Mladá Wendy žije s rodinou, do které nepatří. Jednoho dne se pohádala se svou matkou více než normálně a Wendy utekla na svoje místo, kde pozorovala moře a poslouchala tiché šumění vody, když se jí z vody vynoří mořská panna. Mořská panna jí přesvěd...
Krabici jsem otevřela. A na mě tam vykoukla.... Složka. Pomalu jsem ji uchopila a po chvíli otevřela. Začala jsem číst, nejvíc mě zarazil stav člověka. Normální člověk může, tak jako já, může být buď živý nebo mrtvý. Nic mezitím. Já tam doslova mám napsáno 2x přežila smrt.
Jméno: Wendy Příjmení: Johnsnová(Darling) Datum narození: 6.8.2000 Věk: 18 Váha: 56kg Zdravotní stav: Zdravá, žádná nemoc Stav člověka: 2x Přežila smrt Odlišnost: Vlk Národnost: Britská Adoptivní rodiče: Mary Darling Alex Darling Sourozenci: John Darling Michael Darling Praví rodiče: Rudy Johnsnová Jeremy Johnson Sourozenci: Jeremy Johnson
Kdybych přežila svou druhou smrt, musela bych nejdřív být zase mrtvá. Můj zrak se zaměřil na zbytek v té krabice, když jsem zezdola slyšela hlasy. Už jsou tady. Krabici jsem zavřela bez té složky, a vrátila ji na místo. Ještě jsem vzala to tričko a tu složku položila na můj stůl. Budu dělat jako nic. Šla jsem po schodech dolů, kde byli rodiče. Objala jsem se s nimi. ,, Ahoj. " ,,Ahoj Wendy. " Krok jsem odstoupila. ,,Byla jsem Petrovi pro tričko, jenže jsem ho nemohla najít. " ,,Petr je v obýváku." ,,Jo. " Došla jsem do obýváku. ,,Promiň, že jsem tě tady takhle nechala, jenže jsem nemohla najít to tričko." A zvedla jsem hlavu, to jsem dělat neměla, protože jsem viděla jeho vypracovanou hruď.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začala jsem se červenat. Do ruky jsem mu podala tričko. ,,Díky." Vzal si ho a oblékl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Toho to se v životě nezbavím, já nevěděla, že je tak hezký. V klidu Wendy, když před tebou byl polonahý, to je normální. Uklidňovala jsem si své myšlenky. ,,Jdu do pokoje, něco udělat. " Jen kývl. Rychle jsem vyběhla schody, že jsem se divila, že jsem nespadla. Sedla jsem si na židli do rukou jsem si vzala tu složku. A znova si jí přečetla. Proč si na nic nemůžu vzpomenout. Na včerejší den. Jediný co si pamatuju, že jsem myla nádobí. Potom nic. Jako bych měla černou díru v hlavě, když jsem se na to zeptala Petra, tak začal být nervózní. Nechtěl vůbec o tom mluvit. On ví, co se stalo. Já to z něj dostanu. Nevím jak, ale najdu si způsob.
*oběd*
,,Wendy je oběd." Křikla na mě zezdola mamka. ,,Už jdu." Ten plán, jsem nevymyslela. Šla jsem po schodech dolů, když jsem do někoho narazila. ,,Promiň.. " A hlavu jsem nazvedla. ,,Jeremy. " A objala ho. ,,Ahoj sestřičko. " Začala jsem na něj sypat otázky. ,,V klidu, po obědě ti na otázky odpovím. " ,,Tak jo." A usmála se. ,,Kde je Lily? " ,,U sousedů. " Spolu jsme došli do kuchyně, kde byli rodiče a Petr. Sedla jsem si na židli. Jeremy se pozdravil s Petrem. Potom mamka nandala jídlo. Řekli jsme si jenom dobrou chuť a pustili se do jídla. U jídla jsme nemluvili. Po obědě jsem mamce pomohla s nádobím. ,,Wendy, co ty a? Marcus? " ,,Nic, rozešla jsem se s ním. " ,,Co? Kdy? Proč? " ,,Já ani nevím kdy, protože napadl Petra. " ,, A s Petrem by si chodit nechtěla? Je krásný, pracovitý a milý." To mi fakt tady dohazuje Petra. ,, Mami! Za prvé jsem se s někým rozešla, a za druhé ,Petr je můj kamarád." ,, Až se mi bude někdo líbit tak ti to řeknu." Radši jsem rychle zmizela do pokoje. Sedla jsem si na postel, a vzala si notebook. Hledala jsem si něco o Storybrooke, ale nic jsem nenašla. Vždy se mi ukázalo, že tohle město neexistuje. Asi za to může kletba, ale stejně.
*na večer*
Je kolem šesté hodiny, to bych mohla udělat večeři, protože rodiče odešli před dvěma hodinami a bratr hned po obědě. Tohle mi dělají naschvál. ,,Lily." Zavolala jsem na ní z kuchyně. Někdy kolem třetí hodiny, jsem si ji vzala od sousedů. I hned ke mě přiběhla a začala vrtět ocáskem. Pohladila jsem ji po hlavě. ,,Takže tady máme pomocníka." Zasmála jsem se.
Po večeři jsem umyla nádobí. ,,Co budeme dělat? " Zeptala jsem se Petra. Jemu se na obličeji objevil úšklebek. Tenhle pohled jsem ignorovala. ,,Budeme se dívat na film." ,,To je dobrý nápad. Jen se vykoupu. Tak zatím něco vyber " ,,Jo. " Rychle jsem se vysprchovala a oblékla. Teď lituji, jaký mám pyžamo, že já si musela vzít kraťasy a tílko. Jednou to vydržím. Z koupelny jsem šla do obýváku, sedla jsem si na gauč vedle Petra. ,,Co jsi vybral? " ,,Nějaký horor Zhasni nebo zemřeš." ,,Snad to není tolik děsivý. "
*v půlce filmu*
Měním názor, já dneska nebudu spát. ,,Co jsi to vybral? " ,,Horor." Začal se smát. ,,Ty se mi směješ." ,,Ne." Řekl mezi smíchem. ,,Ne vůbec." Řekla jsem ironicky. A otočila jsem se doprava. ,,Ty jsi naštvaná?" ,,Jo." Odpověděla jsem a zasmála se. Otočila jsem se na Petr, který měl nechápavý pohled.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ty jsi to hrála? " ,, No. " Teď jsem viděla pohled, který by jste nikdo nechtěl vidět. Právě bojuji o život, běhám po baráku a snažím se zdrhnout před Petrem. Najednou jsem ucítila na bocích něčí ruce, a ty mě zastavily. Jak pytel mouky si mě přehodil přes záda. ,,Dej mě dolů! " Mlátila jsem ho do zad. On se ani nehnul. ,,A co za to? " Vážně? ,,To si děláš ze mě srandu? " ,,Ne. " ,,Co chceš? " Zeptala jsem se poraženecky. ,,No.. " Odmlčel se. ,,Chci pusu." Čekala jsem cokoliv, ale ne pusu. ,,Dobře" Podíval se na mě překvapeně. Postavil mě na zem. Díval se na mě těma jeho krásnýma očima. Usmíval se jako sluníčko. Jeho úsměv ve mě vyvolával paniku, chvění a stydlivost. Nikdy jsem tenhle pocit necítila ani s Marcusem. Začali jsme se k sobě přibližovat. Jenže se odtáhl. ,,Wendy chtěl bych ti něco říct." Nechápala jsem o čem mluví. ,,Až teprve tvoje laskavost mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když ti z něj nemá kdo pomoc. S tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když moje láska je opětována. " Poslouchala jsem každé jeho slovo. Chtěla jsem mu něco říct, jenže jsem nemohla mluvit, jako bych měla v krku knedlík. Jen jsem tam stála a tupě zírala. Petr sklopil hlavu a otočil se zády ke mě. Dotkla jsem se jeho ramene. On ode mě odstoupil a přemístil se. Co se právě stalo? Před mým zrakem se objevila malá krabička. Vzala jsem ji do ruky. Co tam je? Otevřela jsem jí, byl tam přívěsek ve tvaru srdce. A nějaký vzkaz. Krabičku jsem položila a do ruky si vzala ten vzkaz. Rozdělala jsem vzkaz a začala číst.
Wendy jestli tohle čteš, tak jsem už pryč. Jestli si říkáš proč jsem odešel, je to kvůli mě. Konečně jsem zjistil jaký jsem monstrum, a že si tě nezasloužím. Jak jsem se k tobě choval, a ty si to vydržela. Všechny moje činy.
Četla jsem vzkaz a po tvářích mi tekly slzy, když jsem konečně dočítala vzkaz. Tak mě konec hodně překvapil.
Miluju tě Wendy Peter Pan
Sjela jsem po zdi, z těch pár kapek se stal hysterický pláč. Proč tohle udělal? Je to moje chyba. Kdybych mu hned odpověděla, tak by se tohle nestalo.
