I'll show you slaughter (Jerome Valeska)

Místo bachaře

„To snad nemyslíte vážně!" Rozkřikla se rozhořčeně Jenna. „Ten chlap měl nůž! Jednala jsem v sebeobraně!"

Komisař Sarah Essenová na ni upřela svůj pohled. „Říká vám něco zásah stehna?"

„Ano, ale... Neměla jsem moc času." Zavrčela.

„Jenno, nic osobního v tom není, ale musíte za své jednání nést následky. Situaci vyhodnotím s detektivem Bullockem... A taky s Gordonem."

Blondýnka se otočila na patě a práskla za sebou dveřmi. „Úžasný. Tady se člověk prostě nemůže bránit. Když odprásknu kriminálníka, dopustila jsem se strašného činu, ale když chcípne polda, je to v pohodě." Opřela se o stůl a založila si ruce na prsou. „K čertu, ta mě naštvala..."

„Co se stalo?"

Leknutím zalapala po dechu. Otočila se a spatřila postavu Edwarda Nygmy, jak si ji zkoumavě prohlíží. „Ede... Sakra!" Vykřikla, přičemž si přiložila dlaň k srdci.

„Heh... Promiň. Tak co se stalo?"

„Nic významného, jen tu pravděpodobně KONČÍM!" Poslední slovo vyřkla o něco hlasitěji a rozzuřeně kopla do nohy stolu. Její kolegové na ni tázavě pohlédli. „Na co tak vejráte?" Zamračila se na ně.

„To je škoda. Já tě měl fakt rád!" Posmutněl Ed. Bylo pravdou, že jediný člověk, který se pokoušel uhádnout jeho hádanky, byla právě Jenna.

Mírně se nad jeho smutným výrazem pousmála.

„Jenno?" Ozval se vřelý hlas komisaře. Dívka otráveně protočila panenky, načež svižnou chůzí vyrazila do kanceláře svého nadřízeného.

„Poslouchám." Ušklíbla se, když zavírala dveře.

„Probírali jsme, co s tebou bude a shodli se na jednom."

„Poslouchám dvakrát."

Sarah se zhluboka nadechla, načež spustila: „Jsi velice talentovaná a chytrá dívka..."

„A dál?" Vyzvala ji Jenna.

„... Nevyhodím tě. Ale od práce na stanici si dáš pauzu. Budeš dělat strážníka v Arkhamu. Nějakou dobu, než tě přijmeme zpátky."

Blondýnka zaskočeně vytřeštila oči. „Budu dělat bachaře ve cvokhausu? To snad není pravda! Mám na víc!"

Sarah se mírně zamračila. „To je konečné rozhodnutí! Sbalte si, ještě dnes vám v Arkhamu dají místo."

Vzpurně vykřikla a, dnes už podruhé, práskla dveřmi kanceláře.

...

Když stála před obrovskou budovou připomínající spíše pevnost, uvědomila si pro ni velice nepříjemnou věc. „Valeska..." Při představě toho otravného zrzka se plácla do čela. „Proč já?" Zafňukala, načež se vydala vstříc své noční můře.

Když procházela chodbami Arkhamského ústavu, přemýšlela, jak se odsud co nejdříve dostat.

„Jako první budete pracovat s vězeňkyněmi. Nevíme, jak moc zdatná jste. Někteří naši vězni jsou opravdu nebezpeční. No, a až se osvědčíte, půjdete i mezi muže." Usmála se na ni sestra, jež jí poskytovala "záživnou" prohlídku budovy.

Dívka se na ni mile usmála, i když v duchu brečela a prosila o smilování.