D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

14-díl

„Zabijeme jí."Vyhrkl ze sebe jistý Drew.Celou tuhle konverzaci jsem v tichostisledoval,skupinku mužů vlastně  mafiánů,která seděla kolem kulatého stolu a já nebyl výjimka.

„Mám stejný názor,jedině takhle jsi zachováme naše jméno.Moc dobře věděla že jestli uteče je po ní."Pronesl Kyle,byl mladší než já možná tak o dva roky.

Nejstarší tu byl ten kterýmu mám chuť vystřelit mozek,i když to je její otec.

„Souhlasím stím,utekla právě mě její otec kterému jsem za ní zaplatil odjel."Zavrčel Alexzander.

„Lee jaký máš názor ty ?."Otázal se mě nejstarší z mužů.

Všechny jsem si prohlídl a ušklebil se.

„Vrány k vránám si k sobě odjakživa sedají."Odvětil jsem.

„Jak to myslíš ?."Nadzvedl obočí Joseph.

„Tak jak jsem to řekl.chceš jí zabít,udělej to.Možná že ti za to dokonce poděkuje,chceš jí předci ukázat kdo je pánem.Když jí zabiješ není co řešit,ale když chceš aby trpěla najdi jí a ukaž jí pravý peklo.Je ještě mladá život má před sebou."Usmál jsem se.

„Takže mi radíš abych jí nezabil ?."Nadzvedl obočí tentokrát Alexzander.

„Tohle není rada,říkám ti to co bych udělal na tvém místě."

„Souhlasím sním,tento návrh se mi libí."Odvětil tedy s úsměvem na tváři Alexzander.

„Dobrá teď,souhlasíte ?."Otázal se nejstarší.

„Souhlasíme."ozvali se jednohlasně.

Postavil jsem se,a zamířil pryč z této místnosti.Bylo mi strašný horko,rozepl jsem si dva knoflíčky od košile.Sice jsem té holce možná zničil život,ale pořád lepší než by jí zabili.Mohl jsi vymyslet něco lepšího debile.

„Šlo ti to dobře."Zastavil mě Yugyeom.

„Pravě jsem té holce udělal peklo ze života."Zašeptal jsem nazpátek.

„To sice ano,ale musel si reagovat přisně."Mykl ramenami.

„Já mizim,leze mi to na nervy."Vyhrkl jsem a obešel ho.Vážně nestojím být tady.

Šel jsem dlouhou chodbou,nakonec sešel schody.Konečně jsem se mohl nadechnout čerstvého vzduchu.Nasedl jsem do auta a rozjel se.Šlápl jsem na plyn,nechtěl jsem se k tomuhle zpátky vracet.

Nejradši bych byl s Marcusem,tak strašně mi chybí.Chybí mi jeho nesrozumitelné žvástaní,a úsměv který má vždycky na té andělské tvářince.

Chtěl bych vidět jak reagoval na dárečky které jsem poslal po Hobimu.Zastavil jsem auto,a vytáhl mobil ze saka.

Vytočil jsem Esme,a čekal až mi to zvedne.

Po chvilce to zvedla.

„Ahoj,chtěl jsem se jenom ujistit jestli je všechno v pohodě."

Odvětil jsem.

„Neboj se,všechno je v pohodě.Malý měl včera večer teplotu ale nepanikař byli jsme sním u doktora je nachlazený."

„Měl velký teploty ?!."

Vyhrkl jsem.

„Docela ano,plakal a hodně pak se ale uklidnil,neměj strach teď už mu je dobře dívá se na pohádky a hraje si stim plyšákem co ji poslal."