I'll show you slaughter (Jerome Valeska)

Bar

„Jedenkrát Whiskey s ledem! Co nejrychleji, prosím." Poručila si dívka, když usedla k barové židli moderního podniku.

„Tady." Usmál se barman podávajíc jí malou sklenku s alkoholem. „Já vás znám! Jste Jenna Torresová... Ta policistka." Hlesl s obdivem. „Zachránila jste mou manželku, když ji v noci napadli ti dva grázlové."

„Jo, vzpomínám si. Ta vaše hysterka mě přetáhla kabelkou, protože mi to podle ní trvalo příliš dlouho." Ušklíbla se drze blondýnka, načež i se sklenkou odešla ke stolu v rohu podniku.

Chvíli jen tak seděla a popíjela, dokud se před ní neobjevila skupinka tří mužů upírajíc na ni dychtivé pohledy. „Ahoj krásko, máš tu volno?" Prohodil s úsměvem jeden z nich. Byl malého vzrůstu a světlého typu.

„Ne." Odmítla jej s nezájmem dívka.

„Ale no tak! Určitě chceš společnost!" Muž se netrpělivě opřel o stůl.

Jenna si povzdechla. „Obávám se, že nejste můj typ."

„A co je přesně tvůj typ?"

„Vysoký, svalnatý, smysl pro humor, bez projevu zbytečných citů." Ušklíbla se, načež si upila ze sklenky.

Muž ji zničehonic hrubě uchopil za zápěstí, čímž ji přinutil se postavit. Dívka se začala tiše smát. To muže rozčílilo tak, že jí vrazil silnou facku.

Semkla rty k sobě. Ucítila, jak krvácí v levém koutku úst. Drze se usmála a uštědřila muži ránu pěstí do obličeje. Než se stačil vzpamatovat, kopla jej do holeně a shodila na zem. Z kabelky urychleně vytáhla pouta, které následně muži nasadila.

Když ležel na zemi skuhrajíc v bolestech, dívka vzhlédla k ostatním. „Buď ihned odejdete, nebo skončíte jako on." Zbývající dva muži se s tichým nadáváním otočili k odchodu. Blondýnka svou pozornost opět věnovala ležícímu muži. „Strážník Jenna Torresová, GCPD! Po tomhle budete mít problém, to vám slibuji!" Zakřičela, načež do muže bezohledně kopla.

Když přistoupila k baru, dala muži peníze a sebevědomě se usmála. „Zavolejte policii a řekněte, co se událo. Jo, a o tom kopnutí jim neříkejte." Zasmála se a zmizela ve dveřích podniku.

...

Když dorazila domů, skopla ze sebe černé lodičky a vyčerpaně dopadla na postel. Chvíli jen tak přemýšlela. „Mám hlad." Zasténala. Pokusila se vstát, ale byla příliš unavená. Za nějakou chvíli, i přes její prázdný žaludek, usnula.