D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

11-díl

Došel jsem domů,a sválil se na gauč.Pořád jsem si v hlavě přehrával tu scénku,kdy se semnou loučila.Nikdy jindy bych jí nenechal odejít,jenže teď mi nic jiného nezbývá.Docela mě mrzelo že jsem jí nijak nemohl zastavit a říct jí celou pravdu.Mrzelo mě všechno,dobře bral bych kdyby zapomněla na mě.Ale jak mohla zapomenout na Marcuse.Vždyť je tomu rok,jak je možné že jsi přes ten rok nevzpomněla.Měl jsem v hlavě tolik otázek,na které jsem neznal odpověď.

„Ahoj."Uslyšel jsem jemný hlas.

„Ahoj."Odvětil jsem,když si sedla na pro mně.

„Byl tu nějaký kluk scháněl tě."Usmála se.

„Neřekl jmeno ?."Otázal jsem se.

„Ano,řekl...myslim že Suga."

Kývl jsem na souhlas,určitě mi zavolá.

„Neschází ti něco ? či nepotřebuješ něco ?."Zeptal jsem se.

„Né,děkuji."Zamumlala.

„Viš že mě můžeš důvěřovat."Usmál jsem se na ní.

Podívala se z okna které se tu nacházelo ven,kde byla už tma.

„Jen...chtěla bych se projít,ale mám strach že..však víš."Povzdechla jsi.

„Ah,no tak pojďme když si to tak přeješ."Odvětil jsem.

„Né..nechci tě otravovat."

„Neotravuješ mě,navíc prospěje to i mě."Pohladil jsem jí po vlasech.

„Tak se běž obléct,vlastně-."Chtěl jsem něco říct ale předběhla mě.

„Vždyť jsme byli nakupovat dnes ráno,to jsi zapomněl ?."Zasmála se.

„Ahh...máš vlastně pravdu."Usměv jsem jí opětoval.

Zvedl jsem se a oblékl si bundu,mezitím se šla obléknout.Asi po patnácti minutách přišla dolů,zadíval jsem se na ní.

„Co je ?."Nadzvedla obočí.

„Říkal jsem že se k tobě bude hodit víc červený než ten černý."Zasmál jsem se,měl jsem tím na mysli kabátek který jsem jí dnes vybral pomoct.

„Nojo."Zasmála se též.

Šly jsme spolu bok po boku a pomalu se procházeli po parku.Cestou vládlo smrtelné ticho.S úsměvem pozorovala okolí.

„Povíš mi konečně pravdu ?."Po dlouhém tichu promluvila.Otočil jsem na ní hlavu,a nechápavě nadzvedl obočí.

„Vím že nejsi jeden z nich...jsi tu kvůli něčemu."Odvětila a já vykulil oči.

„Jak to?-."Znovu mi skočila do řeči.

„Viděla jsem fotky ve tvém pokoji,nechtěla jsem ti tam lést no když přišel ten tvůj kámoš chtěl pomoct s nějakými papírami tak jsem šla s nim do tvého pokoje.Neboj se,nikomu nic neřeknu."Vyhrkla ze sebe.

„Proč si myslíš že nejsem jeden znich ? že mám v pokoji nějaké fotky..neznamená předci že nejsem jeden znich."Zamračil jsem se.

„Kdyby jsi byl jeden znich,nikdy by jsi mi nepomohl.Ještě k tomu kdyby jsi byl ten za kterého tě oni považují."

„Stejně jako já věřím tobě,chci aby jsi věřil ty mě.Nemusíš mít strach,já si to nechám pro sebe jen pro sebe."Dodala.