D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

16-díl

„Ty jsi nějaká divná,od té doby co jsi přišla domů."Rýpal do mě Luke.

„To není pravda."Zamumlala jsem.

„Tak se na sebe podívej,pořád se usmíváš vůbec proč ti to trvalo tak dlouho ?."Znovu se mi začal smát.

Stímhle snad nikdy nepřestane,pořád si mě musí dobírat.

„Cestou jsem potkala kamarádku,a usmívat se předci mohu."Mykla jsem ramenami.

„No jo,kde máš vůbec snoubence ?."Nevinně se usmál.

„Odjel si něco vyřídit."Povzdechla jsem si.Co to vůbec dělám,jsem předci zasnoubená sním tak proč si začínám s jiným.Tohle není dobrý nápad,když já si nemohu pomoct.Jacksona nemiluji,je to jen dohoda.Stejně dělám chybu.

„Nechceš jít semnou ven ?."Otázal se.

„Né,diky raději né."Vyhrkla jsem,nemusím být u toho jak blbne cizí holky a jednu znich si stejně přinese do pokoje jako vždycky.

„Jak chceš."Zasmál se,prohrábl mi vlasy na čemž jsem ho propálila pohledem.Nesnášim když to dělá.

odešel z mého pokoje,vytáhla jsem si ze šuplíku sešit s kresbou a dívala se na ní.Musela jsem se pořád usmívat,při představě jak se dotkly jeho rty těch mojích.Byl to tak...krásný pocit.

Zavřela jsem oči,a prstem si přejela po rtech.Bože...asi jsem se zbláznila.Co to jenom dělám.

Vstala jsem z postele,a šla do kuchyně kde byla jako vždycky Nanu.Přešla jsem kní a objala jí.Položila jsem si hlavu na její rameno a povzdechla jsi.

„Stalo se něco zlato ?."Hladila mě ve vlasech.

„Mám smíšené pocity...nevím co mám cítit."Přiznala jsem.Vím,že jí mohu věřit.

„A o jaké pocity se přesně jedná ?."

„To pravě že nevím."Odvětila jsem.

„Udělám ti kakao běž prozatím do knihovny,příjdu tam za tebou a řekneš mi všechno v klidu."Usmála se,byla jsem jí vděčná.Pravě proto jdu vždycky jen za ní.

Vyšla jsem z kuchyně,a mířila si to do knihovny.Otevřela jsem dveře,a hned na to je zavřela.Miluju to tu.

Přešla jsem k oknu které se tu nacházelo,a dívala se skrz sklo na nebe.Řekl mi že mě miluje,řekl že jsem nepatřím a nikdy jsem nepatřila,řekl že mi to prozatím musí stačit.Proč jsem se mu tedy rozhodla věřit.Vždyť...tohle je tak hloupé uvažovaní.Proč mé srdce rozhodlo takhle.

Měla jsem tolik otázek,na které jsem si neuměla odpovědět.

Jedno jsem však věděla a to je to že k němu citím něco víc než přátelství a taky to že z toho nic dobrého nebude.

Posadila jsem se do křesla,po chvilce přišla Nanu.Podala mi do ruky hrníček s kakaem,a já ho z radostí příjmula.Sedla jsi na proti mě.

„Tak co se děje ?."Usmála se.

Napila jsem se,a usmála se.

„Na první pohled se zdá chladný a bezcitný."

„Možná že je tak trochu chladný,možná že se nemýlím a možná taky ano."

„Jeho povaha je složitá...neumí se pořádně vyjadřovat,je tak trochu tichý typ.Ale jeho oči mluví za vše,stačí pouhý pohled a ty víš co má na jazyku."