I'll show you slaughter (Jerome Valeska)

Na straně temna

„Řekni mi něco o své matce, Jerome." Ozvalo se z druhé strany tenké stěny. 

Jenna zpozorněla, když zaslechla chlapcův přidušený arogantní smích. „Co chcete slyšet? Můžu o ní říct jen to, že byla odporná sadistická děvka, která si své špatné dny vybíjela na synovi."

„Jak vypadal váš každodenní život?"

„Ráno mě čekal výprask, protože jsem zaspal snídani, následovalo nekonečné komandování, pak matčina pánská návštěva, další výprask a konečně spánek. Je to dostatečně stručné?"

Blondýnka namísto odpovědi zaslechla pouze ženino soucitné povzdechnutí. „Máš nějakou vzpomínku z dětství, která tě pronásleduje doteď? Něco, co tě jako malého naprosto zlomilo?"

„Jo, něco by se našlo. Bylo jaro. Všude kvetly jarní kytky, včetně matčiných oblíbených tulipánů. Bylo mi osm, takže když jsem je spatřil, napadlo mě, že mamince udělám ohromnou radost." Z posledních slov velmi jasně čišela nenávist. „Byl jsem šťastný. Měl jsem tulipány nejrůznějších barev a byl jsem přesvědčenej, že mě matinka pochválí, začervená se, nebo mi dokonce dá pusu na tvář. Když jsem ale přišel domů, máti mě okřikla, že jsem zašpinil podlahu zablácenými botami. Vzala koště, jehož dřevěným koncem mě několikrát uhodila. Opravdu silně. Tulipány skončily v koši. Potrhané a pošlapané. Myslím, že v ten den jsem procitl z té sladké dětské naivity a začal matku plně nenávidět."

Jenna seděla s ústy mírně pootevřenými. Netušila, že má za sebou tak traumatické dětství. Něco uvnitř její mysli se zlomilo. Již v něm neviděla troufalého, drzého vraha, který pro své činy nemá vysvětlení. Odpor vystřídal soucit. Ba dokonce určité souznění.

Když se dveře otevřely, pokývla na ženu, jež zrzka vyslýchala a s kamenným výrazem ve tváři jej postrčila dopředu v náznaku, že má pokračovat v chůzi.

Oba byli potichu. Když ale dívka zamířila do chodby, která stoprocentně nevedla k sektoru C, Jerome vychrlil obrovské množství zmatených otázek. „Kam to jdeme? Sektor C je jiným směrem. Myslel jsem, že mě vedeš do cely. Jdu na vyšetření? Tak řekni něco!"

Otráveně si povzdechla, načež chlapce silně uhodila pistolí do hlavy. Okamžitě se sesunul k zemi. „Moc mluvíš." Ušklíbla se. Rozhlédla se, aby se ujistila, že ji nikdo nevidí.

Když usoudila, že je vzduch čistý, odtáhla jej k nenápadným dveřím v zadní části Arkhamu. Tahání vysokého Jeroma, který byl viditelně v kondici, nebylo úplně snadné. S vynaložením trochu většího úsilí to ale hravě zvládla. Opatrně kartou otevřela dveře a zrzavého chlapce v bezvědomí špičkou boty vystrkala ven.

Dotáhla jej ke svému autu. Otevřela zadní dveře vozu a se zaúpěním Jeroma položila na sedadlo.

Když se ujistila, že se nachází v bezpečné poloze, spokojeně se usmála a usedla na místo řidiče. Naposledy pohlédla na plac před Arkhamem, nastartovala auto a za doprovodu zapištění pneumatik opustila pozemek léčebny.