Story Wendy Darling /CZ

2_4

*ráno*

Ráno jsem se probudila na bolest hlavy. Chtěla jsem se zvednout, jenže mi v tom zabránila něčí ruka. Co tady dělá nahý Marcus? A ještě horší proč jsem nahá já? Že bychom spolu spali? Vůbec si nic ze včerejška nic nepamatuju. Opatrně jsem vylezla z postele, abych Marcuse neprobudila. Na sebe jsem si vzala spodní prádlo a Marcusovo tričko, které mi bylo do půlky stehen.

Odešla jsem do kuchyně, kde jsem si do skleničky napustila vodu a našla prášek. Prášek jsem zapila. Mohla bych udělat snídani. Na konec jsem udělala lívance. Po chvíli jsem zezadu ucítila Marcusovi ruce. ,,Co tady krásně voní?" ,,To jsou lívance." Vzala jsem talíře a položila je na stůl. Řekli jsme si jenom dobrou chuť a pustili se do jídla, když jsme dojedli, tak jsem talíře dala do myčky. ,,Už musím puso." ,,Proč tak brzo?" A chtěla jsem ho objat, když uhnul, to udělal naschvál? ,,Musím ještě s něčím pomoc otci." ,,Tak ho pozdravuj." Stáli jsme u dveří a chtěla jsem ho políbit. Jenže mi zavřel před nosem. Maximálně komu jsem dala pusu byli dveře.

*odpoledne*

Byla jsem v kuchyni a myla po sobě nádobí z oběda. Když mě někdo náhle nikdo praštil do hlavy. Ihned jsem omdlela. Jediný co jsem zaslechla byl talíř, který spadl a roztříštil se na kousky. Potom jen černo, černá tma.

Pomalu jsem otevřela oči, abych zjistila co se stalo. Jenže jsem byla úplně nikde jinde. Vypadala to, jak nějaká laboratoř. Seděla jsem na židli, připoutaná na rukou a nohách. Začala jsem panikařit. ,,Haló, je tady někdo?" Žádná odezva. Tak jsem znova začala. ,,Pomoc, je tady někdo?" Naplno jsem se rozbrečela, když někdo vyšel ze stínu. Byl to muž, nešlo mu vidět do obličeje. Došel až ke mně. ,,Kdo jste?" ,,Jsem tvoje noční můra." A zlověstně se usmál. ,,Milá Wendy, jak můžeš žít jako stvůra?" ,,Já nejsem stvůra!" Vyštěkla jsem na něj. ,,Ale jsi!" Šel kousek vedle, kde stál stůl na kolečkách, kde z něj vzal skalpel, zase ke mně přešel. ,,Máš tak krásnou tvář, to bude škoda zničit ti jí." A skalpelem mi přejel po tváři. Cítila jsem jak mi pár kapek krve steklo po tváři. Podíval se na mé ruce, nejdřív skalpelem do pravé ruky potom do levé. Ihned jsem sykla bolestí. ,,Tak a pro dnešek končíme. Teď aspoň víš co tě bude zítra čekat." A odešel. Zase jsem se rozbrečela, po chvíli jsem vyčerpáním usnula.