Story Wendy Darling /CZ

*14.CHAPTER*

,,Neboj. Tvoje tajemství bude u mě v bezpečí." ,,Tak jak bych začala. Přeskočíme nějakou dobu. Za prvé jsem vlk, a Jer (zkrácené Jeremy) je taky. Nakonec jsem se přeměnila na místě, kde byl on, a Regina, Emma a Sněhurka. Když jsem se proměnila tak moje vlasy se zbarvili do hnědé barvy. Potom jsem pomohla jim z toho shnilého stromu, kde jsem je požádala jestli bych s ním mohla na chvilku mluvit. Oni kývli a dali mi tři minuty. Nejdřív jsem se ho zeptala proč se tak chová on mi odpověděl kvůli mně. Na to jsem navázala, kdybych mu nebyla ukradená tak by mě nenazval děvkou a potom by mi nedal facku. On mi řekl, že jsem mu lhala s Jeremym, že je můj bratr. A Jeremy mě ještě zachránil před otravou, protože mi dal něco do čaje. Tohle jsem omylem řekla. A neřekla od koho to vím. Takže mi chytil zápěstí, až mi ho málem zlomil. Na konec jsem mu to řekla, když mě pustil. Tak jsem mu řekla něco co jsem v tu chvíli měla na srdci a pak jsem mu vlepila facku." Konečně jsem dopověděla. Henry, mě obejmul. ,,Wendy lituju tě." ,,Ne nemusíš." Potom jsem se odtáhla.

***

*Wendy*

Konečně jsme ve Storybrooke. Bylo to malé městečko, ale svým způsobem bylo krásné. Vyšla jsem z lodi. ,,Wendy pojď za mnou." ,,Jo." Šla jsem za Emmou, zastavili jsme se u nějaké paní. ,,Ahoj, Rudy." ,,Dobrý den." ,,Ahoj." ,,Rudy, chtěla bych představit Wendy Darling tvoji dceru." Cože? To je moje matka. ,,Wendy?" Podívala jsem se ji do očí, ona začala brečet. Hned mě vtáhla do objetí, kde jsem taky začala brečet. ,,Mami, jsem ráda, že jsem tě konečně našla." ,,Já taky zlatíčko." ,,Mami, taky bych ti chtěla představit Jeremyho." ,,Jeremyho? Mého syna?" Jen jsem kývla. Odtáhla jsem se. ,,Jeremy." On šel ke mně. ,,Jeremy, to je naše matka." Hned se taky obejmuli. ,,Konečně jsme celá rodina." Asi tak deset minut jsme stáli na stejném místě a jenom se objímali. ,,Tak půjdeme domů?" ,,Tak jo." Řekli jsme naráz i s ní jsme šli domů. Na konec jsme se zastavili u rodinného baráčku. ,,Tak tohle bude váš nový domov." Šli jsme dovnitř, kde nám ukázala každou místnost.

*V jedenáct hodin večer*

Hodiny běželi, jak splašený, a už je jedenáct hodin. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál. ,,Jsem doma zlato." ,,Ahoj, jak si se měl v práci?" ,,Dobře, kdo tohle je?" A pohlédl na nás. ,,To jsou, naše děti. Wendy a Jeremy." Ukázala na nás. Hned se k nám vrhl a uvěznil nás ve svém medvědím objetí. Poté jsme si všichni sedli na gauč, a povídali si o všem možném. Ještě jsme si jenom vykoupali. Rodiče nám připravili gauč. Jen jsem si lehla a hned usnula.