Story Wendy Darling /CZ

*18.CHAPTER*

*Peter Pan*

Tak a můj plán vyšel. Teď stačí, abych přenesl sebe a Wendy s její taškou. Došel jsem pro tašku do jejího pokoje, který neměla špatně zařízení. Tašku jsem popadl a s Wendy jsem se přemístil. Tu její tašku jsem někam hodil. A Wendy jsem položil na postel a přikryl ji.

*Wendy*

Otevřela jsem oči, od kdy mám v pokoji losí hlavu? Počkat. Sedla jsem si do tureckého sedu, kde to jsem? Že bych byla na chatě s rodiči? Ne to je blbost. Ani jeden z nich nemá rád mrtvá zvířata. Vstala jsem z postele. Nohy jsem položila na studenou zem ihned jsem dostala šok. Pomalu, aby mě nikdo neslyšel  jsem došla do obýváku spojenou s kuchyní, kde nikdo nebyl to bych mohla využít. Rychle jsem běžela ke dveřím zatáhla jsem za kliku a ono, bylo překvapeně zavřeno. Asi by bylo otevřeno nebo by ti tady nechali klíč. Že jo? Říkalo mi moje svědomí. ,,Ven se nedostaneš." Kdo to řekl? ,,Kdo jsi? Ukaž se." ,,To nepoznáváš můj hlas, to si mě už nepamatuješ?"  Řekl tajemný hlas ze stínu, počkat tenhle hlas znám moc dobře. Ale to není možný? Nebo jo? ,,Petře kde jsi? Na tebe se nedá, zapomenout." A ze stínu vystoupil. ,,Jsi říkáš, proč jsi tady." ,,Jo." On mi čte myšlenky. ,,Jsi tady, protože tě potřebuju na něco. Tví rodiče mají něco co chci, a unesl jsem tě kvůli té  dané věci. Mají na to týden." ,,A nechceš mě zabít?" ,,Ne, proč bych to dělal?" ,,Kvůli tomu, kdyby ti moje rodiče nedali tu věc. Tak aby si mě nezabil." ,,Ne, když to do týdne nedají. Tak tě tady budu držet do té doby než tu věc dostanu."  ,,Aha." ,,Proč nejsi, naštvaná?" ,,Nevím proč bych byla? Už jsem si zvykla." Udělal na mě nechápavý pohled. ,,Jak to myslíš?" ,,Ale nějak." ,,Nemáš hlad?" Ozval se můj žaludek. ,,Jo docela." Po patnácti minutách přišel i s jídlem. Špatně to nevonělo. Sedla jsem si ke stolu, kde položil lasagne. Ty mám ráda. ,,Od kdy umíš vařit lasagne?" ,,Hodně věcí umím, co ty nevíš." Ještě jsme si řekli dobrou chuť. Jinak jsme tichosti jedli. ,,Ty lasagne byli výborné." ,,Děkuju." ,,Nemáš zač." Talíře vzal a šel je umýt. Já jsem si mezitím sedla na gauč a dívala se na oheň. Vedle mě si sedl Petr. ,,Co budeme dělat?" ,,Já nevím." Porozhlédla jsem se po místnosti. ,,Funguje ta televize?" ,,Nevím. Můžeme to zkusit. " Vstal a přešel k televizi kterou zapnul. Funguje.

*V 22:00 hodin večer*

Jsem už v pyžamu a teď si s Petrem zapneme nějaký film. Petr se umí chovat normálně někdy. Ne, když má svou démonickou náladu. Takhle jsem ji pojmenovala já. V životě jsem se takhle nezasmála, jako teď. Potom jsem si jenom lehla do té postele, kde jsem se probudila a s dobrými myšlenkami usnula.