Mladá Wendy žije s rodinou, do které nepatří. Jednoho dne se pohádala se svou matkou více než normálně a Wendy utekla na svoje místo, kde pozorovala moře a poslouchala tiché šumění vody, když se jí z vody vynoří mořská panna. Mořská panna jí přesvěd...
Ráno jsem se vzbudila. Protáhla jsem se a porozhlédla. ,,Dobré ráno Wendy." ,,Tobě taky. Jak dlouho si vzhůru?" ,,Jsem se vzbudil před východem slunce. " ,,Já tě nechápu, tak brzy vstávat?" ,,Já jsem nespal skoro celou noc." On není normální. ,,Jak ty můžeš být moje dvojče." ,,Co tím chceš, říct?" ,,Ale nic." A pousmála jsem se. ,,Jak chceš." Začal mě lechtat. ,,Pro-s-s-ím přesť-a-ň." ,,Až se mi omluvíš." ,,Nee-e." Řekla jsem mezi smíchem. ,,Fakt ne?" ,,J-o, vzdáv-á-m s-e." Konečně mě přestal lechtat. A podíval se na mě výrazem 'vysvětli mi to'. ,,Já jsem to myslela, tak že ty jsi ranní ptáče. A já medvěd co nechce vstávat."
*Peter Pan*
Stále jsem myslel na to, jak se včera Wendy chovala. Byla úplně jiná. Já jí to nemám ani za zlé. Byl jsem k ní hnusný, bral jsem ji jako samozřejmost. A to se mi vymstilo. Nevím proč ale, chtěl jsem ji ještě jednou spatřit. Dalo mi to práci. Našel jsem je. Schoval jsem za spadlý strom. A to co jsem tam spatřil, mě ranilo. Viděl jsem Jeremyho, jak lechtá Wendy a ta s toho nemůže ani dýchat. I když jsou sourozenci, tak na něj žárlím, že bych se do ní fakt zamiloval? Aha dokud jí neztratíš, tak teprve si uvědomíš, že ji miluješ. A tohle se stalo tobě. Říkalo mi moje svědomí. Smutný jsem se vrátil do tábora. Tak jo měl bych, připravit Henryho na dnešek.
*Wendy*
,,Tak jo Wendy, pověz nám co vše víš. O tom dnešku." ,,Jo. Vím jedině to že když bude Pan, žít tak Henry umře. Pan chce jeho srdci, ne kvůli tomu aby zachránil ostrov, ale sebe, protože slábne, ale jediný, co mi nedává smysl proč o úplňku? Když to mohl udělat, už dřív." ,,To jo máš pravdu, musíme to zjistit." Řekla Emma.
*Večer-23:30*
Už jsme skoro u toho ostrova mrtvých. Už vím proč se tak jmenuje, protože všude okolo jsou ostatky zvířat a lidi. Fuj to je nechutný. Šli jsme do kopce asi tak dvacet minut. Konečně jsme byli tady.
Chceme jít dovnitř, ale nejde to. ,,To je ono. Nemůžeme jít dovnitř kvůli tomu, že máme stín. Kdyby úplněk se schoval za mraky. Tak bychom mohli dovnitř." ,,Já můžu." Otočila jsem se za Rampelníkem. ,,Zvládneš to?" ,,Jo. Co si myslíte?" Řekl drsně. A zmizel.
Čas běžel a najednou byla půlnoc, jako by se semnou něco děje. Viděla jsem rozmazaně.
*Pohled vypravěče*
Jako by bylo něco s Wendy. Spadla na zem. I kilometr daleko jste museli slyšet křupaní její kostí. Všichni na ní vyděšeně dívali. A říkali si co to je? A hlavně s ní? Na konec se místo Wendy, objevil krásný vlk. Neměl obyčejnou srst. Byla zbarvena jako černý uhel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oči žluté a pronikavé. Ten vlk, vzhlédl na Jeremyho, který se třásl. Jak se bojí. Já se mu ani nedivím. Celou dobu si Jeremy myslel, že ho vlk/Wendy vidí jak lovnou zvěř. Jenže to byl opak. Jako by něco zaslechla a běžela do hlubokého a hlavně temného lesa. Jsi asi říkáte, jak ji Jeremy může sledovat, když ona je vlk a on člověk. To je jednoduchý proměnil se taky ve vlka. Jenže on tohle nebude dělat poprvé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeremy věděl, že je vlk. Celou dobu běžel za ní, na konec doběhli na louku, kde spolu začali výt na měsíc. Ten divný pocit co v sobě měla. Byla volná, nikdo ji nedržel. Byla sama sebou.
*Peter Pan*
Byl jsem i s Henrym, na ostrově. A jenom čekal na správnou chvíli. Najednou dovnitř přišel Rampelník, ten mi fakt chyběl. ,,Vrať mi Henryho!" Zakřičel na mě. ,,Ne." Na konec jsme se tam dohadovali, než jsem ho poslal do té krabičky. Ani nevím co to bylo, ale svůj účel to splnilo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už jsme to skoro dokončili, kdyby zase někdo nevtrhl dovnitř. To byli ty ostatní. ,,Henry." Začali se ptát.
Po deseti minutovém rozhovoru. Henry chytl své srdce a vrazil ho do mého hrudního koše. On upadl na zem. A já v sobě konečně cítil tu moc. Kolem mě se udělala zelená mlha. Podíval jsem se na oblohu a vzlétl pryč.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Odletěl jsem ke stromů, kde jsem tehdy dal facku Wendy. Tohle si vyčítám. Kouzlem jsem přesunul ty tři ženský .,,Víte co je dobry, že ten strom jen tak nepovolí." Zasmál jsem zlověstně. Náhle z lesa se přihnal vlk. Ne obyčejný, měl krásnou černou srst jak havraní pera. Vlk se na mě otočil, začal vrčet a cenit na mě zuby, když po chvíli se objevil další vlk, tentokrát normálně zbarvený. Ten vlk se proměnil v Jeremyho. ,,Jak si to udělal? A co se tady děje?" ,,Počkej." A přes toho vlka hodil červený plášť. Po chvilce z toho pláště vylezla Wendy. ,,Co se stalo? A proč mě bolí celé tělo?"
