Story Wendy Darling /CZ

2_1

*o rok později*

*Wendy*

Už je to rok, co jsem Petra neviděla. Prostě zmizel a už se neukázal. Od té doby se něco změnilo, našla jsem si kluka. Jmenuje se Marcus Johnson. Je o rok starší jak já. Ještě máme psa, rasu husky, nebyl nejlevnější, jenže rodiče mi ho koupili kvůli tomu, abych zapomněla na Petra. A taky se to podařilo. Po měsíci jsem na něj zapomněla.

*pohled vypravěče*

Jenže to Wendy nevěděla, že se Petr  zase vrátí. A bude chtít se jí omluvit. Odpustí mu? Kdyby mu odpustila? Zaplnila by se díra v srdci co má. I když má kluka tak ho nemá tolik ráda jako Petra. Ale nechce si to přiznat. A to se jí vymstí. Bude si muset vybrat mezi nimi? A hlavně koho si vybere?

*Wendy*

Sakra nestíhám mám dvě minuty, protože má přijet pro mě Marcus, a máme jít spolu na procházku s Lily. Najednou jsem ze zdola slyšela hlasy. To už je tady? Konečně jsem byla ze sebou spokojená. Šla jsem po schodech dolů do předsíně, kde byli rodiče a Marcus. Došla jsem k Marcusovi a políbila ho na rty, a on náš polibek prohloubil, když jsme se odtáhli, tak jsem si všimla že rodiče jsou už pryč. ,,Ahoj." ,,Ahoj srdíčko." Nad touhle přezdívkou jsem se začervenala. ,,Jsi strašně roztomilá, když se červenáš." A pohladil mě po tváři. ,,Můžeme jít?" Jen přikývl. ,,Lily." Zavolala jsem na svého psa. A z obýváku přiběhla celá natěšená Lily. ,,Jdeme ven." Dala jsem ji obojek a ještě připnula vodítko. ,,Můžeme?" Zeptal se. ,,Jo."

*v lese*

Auto jsme nechali na kraji lesa. Chytl moji ruku a s Lily jsme šli.

Po takové hodině, co tady chodíme. Jsem se rozhodla, že pustím Lily. Odepla jsem ji. Chvilku tam běhala, když náhle začala štěkat. ,,Lily neštěkej!" Okřikla jsem ji, ale furt musela štěkat. ,,Zlý pes!" A přiběhla jsem za ní. ,,Co tady máš?" Když jsem se podívala do keře, tak jediný co jsem tam viděla, byl kus něčeho třpytivého. Rychle jsem si to schovala do kapsy. ,,Co je tam?" Sakra, co mu řeknu. ,,Ale nic. Jenom tady byl zajíc." Odpověděla jsem váhavě. ,,Tak to jo." Vrátila jsem se zpět, a Lily pro jistotu připnula na vodítko.

Asi deset minut jsme šli v tichosti. Ten kus třpytivého, co jsem našla mi připomíná kámen ze Země Nezemě, ale to je nemožné, aby byl tady Petr. Nebo jo? Co když ten kámen tady je přes rok. Na koho, ale Lily štěkala? ,,Co ti je?" ,,Nic." ,,Ale je, já to na tebe poznám." ,,Tak to asi nepoznáš, protože jsem o něčem přemýšlela." Vyštěkla jsem. ,,Nemusíš být na mě hned hnusná!" ,,Já a hnusná. Ty si myslíš že mi něco je. Jen jsem se zamyslela. Chápeš to v té mozkovně!" ,,Jo! Víš co tak si jdi domů pěšky!" ,,Fajn!" ,,Fajn!" Zopakoval po mě odpověď. Zařvala jsem po něj, než jsem se otočila na podpatku a šla směrem domů.

Co si o sobě myslí, to si myslí, že se mu budu vyzpovídat. Vedle mě se objevilo jeho auto. ,,Nastup si." To si myslí že mu to odpustím. ,,Ne!" ,,A proč?" ,,Nejdřív na mě řveš a potom, chceš abych s tebou jela? Přijde ti to normální." Nic neříkal. Radši jsem zrychlila svojí chůzi. Konečně odjel. Teď nemám na nikoho náladu.

*doma*

Když jsem došla do svého pokoje. Jsem si sedla na postel. A přemýšlela. Vedle mě si na postel lehla Lily, kterou jsem hladila po hlavě., ,Ty jsi jediná co mě v životě neopustí." Ťuk, ťuk. ,,Dále." Řekla jsem a otočila hlavou ke dveřím. Dovnitř vejde Jeremy. ,,Před chvíli mi volal Marcus. Prý si se naštvala a odešla." Aha, takže náš "milovaný" Marcus si stěžoval. ,,Aha." Uchechtla jsem se. ,,To by ti asi musel říct proč. Já ti to ráda povím. Lily jsem pustila v lese a ona začala štěkat na keř. Když jsem tam, přišla tak ten zajíc nebo co to bylo už pryč. On se mě začal vyptávat, a mě to začalo štvát tak jsem mu řekla co si myslím. A potom jsem odešla domů. Dál to znáš." ,,Tak tohle mi neřekl." A objal mě. ,,To se vyřeší." ,,Máš pravdu, a teď ho nebudeme řešit."

*večer*

Je tak jedenáct večer, a já jsem se rozhodla, že půjdu ven. Na sebe jsem si oblékla jen mikinu a mohla jsem vyrazit. Otevřela jsem balkón a přes žebřík jsem slezla dolů.

Teď si mohu vyčistit své myšlenky. Přeměnila jsem se ve vlka. A běžela hlouběji do lesa. Cítila jsem v sobě adrenalin a svoje vlčí já, co chce ven. Co by se stalo? Když jsem zaslechla něco z křoví. Pomalým krokem jsem došla ke keři, kde jsem začala vrčet nakonec z toho vylezl člověk, kterého bych tady nečekala...

KDO TO BUDE??