl,hned na to mě uvěznil v objetí.

Trochu jsem sebou cukla,co to proboha má znamenat.Zblaznil se,odstrčila jsem ho a zamračila se.

„Promiňte,nejspíš jste se spletl."Odvětila jsem.

Pořád si mě prohlížel,znervozňovalo mě to trochu.Zdál se mi povědomý.

„Omlouvám se."Odvětil a nervozně se poškrábal na zátylku.

***

Nemohl jsem uvěřit svým očím,doopravdy tam stála moje Tiffany.Doopravdy tady byla.Bože...nejraději bych jí objal a nikdy už nikam nepustil.Jenže jsem si vzpomněl na Yugyeoma slova.To doopravdy zapomněla.Tak strašně mi chyběla,nedá se ani popsat jak moc.

Naposledy jsem se nadechl její vůně,kterou miluji.Odtrhla se ode mě a zamračila se.

„Promiňte,nejspíš jste si mě z někym spletl."Odvětila.Pořád jsem si jí musel prohlížet,byla tak jiná.Bože..dej mi sílu.Musim na to pomalu,jinak jí ztratim navždy.Musí jsi vzpomenout.

„Omlouvám se."Odvětil jsem a nervozně se poškrábal po zátylku.

„Nic se neděje,napadlo mě jestli nechcete pomoct s výběrem."Usmála se.Znovu jsem si jí celou prohlídl,je tak krásná.Nesmíš to podělat..nesmíš.

„Já-."Chtěl jsem něco říct,ale předběhla mě.

„Pomužu ti s výběrem,a ty mi naopak pomůžeš také."Usmála se.Nemohl jsem se přestat na ní dívat,tohle se doopravdy děje.Ona je tady.

„D-dobře."Vykoktal jsem.Byl jsem pořád v šoku.

„Co přesně si představuješ ?."Otázala se.Ona si važně nevzpomíná a nepamatuje si mě.

„No...mělo by to být něco klučičího,ale dětského."Odvětil jsem.

„Co třeba nějakého plyšáka ?."Otázala se.

„Klidně."Kývl jsem na souhlas.Otočila se a zamířila k regálu kde se nacházeli plyšové hračky,šel jsem tedy za ní.Držela v ruce velkého mluvícího Mickey Mause a medídka Pú.

Bylo to milé,musel jsem se usmát.Líbilo se mi to,přesně něco takovéhlo jsem si představoval.Marcus má rád plyšáky hlavně pokud se jedná o Mickey Mause či medvídka Pú.

„Vyber sám který se ti líbí víc."Odvětila s usměvem na tváři.

Líbily se mi oba dva,proto jsem tedy neváhal a rozhodl se koupit oba dva.

U pokladny jsem zaplatil a došel zpátky kní.

„Sčím jsi chtěla pomoct ?."Otázal jsem se,a v sobě se uklidňoval.To zvládneš.

„Naoplátku bych potřebovala pomoct s těma hračkama do auta."Zasmála se.Zadíval jsem se na ní,tak strašně mi chyběl její usměv.

Kývl jsem jen na souhlas.Šel jsem tedy sní zpátky k pokladně na které vyzvedla zboží hraček.Byli jich tolik,zajímalo mě na co jí budou tolik hraček.Vzal jsem tedy do ruky velkou krabici ve kterém byl zabalený mluvící robot,další tři tašky.

„Těch robotů tady je víc ?."Otázal jsem se,Marcusovi by se to líbilo.

„No...objednala jsem ho byl poslední."Zamumlala a křivě se usmála.

Kývl jsem tedy jen sa souhlas.Škoda.

Vydal jsem se tedy i sní do podjezdu parkovišti.Vedla mě k jejímu autu,a nakonec jsem jí tedy pomohl dát ty hračky i do kufru.

„Víš co ? Toho robota jsi vem,jsem ti vděčná že jsi mi pomohl."Usmála se.

„Né,to né jen jsem se ptal."Vyhrkl jsem.

„Prosím,ber to jako dárek pro toho komu to věnuješ."

Uvědomuješ si že mluvíme o našem dítěti.

„Díky."Zamumlal jsem.

Podala mi tedy krabici i s robotem a znovu se usmála.

„To já ti děkuji."

Následně se otočila a chtěla nastoupit auto.V tu chvíly jsem nevěděl co mám dělat,jedno jsem však věděl nesmím jí nechat odejít.

Chytl jsem jí tedy za loket a otočíl jí zpátky k sobě.