Story Wendy Darling /CZ

*3.CHAPTER*

Ráno jsem se vzbudila, když jsem se porozhlédla, tak jsem si všimla, že jsem přikryta dekou. Na sto procent jsem si jista, že večer tu deku nebyla. Přitulila jsem se víc k dece.
Mám hodně otázek, na který mi nikdo neodpoví. A nebo jo? Tak dobře potřebuji si ještě jednou, srovnat moje myšlenky. Jsem na ostrově, o kterým jsem psala slohovou práci. Potom mě jsem dostala mořská panna. A největší padouch Petr Pan, a v jeho družině je asi můj bratr. Jak mám zachránit Jeremyho, když nevím, jak vypadá a ani jestli bude se mnou chtít jít. To mi záchranu bratra docela ztěžuje. Musím se nějak dostat z té klece. Porozhlédla jsem se po okolím, tam jsem našla docela ostrý kámen. Vzala jsem si ho do ruky a jak o život začala do té klece mlátit. Ani po pěti minutách jsem tu klec nerozbila. To je snad očarovaná kouzlem? ,,Kruci." Zanadávala jsem si. To je na nic. ,,Takhle ji nezničíš." Pověděl Petr Pan. Leknutím jsem naskočila až jsem se praštila do hlavy. ,,To bolí." Sykla jsem bolestí. ,,Dobry?" Jen jsem kývla. ,,Něco mě napadlo." ,,A co?" ,,Uděláme takovou dohodu, já ti dám otázku. Ty na ni odpovíš a pak se zeptáš ty. Bereš?" ,,Dobře. Jenže se mi v té kleci ne moc dobře mluví." On mávnul rukou, a klec se rozpadla. Zvedla jsem ze země. On se taky zvedl, a šel pryč. Já jsem šla za ním. Vůbec nevím kam jdeme. Už jsme za táborem. ,,Kam mě to vedeš." ,,To ti neřeknu." Pořád jsme šli. Už se začínám bát kam jdeme, aby mě nechtěl zabít? Na konec jsme se zastavili na pláži, když jsem se porozhlédla, tak jsem si všimla ostrova ve tvaru lebky. ,,Nemáš hlad?" Podívala jsem se dolů, kde byli lívance. ,,A není to otrávené?" ,,No jasně chci tě otrávit. To kdybych tě chtěl zabít vybral bych si jiný způsob." No to zase má pravdu. Poté dobré snídani. ,,Tak jo jak si se jsem dostala?" ,,Dostala mě jsem mořská panna." A to je pravda. ,,Teď já, co je tenhle ostrov?" ,,To je ostrov mrtvých." Co? No to je název. ,,Tak mi řekni něco o sobě?" Dělá si srandu. ,,Celým jménem jsem Wendy Anna Darling, mé šestnácté narozeniny mám za dva dny." ,,Uspořádáme oslavu, nebude jenom jeden oslavenec, ale rovnou dva? ,,Vážně? Kdo je slaví ještě?" Zeptala jsem se hloupě, jak kdybych to nevěděla. ,,Jeremy." ,,A žije tady ještě někdo, kromě vás?" ,,Jo, ještě Zvonilka a zvířata." Po nějaké době povídání. Jsme se zvedli z místa a šli zpátky do tábora. Najednou mi Petr zakryl oči. ,,Co to děláš?" ,,Nech se překvapit." Co to bude? Šel se mnou kousek, poté odkryl dlaně z mých očí, když jsem před sebou spatřila překrásnou chatku ze dřeva. ,,Když tady budeš žít, tak aby si měla kde." Nevím proč, ale objala jsem ho. Asi to nečekal. ,,Děkuji." On se na mě usmál. Svým krásným úsměvem.