D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

17-díl

Pocit úlevy,je to jediné co teď cítím.Tak strašně jsem si oddechl,že mu nic vážného není.Díky bohu sním byli u doktora a ten mu přepsal nějaké kapky.Sice se tohle muže přihodit vždycky,stejně je to stres.V tu chvíly nevíte co dělat a jak mu pomoct,či co ho bolí když jen brečí.Ještě když mi doktor oznámil že bude nejspíš trpět imunitou jelikož jí má slabou,se o něho bojím víc.

Ležel jsem vedle něho na posteli a díval se jak spinká.Celou dobu jen plakal,když mě sice viděl trochu se uklidnil stejně ho to ale unavilo.

Má važně výdrž,jakmile začne plakat nepřestane.Možná to dělají dásničky kterého bolí,rostou mu už totiž zoubky.Takže se to dalo čekat,ale nevěděl jsem že to bude až tak složité.

Celá tahle zodpovědnost je složitá,ručite celou dobu za sebe samý a najednou musíte ručit za své ditě.Není to lehké.Jsem však rád,mohlo to být horší.Marcus je klidné ditě občas zabrečí a někdy zlobí ale to každé dítě.Teď mu to však stěžují dásničky.Už aby to měl za sebou.

Tak strašně mi za tu dobu chyběl,jako kdyby tomu byl rok přitom je to jen pár týdnu.Užít si ho dokážu jen tehdy když ho mám při sobě.

Nikdy jsem nemusel malé děti,jenže on je moje vlastní krev.Mé vlastní dítě.

„Mužu dál ?."Zašeptala s usměvem na tváři Diana.

„Jistě."Usměv jsem jí optětoval.

„Je tak krásný."Odvětila,mezi tím si sedla na postel na proti mě.

„Ukázal ti Taehyung pokoj ?."Otázal jsem se,jen kývla na souhlas.

„Děkuji ti."

„Nemaš za co."Odvětil jsem.

Musel jsem se usmát,když dala malýmu pusinku na ličko a ten se kní hned přikolísal.

„Chybí mu máma."Odvětila.

Podíval jsem se jí do očí,a nakonec sklopil hlavu.Snažim se mu jí nahradit,ale tu nikdy nenahradim.Snažim se mu jí znovu přinésl,a přinesu to slibuji.

„Kdyby jsi aspoň pamatovala na něho."Povzdechl jsem si.

„Nemužeš jí to předci vyčítat."

„Já vím že né,ale mohla si už vzpomenout."Vyhrkl jsem.

„Jungkookie byla to nehoda,nemůžeš jí to prostě vyčítat."Mykla ramenami.

„Máš pravdu."Zamumlal jsem.

Bylo mi to prostě líto.

„Máš vážně štěstí,a oni mají zase štěstí také že tě mají."Usmála se.

„Jsi skvělý otec."Dodala.

„Díky."Usměv jsem ji opětoval.

„Je rozkošný."Rozplívala se nad Marcusem.

Donutilo mě to také,se usmívat.

Skousl jsem si ret když se k ní znovu malý přitulil ještě víc. Povzdechnul jsem si a promnul oči. Neuvěřitelně mě štvalo to že si na něho nepamatuje.

„Chci jen aby byl šťastný." Zamumlal jsem.

„Je to tvé dítě, to je normální."Usmála se, a hladila ho jemně po zádech.

„Nechci se vyptávat,ale...Esme telefonovala s někým a..no řikala že to byla Tiffany nevlastní matka."

„No a?."Nadzvedl jsem obočí.

„Asi tě nemá moc v lasce."Usmála se.

„Uhádka jsi,už stačila mluvit o tom že Marcus bude celý já ?."Protočil jsem očima.Nesnášim tu ženskou.

„Jo."Ušklebila se.

„Myslí si že jste spolu odjeli daleko?."Znovu se otázala.

„Jo,něco jsme vymyslet museli."

„Víš že jsi to nejlepší co znám?."Dodala.

Překvapeně jsem se na ní podíval,a nakonec jí usměv opětoval. Nevěděl jsem v tuhle chvíly jak reagovat. Znovu jsem pohled přesunul k malému a dal mu pusinku na ličko.

„Půjdu si také lehnout,kdyby si něco potřeboval klidně mě přijď vzbudit."Dala se na odchod,znovu jsem kývl několikrát za den hlavou.Otevřela dveře které následně zavřela.Prohrábl jsem si vlasy a hlavu si položil na polštář.Všude je dobře,avšak doma nejlíp.

Přikryl jsem peřinou toho špunta, a sebe také. Otočil jsem se na bok, a díval se na něho. Zkoumal jsem jeho rysy tváře, je pravda že mi je podobný. Jediné co po mě nemá jsou rtíky a nosánek jinak má rysy moje. Musel jsem se usmát. Stejně jako on má také Tiffany kulatý nos. Bylo to roztomilé, vždycky se mi to líbilo.

„Víš...vypadá jinak,chová se jinak ale je to pořád ona."Hladil jsem ho po zádech.

„Ta kterou bláznivě miluju."

„Ta která je tvoje matka."

„A ta kterou nám vrátim a přinesu zpátky."