Mladá Wendy žije s rodinou, do které nepatří. Jednoho dne se pohádala se svou matkou více než normálně a Wendy utekla na svoje místo, kde pozorovala moře a poslouchala tiché šumění vody, když se jí z vody vynoří mořská panna. Mořská panna jí přesvěd...
Stála jsem na kopci, a dívala se na moře. ,,Co tady děláš?" Otočila jsem se za hlasem. A tam byl Petr. ,,Jen jsem se dívala na moře." A usmála se. On se na mě taky usmál ale ďábelsky. On se ke mně začal přibližovat, a já couvat. Už jsem byla na kraji, jen jeden krůček mě dělí od smrti. Najednou mě chytl pod krkem. ,,Petře! Co to děl.." Ani jsem to nedořekla, protože mě začal škrtit, když jsem naposledy pohlédla do jeho očí, byli rudé jak samotný ďábel. Všichni měli pravdu je to monstrum. Potom mě pustil a já padala.
▪Wendy▪
Když jsem probudila, měla jsem na tvářích slzy. To byl hnusný sen. To co se mi zdálo je pravda? Nebo ne? Vstala jsem z postele, když jsem se podívala do zrcadla. Tak jsem si všimla, že mám roztrhlou košili. Co se stalo? Začala jsem přemýšlet. Počkat, když mě přeci zabil ten voják. Jak to, že jsem živá? Mám tolik otázek, na kterých bych chtěla znát odpověď. Z jednoho šuplíku jsem vytáhla nůžky a trochu jsem si ustřihla košili. Nakonec jsem si ještě košili zastrčila pod sukni, aby to nevypadalo špatně. Vyšla jsem z chatky, a krátkou cestou jsem se dostala do tábora, kde všichni seděli kolem ohně a o něčem se bavili. Nevím proč, ale začala jsem poslouchat jejich rozhovor. Mluvili o nějakým pramenu, co oživuje lidi a potom jsem uslyšela svoje jméno. ,,O čem se tady bavíte?" Všichni se lekli a otočili se na mě. ,,Wendy, bože ty si nás vylekala." Odpověděl Jeremy. ,,O ničem." Odpověděl nikdo jiný. ,,Jak to, že jsem slyšela svoje jméno?" Najednou přišel Petr. ,,Co se tady děje," ,,Ale nic." To se to snaží ututlat? Jak chtějí, budu s nimi hrát stejnou hru. ,,Nic. Jen jsem se ptala kde jsi." ,,A proč," ,,Jen jsem se tě chtěla na něco zeptat." Jen kývl. A šel blíž k lesu, já jsem ho následovala. ,,Na co si se mě chtěla zeptat?" ,,Můžeš mi prosím, říct jak jsem to mohla přežít?" ,,Měla si menší řeznou ránu na břiše, kterou jsme ti zašili." ,,To bych asi měla jizvu potom?" Založila jsem si ruce na prsa. To už mlčel. ,,Tak co mi na to odpovíš?" ,,Měla by si vědět, že jsem ti zachránil život!" Byl rozzuřený. ,,Na tebe fakt nemám čas!" ,,Aha takže, jsem ti ukradená. A kvůli mě nemáš čas?" To se ke mně přiblížil tak blízko až mi dýchal do obličeje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kdybych chtěl tak by si dávno byla mrtvá! Měla by si být ráda, že jsem tě nenechal umřít!" Vyřval mi do obličeje a odešel. Dalších pět minut jsem stála na místě a koukala se tam, kde stál.
