I'll show you slaughter (Jerome Valeska)

Noční můra

„Jenna Torresová?" Otázala se nejistě postarší sestra.

„To jsem já. Chcete něco?" Přistoupila k ní blondýnka.

„Dostala jsem pokyny, že vám mám oznámit vaše povýšení do sektorů B, C, D a E. Tedy mezi mužské chovance. Nastoupit tam můžete už dnes." Usmála se žena, jejíž vlasy se již zbarvovaly do stříbřité barvy.

Dívka pouze přikývla, načež se vydala do jí dosud zakázaných sektorů. Od ostatních hlídačů se držela dál. Už jen kvůli jejich nevraživým pohledům.

Když procházela sektorem D, z jedné z cel se ozvalo hlasité syknutí. Přistoupila k cele D-138 a lehce se k ní naklonila.

Z malého okénka umístěného ve dveřích cely vykoukl mladý chlapec. Jeho oříškové oči splývaly s rozcuchanými vlasy taktéž oříškové barvy. Svá velká hnědá kukadla upíral na dívku s prosebným výrazem ve tváři. „Prosím, dostaň mě odsud." Zaškemral.

Jenna se uchechtla. „Proč bych to dělala?"

„Protože ti můžu pomoct."

I přes to, že chtěla působit seriózně, vyprskla smíchy. „Vem si své prášky! Jak bys mi mohl pomoct?"

„Ty jsi Jenna, že?" Otázal se zamyšleně brunet.

Blondýnka shlédla ke svému poprsí v domnění, že nalezne štítek se svým jménem. Žádný tam ale nebyl. Znepokojeně se zamračila. „Jak to víš?"

„Řekli mi to."

„Kdo?"

„Oni." Zašeptal, jako by se bál, že jej někdo uslyší.

Za normálních okolností by si odfrkla a toho šáhlého podivína by odbyla, ale něco v ní toužilo pokládat otázky. „A co ti ještě říkali?"

„Zažiješ jatka. Staneš se terčem útoku ďábla, tvé tělo se bude koupat v krvi, tví kolegové budou umírat jeden po druhém a většina z nich zahyne kvůli tobě. Každý, kdo ti bude jen trochu blízký, zažije krveprolití, protože ty patříš jemu." Chlapcovy oči se podlily krví.

Jenna se k cele naklonila ještě blíže. „Komu?"

„Ďáblovi. Chce tě jen pro sebe." Chlapec se na chvíli umlčel, přičemž nepřítomně pohlédl na znepokojenou dívku. „Ten, ke komu budeš mít nejblíže, bude zároveň tvou největší noční můrou."

Více slov již nevydržela. Z nějakého důvodu se jí bláznovy věty dostaly do hlavy a zatarasily cestu normálním myšlenkám. Odstoupila od chlapcovy cely a vyběhla pryč ze sektoru D.

Tryskem se proplétala chodbami, přičemž si mnula spánky ve snaze nevítané myšlenky vyprostit ze svého mozku. Když zahnula za roh dlouhé chodby, střetla se s něčí pevnou hrudí. „Au!" Vyjekla poté, co tvrdě dopadla na zadek. Vzhlédla před sebe, aby zjistila, do koho narazila. Když však spatřila tvář toho, kdo stál před ní, nevraživě se zamračila. „Ty?"