Otevřela oči. Rozhlédla se kolem sebe a pokusila se o nepohodlné zavrtění. V pohybu jí ale bránila lepící páska, jež ji poutala k dřevěné židli. Celá hala byla zahalena noční tmou a jediné světlo ozařující místo, kde se nacházela židle, k níž byla připoutána, představovala malá blikající lampička stojící na dřevěném pracovním stole.
„Jupí, už ses probrala..." Ozval se otrávený hlas jí již známé osoby.
Pohled upřela na Jeroma oděného v policejní uniformě, stojícího kousek před ní. „Fajn ohoz." Zavrčela ostře.
„Díky. Musel jsem zabít pár poldů, abych našel svou velikost." Zasmál se.
Jenna si tiše odfrkla a shlédla k podlaze, na níž se nacházela mrtvá těla pěti policistů. „Proč jsi to udělal?" Zašeptala. „Zabil jsi mi parťáka!"
Zrzek se samolibě ušklíbl, načež se k rozčilené dívce provokativně přiklonil. „Jo, zabil. Ber to jako takovou lekci. Neudělám z tebe záporáka, když nebudeš mít důvod, aby ses jím stala. Musíš být na dně. Sklíčená malá Jenna." Hraně vzlykl a bradu si podepřel rukou.
„Tohle není pohádka, Jerome. Tady neexistují hrdinové a zloduši. Jen lidi a jejich problémy."
„A problémy jsou přesně to, co ztratíš, když se přidáš na temnou stranu." Ve tváři se mu objevil zlověstný úšklebek. Z centimetrové vzdálenosti, jež je od sebe dělila, musela i ona přiznat, že se toho zrzavého kluka bojí. „No nic!" Tleskl najednou, načež se rozešel ke stolu, na kterém se nacházela velká černá kamera. „Když už se mi podařilo svázat tak zajímavou osobnost gothamské policie, proč to nerozhlásit po světě?" Zaradoval se a kameru zapnul. „Zdravím vás, občané Gothamu!" Zvolal nadšeně s pohledem upřeným na červeně svítící kameře. „Mé jméno je Jerome. Jsem si však jist, že mě všichni moc dobře znáte. Dnes večer se mi podařilo vniknout do budovy GCPD a oddělat zde pár zbytečných strážníků. Vtipné, že?" Jeho slova doprovázel pronikavý posměšek. „Přece jenom jsem někoho ušetřil... Ženy mají přednost, nemám pravdu?" Usmál se a poodstoupil, aby obrazovka kamery zachytila blonďatou dívku připoutanou k dřevěné židli.
Dvakrát sebou prudce trhla.
„Strážník Jenna Torresová. Krásná, ale drzá. Po městě se říká, že je jaksi od rány. Trochu jako Gordon..." Uchechtl se.
„Dík za kompliment, ale musím tě přerušit. Mohl bys přestat plácat hlouposti a odvázat mě? Smutně koukám." Zavrčela tiše Jenna, upřeně mu přitom hledíc do očí.
Chlapec k ní pomalu přistoupil a opět se k ní přiklonil. „Dostal jsem od tebe už tolikrát, že nemám tu odvahu tě pustit. Je mi líto." Usmál se na ni.
Blondýnka si drze odfrkla. „Kdy už si konečně přiznáš, že jsi jen obyčejnej magor, kterej patří do Arkhamu?"
V jeho obličeji se zjevila grimasa vzteku. Hrubě jí stiskl čelist, čímž jí zabránil v možnosti uhnout pohledem. „A kdy už si ty konečně přiznáš, že nejsi ten, kdo by měl nosit modrou uniformu?" Zašeptal. Chvíli na to ji dlouze políbil.
Její smysly se opět na okamžik zastřely. Na rozdíl od jejich prvního polibku jej ale nemohla kopnout, či udeřit pěstí. Byla připoutána k židli, bez možnosti úniku, se zrzkovou rukou na jejím hrdle. Ocitala se v jeho plné moci.
Jejich polibek přerušilo hlasité houkání sirén.
Jerome se od ní odtáhl a nasadil si černou policejní čepici. „Je načase jít. Na viděnou, Gothame!" Zajásal s pohledem upřeným do kamery. Hned po jejím vypnutí ještě rychle přiskočil ke ztuhlé dívce. S širokým úsměvem na tváři z kapsy vytáhl kapesní nožík a jedním škubnutím ruky jí pořezal zápěstí.
Jenna se překvapením zajíkla. Po chvíli sýpání z náhlé bolesti se jí zamotala hlava a ona upadla do bezvědomí.
ČTEŠ
I'll show you slaughter (Jerome Valeska)
FanfictionDOČASNÁ PAUZA Gotham. Město, jež je naprosto protkáno zločinem. Tamní obyvatelé, usínajíc ve strachu, že se nedožijí zítřka, spoléhají na sílu v podobě mužů ve zbroji. Jako dítě měla Jenna velký sen: Stát se policistkou. Rodiče jí nikdy moc nevěřil...