D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

15-díl

„Kam jdeš ?."Otázal se mě otec,on mě snad nikdy nepřestane hlídat.

„Musim vybrat objednávku,objednala jsem do nemocnice hračky."

„Dobře,hned co je vyzvedneš přijď domu."

Kývla jsem na souhlas,a šla do pokoje.Sedla jsem si na postel.Měla jsem divný pocit.Znovu jsem se vracela myšlenkami ke dnešnímu snu.Stejný jako vždycky.Vyskočila jsem z postele vytáhla sešit a tužku ze šuplíku.Nevím přesně co jsem kreslila.Zavřela jsem oči a představila si ho,toho ve snu.Černé vlasy,čokoládové oči a smutný zároveň chladný pohled.Kreslila jsem dál,nemohla jsem to zastavit.Ruka se mi klepala,ale já kreslila dál.

Asi hodinu v kuse jsem kreslila,nemohla jsem to nijak zastavit.Musela jsem prostě kreslit.

Nakonec jsem tužku položila a dívala se na kresbu.

„To je on."Pomyslela jsem si.

Promnula jsem si oči,a znovu se podívala na obrázek.Začala mě strašně bolet hlava,zavřela jsem oči.Hned na to se mi zjevil Jungkook.Rychle jsem je otevřela a podívala se znovu na obrázek.Vždyť to je...

Ten kdo se mi zjevoval ve snu,byl Jungkook.Nechápala jsem nic.Bylo mi divně.Porozhlídla jsem se po pokoji,a cítila divny pocit.Jako kdybych jsem nepatřila.V hlavě mi začalo hučet,pořad se mi zjevoval Jungkook.

Popadla jsem mobil,a utikala dolu po schodech.Otevřela jsem dveře a rozeběhla se do parku.Bylo mi jedno,jak to vypadá.Potřebovala jsem ho vidět,a ujistit se že to je on.

Zastavila jsem se,a porozhlidla se.Uviděla jsem ho stát při dřevěné lavičce,okolo které byli stromy.Nevim přesně z čeho,ale rozbušilo se mi srdce.

Zamířila jsem k němu,nadzvedl hlavu a já mohla tak uvidět jeho obličej.

„Je to on."Proběhlo mi hlavou.

„Stalo se něco ?."Otázal se,když jsem se na něho neustále dívala.

„Né,nestalo."

„Myslel jsem si že už nepřídeš."Poškrábal se nervozně na zátylek.

„Promiň...něco mi do toho skočilo."

„To je v pořádku,chtěl jsem s tebou mluvit."Vypadal...nervozně.

„Dobře."Kývla jsem na souhlas.Posadila jsem se na lavičku,on po chvilce také.

V hlavě se mi šířily všelijaké myšlenky.

„Víš...není všechno tak jak vypadá,chci aby jsi mě vyslechla.Nedělej hned scény prosím vyslechni mě."

Kývla jsem znovu na souhlas.

„Měl jsem tě rád a mám tě rád i teď,né ja tě miluji."Vyhrkl a já vykulila oči.Chtěla jsem něco říct ale skočil mi do toho.

„Ja vim že to zní hloupě,ale věř mi.Znál jsem tě už dřív,když jsme se potkali v hračkářství nebylo to první setkání.Ty nepatříš do tohoto světa a nikdy si nepatřila a mrzí mě to že jsem tě do něho zatáhl já.Ani nevíš jak bych si přál aby jsi si na všechno vzpomněla.Lhal jsem ve všem.Protože já tě znám,znám tvou povahu,znám co tě baví a co naopak né,znám tebe.Teď mě budeš nejspíš považovat za blázna,ale je to tak.Věř mi protože tě miluju,a je mi strašně lito co kvůli mě musíš snášet.To ti pro začátek musí stačit."Dokončil prolog a utřel jsi neposlušnou slzu.

Teď jsem byla ještě víc zmatenější než předtím.Jedna má půlka řikalaže se nejspíš zblaznil,ale ta druhá že mluví pravdu.

Proč by se mi o něm zdálo,jsme si stoprocentně jistá že v tom snu to byl on.Jeho oči...jsou stejné.

Chtěl něco říct ale já ho předběhla.

„Věřím ti."

„Cože ?."Vykulil oči,musela jsem se usmát.

„Věřim ti,tedy...pokusím se."Usmála jsem se.

Vypadal docela komicky,díval se na mě dost překvapeným pohled.Trochu jsem vyjekla když se ke mě naklonil a objal.Nakonec jsem se pro sebe musela usmát,a objala ho taky.

„Věř mi,já ti všechno pomalu a jistě vysvětlím."Zašeptal,kývla jsem jen na souhlas.Nevim přesně,proč jsem mu začal věřit.Prostě,to tak moje srdce chtělo.

Odtáhla jsem se.Podívala jsem se mu do očí,nějakým způsobem byli jiné než předtím.V tu chvíly se ke mě pomalu přiblížil,cítila jsem jeho dech na rtech a zavřela oči.Rozbušilo se mi srdce.

„Můžu něco udělat ?."Zašeptal,byla jsem jako v tranzu.Nedokázala jsem myslet pozitivně.Strašně jsem chtěla aby mě políbil,neváhala jsem ani na chvíly a kývla na souhlas.

Jakmile přitiskl jeho rty na ty mé,ucítila jsem v podbřišku divné šimraní.Teď jsem si byla stoprocentně jistá že mu chci věřit.Ze začátku mě líbal tak chtivě,až jsem se nestačila divit.Svou levou ruku mi zabořil do vlasů,a tu druhou na mojí tvář.Skousl mi spodní ret,po chvilce mě začal zas líbat vášnivě.Byl to tak...příjemný pocit.V tu chvíly jsem si však uvědomila že k němu cítim víc než kamaradství.

Odtrhla jsem se od něho,kvůli nedostatku kyslíku a nervozně zamrkala očima.

„Ani si neumiš představit jak dlouho jsem na tuhle chvíly čekal."Zašeptal.

„Miluju tě."Dodal,skousla jsem si ret a zavřela oči.Pomalu jsem si sundala s prstu prstýnek a nenápadně ho dala do kapsy.

„Sice jsi tě nepamatuji v mém minulým životě,ale věřim ti a chci ti věřit na dále"

Ahojte,přinaším další část této ff, doufam že se bude libit a sorry za chyby😊jsem strašně ráda že se vám moje přiběhy líbi❤miluju vás❤❤