D.A.N.G.E.R.O.U.S.- IN LOVE GAME | j.jk

22-díl

„Zlato, ještě dnes se půjdeme podívat na šaty." Usmála se mamka. Kývla jsem na souhlas. Čím dřív tím lepší.

„Jsem rád že jste se konečně dohodli na datumu." Odvětil otec. Jasně, vždyť ti šlo jenom o to.

„To já taky." Falešně jsem se usmála.

Uběhl asi týden a já se pořád cítila unaveně. Oči mě boleli s nedostatku spánku. Každý večer jsem jenom probrečela, tak strašně to bolelo. Volal mi několikrát ale já nezvedala. Uvědomila jsem si že jsem do něho neskutečně zamilovala. A proto to tak moc bolelo. Celé zásnuby probíhali tak strašně rychle. Byla jsem z toho na nervy, pořád jsem někam chodila buď s Jacksonem nebo mamkou. Mamka už dokonce organizovala svadbu.

Byla jsem dnes fakt podrážděná, každý mě z něčím otravoval. Mamka se mě neustále vyptávala na kraviny, jako je barva výzdoby a jaké květiny a další kraviny které mě nezajímají.

Chápu že z toho mají radost, ale mě to pomalu a jistě zabijí. Pořád jsem měla v hlavě Jungkooka, snažila jsem se na něho zapomenou ale nejde to. Tak strašně mi chybí, a to mě tak strašně štve.

„Zlato můžeme jít, Jackson půjde s náma." Usmála se na mě matka. Prohrábla jsem si vlasy povzdechla jsi a následovala jí tedy do největšího a nejluxusnějšího společenského salónu pro svatební šaty.

Tiše jsem zaskučela když mi asistentka stáhla šaty. Měli obrovskou princeznovskou sukni, na hlavě jsem také měla stříbrnou korunku. Bylo to nádherné, avšak právě teď jsem si uvědomila že svadba je za dveřmi. Dívala jsem se na sebe do velkého zrcadla.

„Panebože, ty jsi nádherná." Odvětila mamka s usměvem na tváři.

„Jsou doopravdy perfektní, sedí vám." Usmála se také paní.

„Jsi překrásná." Usmíval se.

Usměv jsem jim opětovala, je mi jedno jaké šaty to budou. Celá svadba je jen jedna velká lež. Bohužel se s tím musím smířit.

***

„Takže to jen tak vzdáš?." Zvýšil hlas NamJoon a já se musel zamračit.

„Nevzdám, jen...myslel jsem že to bude lehké, není to ani trochu lehké všechno se teď ještě víc zkomplikovalo. A ona mi vůbec neveří." Dal jsem si hlavu do dlaní, a povzdechl jsi.

Neměl jsem vůbec tušení co budu dělat dál. Všechno se teď tak zkomplikovalo sakra. Nevzdám se, jen to bude těžké. Musim jí znovu přinutit mi věřit a vysvětlit jí to. Tak strašně bych jí chtěl říct celou pravdu jenže to nejde.

„Musíš to zkoušet dál." Poplácal mě po zádech. Jen jsem kývl na souhlas. Měl pravdu nesmím to vzdát. Ona si musí vzpomenout a já jí pomužu.

„Kde je vůbec Diana?." Otázal jsem se.

„Šla se projít." Odvětil. Kývl jsem na souhlas, všechno tohle divadílko mi lezlo na nervy. Chyběl mi Marcus, chyběla mi moje Tiffany. Chtěl bych už aby bylo po všem a já bych tak mohl být i u něho i u ní.

„Jdu se provětrat." Odvětil jsem.

Nastartoval jsem auto, a jel neznámo. Nevěděl jsem co dělat, trvá to už moc dlouho. Jak mohla zapomenout úplně na všechno. Jak se mohla tak strašně změnit.

Podíval jsem na zprávu když mi zavibroval mobil, a rovnou zaparkoval auto. Když mi Diana napsala že se chce setkat v kavárně ve městě. Vystoupil jsem z auta, a zamířil tedy do kavárny kde jsem nám rovnou objednal Latte.

„Ahoj, nečekal jsi tu dlouho?." Uslyšel jsem známý hlas, usmála se a sedla si.

„Ne, zrovna teď jsem taky došel."

Jako první čeho jsem si všiml byla modřina pod okem, a rozseklý ret.

„Co se sakra stalo?." Vyhrkl jsem.

„Nechci o tom mluvit." Mykla ramenami.

„Mluv!."

„Prosim, nechci o tom mluvit." Povzdechla jsi.

„Udělal ti to ten hajzl?!." Zavrčel jsem.

„Ano...teda jeho lidi, přišel na to že se stýkáš s jeho dcerou, no a dal mi to za vinu, protože ti nejspíš nejsem po ruce." Promnula si oči, a já se musel zamračit. Ten kreten jeden.

„Prosím nechci aby ses do toho nějak pletl." Dodala.

„Vždyť tě zmlátil, a já se do toho nemám pléct?!." Zamračil jsem se.

„Uděláš to akorát horší, nedá si pokoj do té doby než..než prostě budu zadáná officialně." Prohrábla si vlasy.

„Mimochodem věděl jsi že Emi- teda Tiffany se vdáva?."

Vykulil jsem oči, když to dořekla.

„O čem to mluvíš?." Vykoktal jsem.

„Celou tu dobu byla zasnoubená s Jacksonem..a teď když se nestýkate.." Mykla ramenami.

Zalápal jsem po dechu, to není možný. Určitě s tím nesouhlasila, nesmí. K tomu kurva nesmí dojít. Prohrábl jsem si ofinu a skousl si spodní ret. Ona je moje..jenom moje. Nic takového nedovolim, nikdy v životě. Ona patří jen mě..jenom mě.

„Bojim se." Šeptla Diana, a já se na ní nechápavě podíval.

„Nedá mi nikdy pokoj." Rozplakala se, a já v tuhle chvíly nevěděl jak jí pomoct.

„Řekla jsi že když uvidí na vlastní oči že patříš někomu jinému, dá si pokoj." Odvětil jsem.

Jen kývla na souhlas.

„Něco vymyslim." Povzdechl jsem si a utřel jí slzy.

„Neplač, usměv ti sluší víc."

„Děkuju ti." Konečně se usmála.

Procházeli jsme se po městě, a povídali si. Zastavila se a dívala se směrem za mě. Usmál jsem se a otočil. Přesně v tu chvíly se mi zastavilo srdce, přes skleněnou výlohu se svatebníma šatama, jsem zahlédl až moc známou tvář. Zatnul jsem pěst, oči se mi začali lesknout.

Usmívala se...ona se usmívala. Zavřel jsem oči když se u ní objevil i ten parchant kterýho bych nejradši teď zabil. Právě teď jsem si uvědomil danou věc, moje Tiffany je pryč. Navždycky pryč. Otevřel jsem oči a znovu si jí prohlédl, otočila hlavu na stranu, a dívala se mi do očí. Byla pryč...moje Tiffany už není. Opustila mě, odešla a nechala mě samotného.

„Vezmu si tě." Odvětil jsem otočil se na Dianu.