I'll show you slaughter (Jerome Valeska)

V rukou šílence

Když procitla z bezvědomí, jejím tělem projela ostrá bolest způsobená střelnou ránou na břiše. Tiše sykla a pomalu si olízla suché rty. 

Otevřela oči. Pod náporem pronikavého světla je ale opět zavřela. Zhluboka se nadechla a oči otevřela podruhé. Její pohled spočinul na zastaralém bílém stropě plném malých prasklin.

Na levé straně postele, ve které ležela, ucítila něčí přítomnost. Když pohlédla směrem, kde se daná osoba měla nacházet, překvapením vytřeštila oči, přičemž sebou prudce trhla. To způsobilo, že jejím tělem opět projela ta ostrá bolest, se kterou se probudila.

„Co tady sakra děláš?" Zavrčela na zrzavého chlapce stojícího vedle postele.

„Přišel jsem na návštěvu." Pokrčil ledabyle rameny.

„Sleduješ mě ve spánku?" Sykla, když se pomalu zvedala do sedu. Naslepo rukou zaštrachala v zásuvce u bílého nočního stolku.

„Co hledáš?" Otázal se Jerome, přičemž hlavu lehce naklonil na levou stranu.

„Nůž, kterým bych tě mohla vykuchat!" Vyštěkla, zatímco rukou přejížděla po dně hluboké zásuvky.

„Myslíš tenhle?" S úsměvem pozvedl kapesní nůž sevřený mezi dvěma prsty nad hlavu. „Mimochodem, měla jsi ho v uniformě. Doktoři ti jen tak nenechají kudlu uloženou v šuplíku." Ušklíbl se.

„Ty zpropadenej bastarde! Udusím tě poduškou!" Rozkřikla se, načež kolem sebe začala máchat modrým péřovým polštářem.

Zrzek se samolibě zasmál, polštář jí z ruky vytrhl a drze se k ní přiklonil. „Nejsi zrovna v pozici, kdy by sis mohla vyskakovat. Když se tak zamýšlím... Kdybych chtěl, ještě dnes zemřeš udušením. Pamatuj, Jenno. Tvůj život je v mých rukou." Zašeptal, přičemž se sebevědomě usmál.

Při pohledu do jeho temných očí si to uvědomila. Nenávistně ohrnula nos. „To tys mě postřelil... Jsi nemocný." Špitla, přičemž jej téměř hypnotizovala pohledem.

Jerome pobaveně povytáhl obočí. „Jsem rád, že ti to došlo. Teda... Myslím to s tím postřelením."

„Ale proč? Pomohla jsem ti ven!" Sykla.

„Áh, ty malá hlupačko! Pořád to nechápeš? Tím, žes mi pomohla, jsi dokázala, že v sobě máš cosi temného. Něco, co tě odvrací od toho, čemu jsi doteď věřila. Tys nebyla zrozena pro to, aby ses stala policistkou, nýbrž pro to, aby ses stala zločincem." Ušklíbl se. „Vím, že v tobě ten vrah je. Jen ho musíš dostat napovrch. A jen ať víš, teď patříš mně. V podstatě jsem si tě označkoval. Jsi můj majetek!" Zasmál se, přičemž ukázal na dívčino zranění.

S údivem a nenávistí v očích jej mlčky pozorovala.

„Asi tě neuklidním, ale... Tohle nebyla ta nejhorší věc, kterou jsem ti provedl a provedu." Zašeptal. „Promiň, už budu muset jít. Fajn pokec. Uvidíme se!" Zvolal, načež za doprovodu hlasitého smíchu zmizel v otevřeném okně na druhé straně místnosti.

Jenna chtěla nějak odpovědět, ale pod náporem bolesti se jí zamotala hlava a ona opět upadla do bezvědomí.