Schovej se a najdi [Jimin]

31. kapitola

„Teda..." zarazila se Lucka hned ve dveřích do objednaného pokoje.

„Co?" dělal jsem, že nic nevím, ale musel jsem se pousmát nad jejím zmateným pohledem.

Nechal jsem tu totiž s předstihem donést šampaňské a k tomu celou mísu červených jahod. Byly už od pohledu k nakousnutí.

„To ty?" otočila se ke mně a začala si sundávat svou bundu. Hned jsem k ní přistoupil a pomohl jí s ní dolů. Vedle dveří bylo několik věšáku, kam jsem ji zavěsil.

„Doufal jsem, že si třeba uděláme ten rozlučkový večer, když jsi tady," přiznal jsem a trochu nervózně se poškrábal na týlu.

Věděl jsem, že čekat od Lucky nějakou romantiku asi nemůžu, proto jsem to inicioval hlavně já. Doufal jsem, že ani tentokrát neodmítne.

„Ráda," překvapila malou pusou na tvář, a pak se vydala do koupelny se slovy, že si ještě odskočí.

Já si mezitím svlékl svetr, do kterého jsem byl navlečený, protože v místnosti byla příjemná teplota, a teprve poprvé se porozhlédl, jak to tu vlastně vypadá.

Nijak mě pokoj nepřekvapil jak v dobrém, tak ve zlém. Celý byl laděný do bílé včetně povlečení na obrovské posteli, kde by se vyspaly nejméně čtyři osoby a nejspíš by i tak měly spoustu místa. Ona tomu všemu dominovala, a pak ještě toaletní stolek, který stál vedle. Ten vypadal na pohled poměrně luxusně, ale zajímalo by mě, k čemu je asi tak dobrý, když si to tady objedná třeba jen jeden muž. Pak tu samozřejmě byla skříň, ale na té nebylo vůbec nic zvláštního. Překvapil mě strop, který na sobě měl zlatavé ornamenty jako na nějakém zámku, a pak koberec, který byl velmi huňatý.

„Děláš si srandu!" slyšel jsem Lucku naráz.

Vyrušila mě tak ve zkoumání pokoje, ve kterém jsme se chystali strávit naši poslední noc.

„Co je?" přišel jsem ke dveřím koupelny a polekal se, když je naráz otevřela.

„Tady je vířivka!" modré oči měla překvapením rozšířené.

Vypadala v tu chvíli jako malé dítě, co objevilo poklad.

„Aha? Super," nahlédl jsem za roh a ani mě nepřekvapilo, jak byla koupelna obrovská.

„Půjdeme do ní?" kousla se do rtu a čekala, co odpovím.

„Ale nemáme tu vůbec nic," namítl jsem slabě.

Ani já tu nemám plavky. Mohl bych si teoreticky vzít jen spodní prádlo, protože dole v kufru ho mám na převlečení dostatek, ale co ona?

„Ručníky tu jsou, víc nepotřebuješ, tak jdeme?!" chytila mě naléhavě za ruku a potáhla dovnitř.

„Bez ničeho?" došlo mi, jak to myslí.

„Jasně, vždyť jsme sami dva," odpověděla zcela nevzrušeně, jako by pro ni bylo normální tohle praktikovat.

Nechci říct, že bych se styděl, ale přiznávám, že... jo, trochu jsem se styděl. Bylo to zkrátka nezvyklé. Ve vířivce jsem už jednou byl, ale bylo to v Norsku a s kluky, takže jsme rozhodně oblečení byli.

Začala zkoumat, jak se tam napouští voda, zatímco já to z dálky docela nervózně pozoroval. Jakmile zmáčkla nějaké tlačítko, začalo se to napouštět. Nejprve jsem si pohrával s myšlenkou, že jí to ještě rozmluvím, ale než jsem se stačil rozhoupat, bylo to plné a místnost nejen že obklopila pára z horké vody, ale taky jsem zacítil velmi příjemnou vůni.

Nějak moc mi vyschlo v ústech a tuším, že jsem na chvíli přestal i dýchat, když se začala svlékat. Nejprve si přes hlavu přetáhla šedé tričko, a pak se začala soukat z upnutých jeanů.

„Tak co?" zarazila se, když já nic nedělal.

„Nic," odkašlal jsem si a začal se svlékat taky.

Měl jsem hodně citu s tím, abych se nevzrušil už jen při tom pohledu, protože tu chvíli, jak si sama svlékala spodní prádlo, řadím na jednu z těch nejvíce erotických, co jsem za svůj život zažil.

Na konec to přece jen nebyl špatný nápad. Teplá voda byla perfektní a jakmile jsem se celý ponořil do bublinek, přestal jsem vnímat ten pocit, že jsem vlastně nahý.

Seděli jsme tam asi hodinu a mluvili o všem, co se stalo a co se nejspíš stane. Ulevilo se mi, když jsem se jí mohl svěřit s tím, jak stresující to pro mě bylo u soudu. Potřeboval jsem to ze sebe dostat ven. Všechny ty negativní emoce, které jsme oba v posledních dvou dnech zažili se z nás postupně vypařily jako sama voda z vířivky. Byl bych tam klidně i déle, ale už jsem na svých prstech cítil jemné varhánky, které značily, že je čas jít ven.

Zabalili jsme se do huňatých hotelových županů, ve kterých bylo opravdu krásně.

„Jé! My zapomněli na šampaňské," podotkla, když jsme vylezli z koupelny a spolu s námi se valila šedá mlha.

„To nevadí, mám ho otevřít a dáme si?" nabídl jsem, na což mi hned přitakala.

Mezitím, co já nám nalíval, ona si česala vlhké vlasy se slovy, že kdyby šla spát takhle, ráno by jí tam z těch kudrn uvízl kartáč.

Nechal jsem šampaňské šampaňským a přikradl se k ní zezadu. To, jak ke mně byla zády a ty lokny jí splývaly po županu dolů mě přímo vybízelo, abych to udělal. A tak se stalo. Pevně jsem ji objal a svůj nos zabořil do voňavých vlasů.

„Jimine, co děláš," uchichtla se.

„Je mi tak dobře," zamumlal jsem, neměníc svou pozici.

Nechtělo se mi ji pouštět, když se lehce odtáhla a myslel jsem, že se semnou objímat nechce, no překvapilo mě, když položila hřeben zpátky na toaletní stolek, a pak se otočila čelem ke mně.

„Mně taky," tvář měla narůžovělou z horké vody a přijde mi, že její oči dnes vypadaly jako Karibské moře.

Proč Karibské? Vždycky jsou tmavě modré jako oceán, ale moře v Karibiku si představuju světle modré, možná s lehkým nádechem zelené. Dneska tak zářily, až mi na chvíli připadalo, že se skutečně jejich barva změnila. Vím ale, že hodně záleží na světle. Jednou jsem měl pocit, že jsou až moc světlé a doslova dominovaly celému jejímu obličeji. No pak jsem je přistihl při tom, kdy byly tak temně modré, až jsem si nebyl jistý, jestli tam nějakou modrou vidím.

Je zvláštní, jak se můžou měnit, a přitom jsou to pořád ty samé.

Pravou rukou jsem nahmatal jednu skleničku a tu ji podal do ruky. Druhou jsem si vzal já, no stále ji nepouštěl ze svého objetí.

„Tak na co?" pozdvihl jsem sklenku.

„Hm..." odmlčela se a roztomile našpulila rty, jako pokaždé, co nad něčím přemýšlí.

„Na vše dobré. Co bylo, je a bude," pozdvihla ji taky.

„Dobře," usmál jsem se a spokojený s přípitkem jsem si s ní přiťukl.

Stihl jsem si dát možná tak dva loky předtím, než ona sama mou skleničku lehce odstrčila a místo chuti šampaňského jsem na svých rtech pocítil chuť její.

**

Jsem to fakt nějak nevychytala a očividně, když jsem psala, tak jsem to chtěla ještě protáhnout. Proto bohužel, ale pořádně peprná scéna bude až příští díl :D