Story Wendy Darling /CZ

*22.CHAPTER*

*Wendy*

Ráno jsem se probudila. Podívala jsem se na hodiny bylo půl deváté. To je dobry. Vstala jsem z postele a protáhla se. Odešla jsem z pokoje. On tady zase není. K snídani jsem si dala buchtu. Potom jsem se převlíkla se Co budu dělat? Zapnula jsem televizi, kde dávali nějaký film, který jsem po hodině vypnulla. Já se tady nudím. Hlavně, že on si jde do pryč. Tady je fakt zábava řekla jsem si ironicky. Já se na něj vykašlu. 

*Ve dvanáct hodin*

Je už dvanáct hodin a Petr nikde. K obědu jsem si udělala kuřecí plátek a k tomu brambory. Rychlý a hlavně lehký. Po obědě jsem si umyla po sobě talíř. Co budu zase dělat? Už to říkám asi po třetí. Mohla bych to tady trošku prohledat. To není špatný nápad. Začala jsem šmejdit, jediný co jsem našla byli fotky se mnou. Co? To mě špehoval. Náhle jsem zaslechla cinkání klíčů. Už je tady. Rychle jsem vrátila papíry, kde jsem je našla. A s knihou v ruce jsem si sedla na gauč a dělala, že si čtu.,, Ahoj Wendy." ,,Ahoj." Dělej, že nic se nestalo. Říkala jsem si .Přemýšlela jsem o všem co se stalo za tři dny. Nejdřív se spolu normálně bavíme potom se líbáme a teď se jako budeme hádat nebo co. ,,Haló? " A mával mi rukou před obličejem. ,,Co? " ,,Ptal jsem se, co si dělala, když jsem byl pryč." ,,Jenom jsem si četla a udělala oběd." ,, Tak to jo, jenže jsem obědval. " ,,Aha." To je jediný co jsem řekla. On si sedl vedle mě. Zvedla jsem se z gauče. A šla jsem utřít to nádobí. Co jsem myla včera. ,,Wendy?" Já neodpovídala. ,,Vnímáš?  To už stál vedle mě. Jenom jsem se na něj dívala a v ruce jsem držela talíř. ,,Jo vnímám. Ale nechce se mi s tebou mluvit. ",,Co? Jak si to můžeš dovolit. ",,A je to tady znova, uvědom si, že já nejsem tvoje! " A na slovo 'tvoje' jsem zdůraznila. ,,A jako co? Nezapomeň, že kvůli mě by jsi nepoznala své rodiče! ",, To je fakt důvod. A ty jsi vzpomeň co se mi kvůli tobě stalo.", ,Co?",, Tak proč sis myslel ,že jsem s Jeremym něco měla a místo toho aby si se mě zeptal, tak si věřil Felixovi." ,,To mi to budeš hodně dlouho vyčítat. ,,Já se s tebou bavit už nebudu! " Zakřičela jsem na něj. To už mu zase oči zčernaly. S tím talířem, co jsem držela v ruce, tak mi ho vzal z ruky a hodil s ním o zem. Potom odešel a ještě musel fláknout dveřmi, aby mi naznačil, že je naštvaný. Rozbrečela jsem se. Padla jsem na kolena, co já udělala? Rukama jsem uklízela ty střepy, když jsem se o jeden pořezala. Po dlani mi tekly pramínky krve. Odešla jsem do koupelny, kde jsem si to chtěla vydezinfikovat, než jsem spadla do bezvědomí. Viděla jsem jen tmu.

*Peter Pan*

Co si o sobě jako myslí, že začne na mě jen tak řvát? Tak to ne! Odemkl jsem dveře, když jsem byl vevnitř, tak všude je zhasnuto. To dělá, že spí? 
Všiml jsem si, že v koupelně je rozsvíceno, zaťukal jsem a Wendy se neozvala, tak jsem vešel dovnitř a tam ležela Wendy na zemi v kaluži krve. Rychle jsem k ní doběhl. Nejdřív jsem ji nahmatal tep, který díky bohu měla. Potom jsem ji zavázal tu ránu na dlani. Ona se řízla kvůli mě? Je to moje chyba. Měla pravdu, že jsem monstrum. Ale proč je tady? Vzal jsem ji do náruče a přesunul ji do postele. Kde jsem ji položil a přikryl ji. Radši u ní zůstanu.