Schovej se a najdi [Jimin]

6. kapitola

Lucie se mnou zbytek dne nemluvila. Vlastně jsem ji ani nepotkal, takže jak by se mnou mohla mluvit, což? Večeři připravoval Ed, s čímž jsem mu ochotně pomohl a po ní jsme si šli každý po svých. Já se zavřel v pokoji a chtěl hrát hry na mobilu.

Jakmile jsem ho však chtěl zapnout, vybaflo na mě prasklé sklo. Z toho, jak jsem se lekl, když Lucie přišla do místnosti, jsem do něj strčil a on spadl na zem. Když jsem ho po rozhovoru s Edem zvedal, ani mě nenapadlo se podívat, jestli to ve zdraví přežil.

Paráda, takže teď jsem k tomu všemu ještě bez mobilu. Ach jo.

Zbytek večera jsem pak strávil zíráním do zdi a přemýšlením, až jsem z toho na konec usnul. Oblečený a neumytý jsem vytuhnul a spal tvrdě až do brzkého rána. Jsem zvyklý vstávat brzy a tady se mě to kupodivu drží. Navíc zbožňuji tu ranní atmosféru, která tady je. Ospalé sluníčko, opar z ranní mlhy, zvířata a... ticho. Nádhera.

Na to, jak včera bylo škaredě, dnes se zase vyčasilo a já tušil, že i teplota vystoupá poměrně vysoko. Napravil jsem svou včerejší zanedbanou hygienu a rovnou se osprchoval. Převlékl jsem se do čistého oblečení, a pak vyrazil ven.

Netrvalo mi dlouho a našel jsem Eda.

„Ahoj, jak ses vyspal?" pozdravil mě.

„Šlo to. Jak ty?" odvětil jsem zdvořile.

„Taky to nějak šlo," mávnul rukou, a pak vylezl ze skleníku, ve kterém kontroloval rajčata a ostatní zeleninu.

Občas jsem to tam chodil zalívat, a fakt se nemůžu už teď dočkat, až něco z toho budeme jíst. Ta rajčata především, rostla totiž do naprosté krásy.

Teda páni... nikdy jsem si nemyslel, že budu někdy v životě takhle nadšený z rajčat. Ale co už, malé radosti jsou taky radosti, no ne?

„Dobré ráno," ozvalo se tiše vedle mě a já se otočil k Lucii, která zdravila mě i svého tátu.

Vypadala unaveně, ale nějaké kruhy pod očima se v její poměrně opálené pokožce vytratily. Ani bych si jich nevšiml, kdyby nestála tak blízko u mě.

Oba jsme jí odpověděli, a já pak čekal na instrukce k dnešku, jestli se pro mě nějaká práce najde nebo ne.

„Půjdete dneska s Luckou plavit koně, Lenka už dlouho ve vodě nebyla a docela by se jí to hodilo," oba jsme šli za ním do stáje.

„Teda páni, fakt? A jak se to dělá?" nesnažil jsem se zakrýt své nadšení.

Nikdy jsem na koni neseděl, takže to bude moje premiéra.

Hodně věcí tady je moje premiéra a zatím se mi všechno víceméně líbilo. Věřím, že tohle mě nezklame ani v nejmenším, budu jako kovboj! Haha.

„Dneska?" ona se naopak moc nadšeně netvářila a já nevím, jestli je to tím, že se jí skutečně nechtělo, nebo semnou po včerejšku nechtěla být sama. Ať už je to cokoli, nedivím se jí.

Asi to není poprvé, co to dělá, a pak taky... jestli je to kvůli tomu včerejšku, tak pro mě samotného to moc příjemné nebylo. Chvíli jsem přemýšlel, jestli vlastně nemám být naštvaný za to, že na mě byla taková. No zase jsem musel pochopit, co zažívala. Nechci si ani představit, že by mi umřela máma a každý rok bych zažíval výročí její smrti. Jednou to nejspíš přijde, ale teď, prosím, ještě ne.

„Jo, nebo tam chceš jít jindy, když bude zima?" protočil Ed očima, a pak nás ve stáji nechal i s hnědým koněm.

„Toho druhého nekoupete?" zeptal jsem se zvědavě a rozhodl se, že budu dělat, jakože žádný včerejšek neproběhl.