Zavřela jsem za sebou dveře a zamrkala několikrát očima, opřela jsem se o dveře a dívala se před sebou na zeď. Myslela jsem pořád o něm, proč si nic ze včerejška nepamatuju, sakra bolí mě hlava. Probudila jsem se nejspíš u něho, ani chvíly jsem se tam nezdržela a hned odešla ještě spal, spal na gauči takže se nic hrozného stát nemohlo. Zavřela jsem na chvíly oči a povzdechla jsi. Dala jsem si praminek za ucho, a poupravila si sve šaty. Potichu jsem zamířila do pokoje přes obývak kde seděla mamka s tatou a debatovali o něčem. V pokoji jsem se i hned zamkla, a lehla si znovu na postel. Praskne mi hlava.
Co je dneska vůbec za den, ale ne..dnes se měl vybírat dort na svatbu. Bože, za co. Pitomá svatba, při pomyšlení na ni se mi chtělo plakat. Proč je v mojím životě všechno tak těžký zatraceně, přísahám že kdyby mamka odešla tak bych šla s ní. Bohužel tady ten problém je, i kdyby odejít chtěla to ji nikdy nedovolí, hlavně že se tahá s jinými. Musím si dát sprchu, zachvily pro mě určitě přijde mamka s tim aby jsme se sl, podívat na ty dorty.
Osprchovala jsem se tedy, dala se do pořádku a nakonec šla dolů za nimi.
„Proč když mám jednu, tu druhou ztratim." Zaslechla jsem zvýšený hlas mamky, mykla jsem ramenami a šla do obýváku.
„Tady si zlato, jak ses vyspala?." Usmála se mamka, a já ji tedy úsměv opětovala. Zarazil ne však otec, který seděl vedle ní a prohlížel si mě jako kdyby mě snad viděl poprvé.
„Ušlo to." Mykla jsem ramenami, a sedla si vedle nich.
„Zachvily by měli dorazit ty výběry dortu." Oznámila mi a já kývla na souhlas. Pořád jsem však cítila na sobě otcův pohled, co má zase za problém. Skontrolova jsem se a všechno bylo v pořádku, tak co se děje.
„Omluvte mě.." Odvetil hrubě, vstal znovu se na mě zadíval, zamračil se pak se otočil a nebylo ho.
„Děje se něco?." Otázala jsem se mamky.
I ta si mě doslova prohlížela jako kdybych byla nějaký duch, co bylo špatně. Pohladila mě po ličku, a pousmala se. Zadržovala slzy. Co se sakra děje.
„Ne zlato, nic se neděje." Stále mě hladila po vlasech, a prohlížela jsi mě. Následně mě objala, silně jako kdybych snad někam chtěla odejít.
„Mami vážně se nic neděje?." Otázala jsem se.
„Ne, všechno v pořádku." Usmála se a utřela si slzy.
„Nepůjdeme na zahradu, možná už došly." Snažila jsem se jí aspoň trochu potěšit. Nemusí se trápit s tim, že tu svatbu nechci.
„Máš pravdu, pojďme" Znovu mě pohladila po ličku.
Spolu jsme se tedy přesunuli na zahradu, kde nás opravdu čekala už koordinátorka se svatebnimi dorty.
„Dobrý den." Odvětila jsem a pousmala.
„Ahoj Emily, výběr dortu je někdy složitý. Proto jsem přinesla vic druhů, můžeš jich ochutnat víc a pak se rozhodneš." Usmála se paní která mi se svatbou teď pomáhá, kývla jsem na souhlas a ochutnal tedy první ovocný. Byl doopravdy dobrý, přešla jsem k jahodovemu a ten jsem ohodnotila až moc sladkým.
Dále jsem ochutnala čokoládový, pak citronový s ozdobou marcipánových růží, a další které jsem si název ani nezapamatovala. Cítila jsem na sobě pořád něčí pohled, mamka ochutnavala taky ta to nebude. Podívala jsem se do našeho stánku kde seděl otec nejspíš s jeho chlapama který pro něho děláj jak bych to nazvala kolegové?
Celou tu dobu mě pozoroval, jakmile si všiml že se na něho dívám otočil hlavu. Něco důležitě vysvětloval těm druhým, vypadal trochu naštvaně do ruk jim dával nějaký dokumenty. Na čemž jenom všechny tři chlapy kývali hlavou, nazývali ho panem a přitom spolu byli jako kamarádi. Říkával mu tak i jeho nejlepší přítel, každý z něho měl respekt. Možná je schopný doopravdy něčeho, co si ani já představit neumím. Mě nikdy takovou stránku neukázal, možná na mě někdy zvýšil hlas ale dělal to proto protože se o mě bál.
Tady měl z něho každý respekt, a každý zná jeho jméno. Možná si to tak udělal v mládí, co ja vim no na jednu stranu jsem na něho byla pyšná. Nebyla jsem pyšná na to co dělá, s čím si zahrává, nebo kdo vlastně je zač, byl to prostě můj táta který toho dosáhl hodně. I když někdy dělá nesprávné věci, přesto bych si někdy přála mít obyčejného otce který nemá ruce ve špinavých obchodech.
„Ten ovocný byl nejlepší myslím." Odvětila mamka s úsměvem, a já kývla na souhlas. Pravdou bylo že mi to bylo jedno.
***
„Trápí tě to co?." Pousmala se Diana.
„Ne..je to takhle lepší." Myknul jsem ramenama, a pousmal se také.
„Myslíš tím přesněji?." Nazvedla obočí.
„Kdyby zůstala...bylo by těžší se loučit." Zamumlal jsem.
„To máš asi pravdu, mimochodem vím že je to asi brzo ale našla jsem si tu koordinátorku." Odvětila.
„Tak to je skvělý, zařídí všechno za tebe Dohodla jsem nám už datum, jestli budeš souhlasit."
„Jo, souhlasím nemusíš se ptát. Kde vůbec? ." Nadzvedl jsem obočí.
„No..vše je zaplněný, takže budou v Hotelu Plaza dvě svatby." Ušklebila se.
Jen jsem kývl na souhlas, nebyl jsem z toho nadšený a jak vidím ona moc taky ne. Jen..ji pomužu a ona tak trochu mě. Mrzelo mě že odešla aniž by něco řekla, vždyť...ona se vdává za jinýho. Za toho krerena, kterýho bych nejradši zabil. On mi ji bere, a já s tim nemůžu nic dělat. Pravda mě opravdu zatraceně že štvala, možná ja..budu v pohodě.. ale co malý nedokázal jsem mu znovu přinést mámu. Sakra co to dělám, vážně jsem se vzdal?! Zatraceně ne, přišel jsem sem proto abych ji dostal zpátky k nám. I kdyby mě to stalo cokoliv.
Já vždycky vyhraju.
Po docela dlouhé době, nová část. Doufám že se bude líbit a omlouvám se.
ČTEŠ
D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk
FanfictionJe to jenom nebezpečná hra, každý krok každé slovo je pouhá lež~ D.A.N.G.E.R.O.U.S.-IN LOVE GAME [druhá série]