I'll show you slaughter (Jerome Valeska)

Poslední služba

„Neměla bys ještě odpočívat? Tvé zranění bylo prej dost vážné."

Arogantně se uchechtla. Nepohodlně si poposedla na tvrdé židli a s pohledem upřeným na usmívajícím se Brianovi dlouze zívla. „Nudíš mě. Tyhle kecy o tom, že bych měla ležet v posteli a koukat na telku, ve který mimochodem nic zajímavého nadávaj... Je to nuda."

Snědý brunet se pobaveně ušklíbl. „Vždycky sis dělala, co se ti zlíbilo. Možná proto se Collinovi tolik líbíš."

Blondýnka ztuhla.

„Vím to. Vím, že jste spolu spali. Říkal mi to."

„Já ho vykuchám!" Zavrčela, přičemž se natahovala pro kapesní nůž ležící na desce stolu. Když jej ale chtěla použít, mechanismus se zasekl. „Tenhle novej nůž je k ničemu! Kdy už konečně dopadnete Valesku, aby mi mohl vrátit ten starý?" Zakňourala a nůž, jenž dosud držela v ruce, zahodila někam za sebe.

„Buď trpělivá." Upozornil ji Melling. „Dobře víš, že doslova baží po pozornosti. Až se objeví na scéně, čapneme ho a soudce mu udělí trest smrti."

„To je absurdní. V Gothamu není smrt žádnou překážkou. Ten jeho chechot znějící jako škrcení kohouta uslyšíš dřív, než napočítáš do deseti." Zamračila se.

Brian nad její kousavou poznámkou vyprskl smíchy. „To není pravda." Zasmál se.

„Když myslíš..." Ušklíbla se, načež se otočila k dalším čtyřem policistům, kteří s ní sdíleli noční službu. „Kdo se mnou souhlasí?" Zakřičela na ně.

Všichni bez jakéhokoliv zamyšlení přikývli na souhlas.

„Vždyť ani nevíte, co řekla!" Zaprotestoval brunet.

Jeden z policistů nad tím ledabyle mávl rukou. „Když máme společnou službu, všem nám donese čerstvý koblihy. Musíme s ní souhlasit."

Jenna se škodolibě zasmála. „Omluv mě, kámo. Musím si odskočit." Usmála se a provokativně jej poplácala po rameni.

Když vstoupila do místnosti se zašlou zelenou barvou na stěnách, její pozornost upoutalo zářivě čisté zrcadlo nad o nic méně blyštivým umyvadlem.

Po pár sekundách nepřerušeného sledování vlastního odrazu musela usoudit, že na ní ještě nedávno čerstvé zranění zanechalo své stopy. Od ranní horečky se jí čelo rosilo potem, pod očima se jí táhly nenápadné tmavé kruhy a tváře měla odřené z nešikovného pádu na chodníku. „Fuj..." Sykla a se znechucenou grimasou si obličej opláchla v umyvadle.

Téměř hrobové ticho náhle přerušila hlasitá střelba ze zbraně. Dívka napjatě ztuhla.

Když procitla ze sekundového transu, z pouzdra vytáhla služební pistoli a rozběhla se k hlavní hale budovy.

Po spatření důsledků oné střelby ji polil ledový pot. Všude kolem se nacházela mrtvá těla jejích spolupracovníků. Muži leželi v kalužích krve a ani jeden nevykazoval žádné známky života. Pohledem sklouzla k nehybně ležícímu Brianovi a zalapala po dechu. „Co..." Vydala ze sebe. Než to ale stačila doříct, umlčela ji silná rána na temeni hlavy a ona se okamžitě skácela k zemi.