D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

29-díl

Dívajíc se do velkého zrcadla před sebou jsem si našeptávala slova na které jsem si neuměla odpovědět. Kdo jsem, jsem Tiffany. Můj život se změnil ze dne na den, kdyby se nestala nehoda byla by teď má sestra semnou?. Proč si na ní nevzpomínám, kdo je ten muž koho si beru za manžela. Dívala jsem se na svůh vzhled, červená rtěnka na mých rtech, zvýrazněné oči, upravený drdol s malými diamantami ve vlasech, bílé krajkované šaty, dlouhý bílý závoj. Říká se že je to den kdy je nevěsta nejšťastnější, necitím se tak.

Cítím úzkost, strach, jsem zmatená. Se slzami v očích si prohlédnu bílé dveře které mě mají přinést do jiného života, a moje srdce i mysl touží aby pravě tyhle dveře otevřel jen jeden člověk. Znovu svůj pohled přesunu do zrcadla, a zahlédnu na své tváři stékající slzu. Otevřít tyhle dveře znamená vstoupit do života který jsem si nevybrala, usmívat se nuceně na lidi které ani neznám a hrát si na šťastnou nevěstu.

Nebyla jsem šťastná, jediné chvíle které mě uděli šťastnou byli s ním. Jeho slova mě dokázali uklidnit dát pocit bezpečí. Láska je jako oheň, pokud na něj nepřikládáme vyhasne. S ním je všechno mnohem lehčí, být vedle něho je jediné co si přeju. Avšak na to je pozdě.

,,Jsi připravená?." Ozval se hlas mé matky, a já sklopila svůj zrak. Nejsem připravená, jak bych mohla.

,,Zlato vše bude v pořádku." Pohladila mě po ramenu a pousmála se. Podívala jsem se jí do očí, když mi do ruky dala malý papírek.

,,Bude to v pořádku." Tentokrát mě pohladila po líčku a utřela mou slzu, na čemž i za sebou zavřela dveře.

Prohlížela jsem si malý papírek v ruce a měla strach přečíst co se v něm psalo. Mé ruce se klepali, slova které se v něm psali mi naháněli husí kůži. Pravdou můžeš zahlednout jen v jeho očích, tato slova se mi v hlavě neustále promítala.

,,Můžeme." Hlas mého otce mě donutil papírem zmuchlat a opustit ho ja zem. Znovu a naposledy jsem se podívala do zrcadla, a se sklopenou hlavou přešla ke dveřím s otcem. I hned mě do uší praštil svatební pochod, prohlédla jsem si všechny ty lidi a před sebou uviděla člověka který se při oltáří usmíval, dávajíc se do kroku k oltáři a se slzami a sklopenou hlavou.

,,Zklamala jsi mě lásko."

Slova které se mi odehrávali v hlavě mě přinutila podívat se před sebe.

Dívala jsem se na muže který mi byl cizí, a pocítila znamý pocit. Strach.

,,Nenechám tě nikdy odejít, budeš semnou až do konce."

Moje hlava byla jako v jednom ohni, po každém kroku blížíc se blíž k oltáři. Další krok.

,,Jsem tvůj stín kamkoliv půjdeš ty půjdu i já."

Z očí mi padali slzy a já se porozhlídla po celém kosteli.

,,Ty jsi jenom moje."

Dost..dost..

,,Nevzdávej to semnou, ty nesmíš.."

Vzlykajíc jsem zavřela oči a znovu je rychle otevřela.

,,Tiffany.."

Silný hukot v mé hlavě mě donutil zavřít oči znovu. Každým krokem jsem se cítila hůř a hůř.

,,Udělal jsem to pro svoje ditě.."

V tu chvíly se mi zastavilo srdce.

,,Udělal jsem to pro svoje dítě.."

Zastavujíc se uprostřed toho všeho jsem se porozhlédla po celém kostele. A následně se pustila otcovo ruky. Moje srdce bilo jako o závod, mé slzy nepřestali stékat. Proboha..všechno v tuto chvíly utichlo. A já se podívala na zmatený výraz člověka který mi vzal všechno. Mé srdce bylo zlomené na několik kousku. Závoj který jsem měla na sobe jsem strhla a odhodila na zem utíkajíc ke vchodu když se v tom otevřeli ty velké dveře které mě donutily se zastavit.

,,Tiffany.."

Dívajíc se mu do očí jsem vzlykla.

,,Pro tebe bych klidně zemřela, ale nikdy se tě nevzdala